První z letošní dvojice "Darkfighter" sice nabízí pouze osm songů, ale kvůli jejich hardrockové rozmáchlosti stopáže dosahuje skoro čtyřiceti minut. Kapela tak své posluchače nepodvádí rozdělením jedné desky na dvě, ale předkládá jim svébytné dílo.

Úvodní "Mirrors" je trochu překvapivým otvírákem. Bluesová, aranží komplikovaná píseň rozhodně není strhujícím vstupem, ale zaujme úchvatnou sedmdesátkovou atmosférou a velkolepou vokální exhibicí Jaye Buchanana.

Mnozí by asi místo ní do role první pecky nasadili hned následující "Nobody Wants to Die", která má jednoznačné hitové a singlové parametry. Svižná rocková jízda baví tanečním groovem, prosakujícími Led Zeppelin i návykovým refrénem. Že by další nominace na Grammy?

Partě Rival Sons ale sluší i zpomalení. Balada "Rapture" je čirá nádhera. Nekomplikovaná, přímočará a vnitřně zklidňující. Tohle je rocková hudba v tom nejčistším slova smyslu. Velice zdařilá je i nápaditá "Guillotine" kombinující akustickou kytaru s elektrickou a s nimi spojené změny temp.

Vlastně je jedno, po které z osmičky skladeb sáhnete. Žádná není zbytečná nebo polovičatá. Americký kvartet je příliš poctivým tělesem, než aby vypustil nadbytečnou výplň. Je ale "Darkfighter" lepší než úspěšný předchůdce koketující s Grammy? To zřejmě nikoliv, byť se jeho kvalitám blíží. Moderní hardrock čerpající z kořenů žánru a zároveň disponující aktuálním zvukem se lépe tvořit nedá. Ano, jsou tu talentovaní mladíci Greta Van Fleet, ovšem Rival Sons jsou v tomhle stále jedničky.