V polovině sedmdesátých let dosáhla normalizace bodu šedivého vzduchoprázdna. Útlum společenského života, tak lákavě nastartovaný v šedesátých letech, se markantně odrazil v kultuře, která přestala připouštět cokoliv vybočujícího mimo tupý svět televizních estrád a oficiálních umělců. Písničkáři a rockeři byli odsunuti na okraj, do závodních klubů na periferiích, a zase jednou si podali pomocnou ruku.

A tak vlastně vznikl Čundrgrund, volné a proměnlivé sdružení muzikantů, ne oficiálně zakázaných, ale taky ne svobodně prezentovaných. Za tímhle specifickým fenoménem stál Vladimír Merta. Do party přibral Vladimíra Mišíka, který byl v té době v mezi odchodem z Flamenga a hledáním vlastní tváře, jež vyústila v Etc…, a také houslistu Jana Hrubého.

K tomuto jádru se příležitostně připojovali další hudebníci, nejvýrazněji Petr Kalandra (tehdy výrazná součást Marsyas) nebo hráč na foukací harmoniku Ondřej Konrád, později se tu mihli třeba jazzman Emil Viklický nebo kytarista Pavel Skála.

Éra Čundrgrundu je ze zpětného pohledu dosti mystická a zamlžená. Oficiální záznam se nedochoval žádný, to, jak to na uvolněných a svobodných koncertech vypadalo, zůstávalo až na pár fotografií hlavně ve vzpomínkách aktérů a posluchačů. Nyní ale vydavatelství Galén, které systematicky mapuje často poněkud ve stínech skryté výboje domácího bigbítu a písničkářství, vydalo komplet tří CD. A ten toto období let 1976 až 1978, tedy dobu, kdy byla jádrem uskupení trojice Merta-Mišík-Hrubý, zkoumá velice důkladně.

Celkem je tu k dispozici téměř tři a půl hodiny záznamů z koncertů. Nahrávky z února a listopadu 1976 z Pardubic, listopadu 1977 a dubna a května 1978 z Prahy pak doplňuje několik tracků bez bližšího umístění časového či geografického. Celkem tedy třicet devět dosti unikátních songů, na některých zní ještě kytara a hlas Petra Kalandry (celý první disk) nebo foukací harmonika Ondřeje Konráda.

Archivářská pečlivost je u tohoto setu fantastická, zvolená cesta, totiž prezentování tří v zásadě kompletních vystoupení, pouze doplněných dalšími skladbami, se pro posluchačský zážitek ukázala být předností. Záznamy jsou to neprofesionální, často pořízené pokoutně, ale díky tomu si ponechávají výraznou syrovost, nepřipravenost (Čundrgrund nikdy nezkoušel) a dobře se jim daří zachytit atmosféru i náladu tehdejších koncertů. Kvalita zvuku není dokonalá, studiová session to skutečně není, natočenému materiálu to však dává punc autenticity.

Vedle Mertových obrazných, ale velmi pádných folkových skladeb (výborné "K pětadvaceti", "Internát" nebo "Plagiát") tu znějí lidovky, které jsou jen vykopnutím k nevázanému jamu. Jsou tu první verze budoucích Mišíkových hitů "Jednohubky", "Obelisk", "Variace na renesanční téma" nebo "Jam Session s Františkem Gellnerem" i na kost ohlodaná "Já a dým" z éry Flamenga.

Zní tu jedna z prvních verzí skladby "Solnej sloup", tedy Dylanovy klasiky "Like A Rolling Stone", kterou pro Kalandru přetextoval Zdeněk Rytíř a na desce vyšla až o více než desetiletí později, je tu blues... Ale hlavně je na těch třech discích pevně otištěna radost a sounáležitost v nesmírně neradostné době.

"Live 1976-1978" je bez pochyb skvělým počinem. Poprvé máme k dispozici nahrávky, o kterých se dosud jen mluvilo, a v množství, které zákonitě vyráží dech. Ale jako každé takové archivní vydání naráží na svůj poněkud omezený posluchačský zásah. Přece jen je album primárně určeno pro ty, kteří jdou u muziky do hlubších souvislostí. Kladem je nicméně to, že ačkoliv je tu materiálu opravdu hodně, nic se neopakuje a máme před sebou tři celky, které se obsahem a částečně i obsazením (Kalandrův i Konrádův příspěvek je prostě výrazný) navzájem liší. Propojuje je ovšem nálada a vcelku autentický pocit bytí u toho.

Výsledný počin je svým způsobem poklad. A jeho (znovu)nalezení byla věnována spousta úsilí. Archivy ještě neřekly poslední slovo a tohle je skutečně kolekce, která, alespoň částečně, zaplňuje výraznou mezeru v příběhu o českém bigbítu. Je totiž tím nejlepším možným odrazem mementu, kdy si rockeři pevně podali ruku s písničkáři. Tehdejší režim tak - nechtěně, jako vždy - stvořil cosi trvalého, byť nenápadného.