Lucie Redlová není na hudebním poli žádnou novickou. Vydala jedno EP a tři regulérní desky, z nichž poslední "Lidová Redlová" měla opravdu dobrý ohlas, takže byla samozřejmě při jejím vystoupení silně akcentována. Nejemotivnější byly písně "Vodo moja", pojednávající o ekologické katastrofě na řece Bečva, při které uhynulo 40 tun ryb, a "Kamarádko moje", což je vzpomínka na nedoceněnou hudebnici Jitku Šuranskou.

Svoji tvorbu Lucie opírá o lidovky tu více, tu méně, jde si však hlavně svou cestou. To podstatné jí však bylo geneticky dáno do vínku - muzikálnost, talent a cit pro hudbu. Vystačí si s looperem a dokáže celou třičtvrtěhodinu nenudit. Svůj podíl na tom má samozřejmě i její zemitý a znělý beskydský hlas. Sám její táta při střídání stráží nezapomněl podotknout, že vyjma finanční pomoci při koupi nějakého nástroje nebo placení hudební školy jí cestičku nijak neprošlapával, což je nakonec ku prospěchu celé věci.

Vlasta Redl letos slaví padesát let na pódiu opravdu velkým množstvím koncertů, a to jak se svojí kapelou, tak s AG Flekem, a vrtochy počasí z posledních dnů odnesla část jeho bandu nachlazením. Ale jak sám se svým typickým humorem prohlásil, každé vystoupení závisí na publiku a je takové, jaké si ho udělají právě návštěvníci.

Byť řadové album nevydal takřka patnáct let, má naštěstí dost bohatý repertoár na to, aby alespoň občasnými libůstkami dělal radost skalním příznivcům. Takhle se například vyřádil v "Montér blues" či v několika skladbách od jmenovaného AG Fleku včetně ikonické "Carpe Diem". Základní set pak ukončil peckou "6&90". Následovaly dva přídavky, přičemž v "Husličkách" se naprosto správně vrátila na pódium Lucie Redlová.

Platí to u tohoto koncertu i celkově u Prázdnin v Telči: konec dobrý - všechno dobré. Letní počasí dalo zapomenout na pět propršených a fakt chladných dní, a jedenačtyřicátý ročník tak mohl být uzavřen. Nezbývá než se těšit na ten následující.