Druhý den neoficiálního brněnského rockového festivalu, přesunutého ze Slavkova, nás v čase přiblížil víc současnosti: po sedmdesátkové legendě Deep Purple jsme zavítali do osmdesátých a devadesátých let s americkou superkapelou Hollywood Vampires a hvězdným českým supportem.

Po slovenské pop-rockové stálici Desmod odstartovala nedělní večer osvědčená česká vábnička na diváky, legendární Wanastowi Vjecy. Z pohledu pořadatele šlo o sázku na jistotu, protože parta kolem Roberta Kodyma na své všeobecně známé hity spolehlivě přitáhne velké množství lidí.

Odehrála standardní set, ve kterém již tradičně pěvecky i kytarově občas nepřesného Kodyma podržela přesná rytmická kytara Tomáše Varteckého (Kurtizány z 25. Avenue) a bicí Štěpána Smetáčka.

Muzikanti zahráli i několik novějších písní, ale těžiště setlistu leželo samozřejmě na devadesátkových hitech, které patří do zlaté pokladnice české rockové tvorby. Hlavně u rozsvícených baterek mobilů během "Sbírky zvadlejch růží" to v tou dobou už velmi solidně zaplněné hale vypadalo jako na regulérním samostatném koncertu Wanastovek. Dobré nakopnutí večera.

Hollywood Vampires dělají typicky americkou, velkou, opulentní rockovou show, a byla tak otázka, kolik přilákají v Brně lidí. Obavy byly na místě, ostatně podobně jako v červnu v Praze u dalších žánrových, ryze americkému publiku určených Mötley Crüe.

Hlavním tahákem pro Čechy byla jistě účast herce Johnnyho Deppa, zde v roli rytmického kytaristy. Zpěvák Alice Cooper u nás však nemá takový status jako třeba žánrový i dobový souputník Ozzy Osbourne a ani Aerosmith tady nejsou až taková legenda jako v rodných Spojených státech. Většina lidí sice zná zpěváka Stevena Tylera, ale kytarista Joe Perry určitě není jméno, na kterém by až tak šlo stavět propagaci.

Přesto se nakonec hala zaplnila stejně jako o den dřív a Vampýři se jí odvděčili naprosto ukázkovou oslavou ryzí esence rock 'n' rollu. Setlist stál pořád hlavně na coververzích, ale formaci už postupně utěšeně přibývá i původní tvorba, která vůbec není špatná.

Johnny Depp na sebe nestrhával zbytečnou pozornost a hrál příkladně ve prospěch celku, což je třeba ocenit. Naopak právě Joe Perry se ukázal jako pravý kytarový hrdina a svými sóly bavil celou arénu.

Asi nejlepší dojem ovšem udělal frontman Alice Cooper. Ten totiž jako by s novými spoluhráči chytil druhý dech. Působil neskutečně vitálně a vůbec byste mu netipovali jeho věk. Ti noví spoluhráči jsou sice v uvozovkách, protože kromě dvou zmíněných hvězd tvoří současnou sestavu kapely do jednoho jeho domovský doprovodný band, ale nešť. :-)

Když to srovnám s jeho sólovým koncertem před deseti lety taktéž v Brně, kdy působil už trošku vyčpěle (a možná na tom měla podíl i velmi slabá návštěvnost), tak současná upíří parta ho znovu uvádí na rockové výsluní.

Chybět nemohla ani velkolepá, správně osmdesátkově přepálená scéna. Prostě rock 'n' roll, zábava a bezstarostnost na prvním místě. Z toho koncertu zkrátka každý musel odcházet s dobrou náladou, nabitý energií a pocitem, že rock is not dead. Ani zdaleka!