Half Moon Run s kolekcí "Salt" vstupují do zcela nové éry. Pod velkým vydavatelstvím a pouze ve třech. Isaac Symonds vzal během pandemie kramle a kapela se rozhodla ho nikým nenahradit. Pochopitelně, neboť každý z osiřelého tria umí hrát prakticky na cokoliv. Schopní hudebníci si tak poradili sami a na výsledném zvuku to není poznat.

A aby změn nebylo dost, i autorský proces byl odlišný. Většina písní je totiž ve svém jádru stará více než deset let, tedy z období natáčení prvotiny "Dark Eyes". Skupina je od té doby pilovala a přepracovávala až do finální spokojenosti. Výsledkem přitom není překombinovaný pelmel, ale promyšlené a aranžérsky precizní dílo prakticky bez kvalitativního zaváhání.

Poslech "Salt" je téměř meditativním procesem. Songy charakterizují uhrančivé vokály i podmanivé kytarové linky. Fanoušky několikrát překvapí i potěší obdobný feeling, který nabídl právě skvělý debut, jen s profesionálnější produkcí.

Vrcholným momentem je singl "Alco", v jehož úvodu rozčeří zvuk vybrnkávání na ukulele. Hlas Devona Portielje zase nabídne ohromující škálu barev až do explodujícího refrénu. Tohle je ryzí indie v té nejzdařilejší podobě.

Ale výtečných momentů je na albu celá řada. Ať už jím je magický "Hotel In Memphis" s houpavou rytmikou, nebo potemnělá balada s parádní klavírní linkou "Gigafire", která je reakcí na požáry v Kalifornii a je pojata jako znepokojivá zpráva o životním prostředí.

"Salt" je letní melancholickou procházkou po pláži, osamocené plavání v moři i výpravou do nitra. To vše a mnoho dalšího lze najít v jedenácti prvotřídních skladbách quebeckých rodáků.