Léto je ideálním časem pro návštěvu kulturních památek. Pokud je navíc ta možnost skloubit ji s hudebním zážitkem, festival Hrady CZ je ta správná volba. Mix populárních kapel a interpretů s těmi méně známými měl na Veveří punc výjimečnosti z vícero důvodů.
Kolegyně Hanka Bukáčková
už před měsícem navštívila Točník, tahle reportáž ovšem bude drobátko odlišná. Popisovat, co jednotlivé kapely hrály, nemá až tolik smysl - festivalové sety ostatně bývají složené většinou z největších hitů. Jde tedy spíše o to vypíchnout různé zajímavosti, kterých si každý návštěvník hned nevšimne nebo si je nedá do souvislostí.
Na Veveří si lidi určitě v pátek všimli pozdějšího příjezdu
Majka Spirita, který zavinila zácpa na D1. Byla to škoda, když totiž jeho kamarádi z
Kryštof hráli hned asi dvě hodinky po něm a do svého setlistu zařadili pecku "Zatančím", mohli si zopakovat spolupráci z legendárního dvojkoncertu "Kryštof na Strahově". K tomu ale nedošlo.
Soutěž masek byla velmi úspěšná, kreativita Čechů nezná mezí a jejich humor také ne. Což však může být i na škodu. Hrady CZ jsou rodinný festival, a v publiku jsou tedy děti. A když se jako masky na pódiu ukážou i kluci, kteří jsou zcela nazí a pouze to nejcennější si zakrývají složenou papírovou čepicí, říkáte si, že nějaká hranice by zřejmě měla být.
Páteční headlineři Kryštof odehráli vystoupení, kterému cosi chybělo. Mám je opravdu rád, za třicet let existence nahráli spoustu hitů a povedených písniček, vyprodali Strahov a i na Veveří se hlavně jejich frontman
Richard Krajčo snažil, co to šlo. Běhal, skákal, rozdával úsměvy na všechny strany, odezněla hromada pecek z celé kariéry skupiny, kouzlem nechtěného však už zapůsobil krátký proslov frontmana k závěru setu:
"Letos nás ještě uvidíte na několika koncertech s cimbálovkou Grajcar, na podzim už hrát nebudeme, protože budu mít taneční starosti (Krajčo bude účinkovat v letošním ročníku StarDance - pozn. red.). V příštím roce uděláme poslední Kryštof Kempy, dokud to ještě fyzicky zvládáme, a pak se uvidí." Jako by se Kryštof octl na určité křižovatce a přemýšlel, co dál.
Co konkrétně jeho koncertu chybělo, bylo poznat jak u následujícího vystoupení nejnenápadnější megahvězdy českého popu
Anny K., tak - a to hlavně - u sobotního setu košické stálice
No Name. Vždyť právě oni začínali prakticky ve stejné době jako havířovská parta, mají na svém kontě obdobné množství hitů. Sice nevyprodali Strahov, ale v České republice mají zase takovou popularitu, že o ní si Kryštof na Slovensku může nechat zdát. Navíc oba frontmani Richard Krajčo i
Igor Timko jsou herci, práci s publikem zvládají na jedničku a marketing jakbysmet.
Jenže u Timka působila jeho prezentace i průpovídky daleko nenuceněji. Ani No Name s novými deskami vůbec nechvátají, ale letité hity hrají s více či méně pozměněnými aranžemi a při evergreenech "Život" nebo "Večnosť" i po letech neskutečně mrazí v zádech. O to víc jsem zvědavý za dva týdny právě na koncert Kryštof s cimbálovou muzikou z Dolních Bojanovic
Grajcar. Byl bych strašně rád, kdyby moji domněnku o vybité baterce kapela v Telči rozdrtila na prach.
Z programového hlediska je pak ještě potřeba zmínit maskované metalisty z
Dymytry, kteří svými peckami "Černobyl", "S nadějí" či "Strážná věž" dostatečně důrazně pozvali na svou podzimní narozeninovou akci do O2 areny. Ti největší tvrďáci však mají nejměkčí srdce, o čemž svědčí i charitativní spolupráce formace s nadací Avalone, která se soustředí na péči o popálené děti.
Sobotní podvečer na Veveří pak byl ve znamení souboje nastupující generace popových idolů z
Mirai s rockovými legendami
Wanastowi Vjecy a Kabát. Mirai měli show napulírovanou ze všech stran, efektů snad měli nejvíc ze všech a vše kolem se hemžilo reklamami na jejich podzimní čtyřkoncertní turné po halách.
Frontman Mirai Navrátil měl samozřejmě pod pódiem nejhlasitější a velmi početné, především dámské publikum. Jeho provokativní ležérní projev však byl častokrát i intonačně pod tónem a jediný opravdu pořádný ohlas u všech generací má zatím jen písnička "Když nemůžeš, tak přidej".
Na druhou stranu tahle kapela má všechno před sebou, tak se uvidí, jestli si lidé budou její songy zpívat i za třicet let. Jako tomu je u
Wanastovek, jejichž frontman
Robert Kodym je naopak zase ve velmi slušné formě a sypal z rukávu letité hity "Andělé", "Nahá", "Sbírka zvadlejch růží", "Kouzlo" či "Neděkujem, vypadněte!".
O závěrečném vystoupení
Kabátu ani nemluvě. Hoši z Teplic ani nečekali na ohlášenou 22. hodinu. Jejich koncert začal intrem k "Banditi di Praga" o minutu dřív a pak nastala čirá radost z muziky, kterou si zpívaly všechny generace. Kabát se oprávněně nebojí do svého festivalového setlistu zařadit i novinky z poslední studiovky
"El Presidento",
Josef Vojtek mezi písněmi ani moc nemluvil, ale hlavně se pořád hrálo a zpívalo, a to pořádně ryčně.
Kabát by svými hity pohodlně naplnil už několik odlišných festivalových setů, pro letošek ale vybral ty správné pecky a kromě tradičních hitů "Dole v dole", "Corrida" či "Malá dáma" sáhl do archivu i po raritce "Já si kopu vlastní hrob" z alba "MegaHu".
Zatímco předchozí zastávky mohly oprávněně žehrat na velkou nepřízeň počasí, pro Veveří byla vymetená obloha naopak velkou výhodou. Pátek posloužil jako zahřívací kolo, v sobotu však už bylo okolí hradu narvané k prasknutí, takže kolabovaly mobilní sítě, občas i návštěvníci a trpělivost při odjezdu byla zapotřebí opravdu veliká - na výjezd z parkovacího pole se čekalo hodinu. K parkování taky směřuje asi jediná výraznější výtka: platit za každý vjezd 250 korun je ve chvílích, kdy se potřebujete narychlo a pouze krátce vzdálit z areálu, přes čáru.
Takovéto občasné výstřelky však na akce podobného obřího rozměru prostě patří a image povedeného festivalu by tím neměla utrpět.