Horké slunce zalilo areál Basinfirefestu i poslední čtvrtý den, který měl v line-upu poměrně odvážná jména. Ať už jím byl domácí rapper Redzed, polští progresivní rockeři Riverside, nebo americká parta The Fever 333, která je známá svým angažovaným politicko-sociálním směřováním. Rozhodně se návštěvníci nudit neměli.

A nenudili. Domácí coroví Severals dělali, co mohli, aby v nezáviděníhodném dopoledním čase (navíc posledního dne) alespoň trochu zaujali pár desítek postávajících fanoušků. Za jejich snahu se odvděčili menším circle pitem, což v poledním slunci byl od několika nadšenců statečný výkon.

Kapela Unity TX z Dallasu sestávající z afroamerických a hispánských hudebníků přivezla sice sympatický oldschool rap-hardcore, ale z celé neděle se jednalo asi o nejméně nápadité vystoupení.

Zatímco v sobotu nabídli svůj thrashmetal Tankard, posledního dne se představili služebně o tři roky mladší němečtí veteráni S.D.I. s neúnavným lídrem Reinhardem Krusem. A stejně jako Geremia ani on nešetřil úsměvy a pozitivním feelingem.

Oproti německým kolegům nebyl jejich set tak strhující a Kruse se více držel u mikrofonu, než aby pobíhal po mole. Nezvyklým kontrastem k otrhanému metalistovi Krusemu byl jejich kytarista Chris Friedl. Mladík, který s kapelou hraje od roku 2020, zaujal značkovým oblečením, nagelovaným a pečlivě upraveným sestřihem a tmavými tomcruiseovskými brýlemi.

Potěšující okamžiky nabídli švédští death-metalisté Vomitory, kteří se po letech hibernace znovu pustili do koncertování, a letos dokonce vypustili novou desku "All Heads Are Gonna Roll". Tu předvedli ve vysokém tempu - na slova a proluky nebyl čas.

Pestré vyvrcholení jejich show nakonec nebylo v režii skupiny, ale fanoušků. A to když bubeník Tobias Gustafsson hodil do publika paličku. Asi netušil, jaký poprask to způsobí. Dva příznivci byli přesvědčení, že palička mířila právě na ně, a oba ji chtěli dát svým partnerkám. Úplně se nepohodli a začaly létat pěsti. Ženy křičely, odtrhovaly je od sebe, nakonec se však v klinči zaseknuté pány podařilo odsunout až sekuriťákům.

Po hardcorových rutinérech z New Yorku Pro-Pain ovládly pódium exotické motivy a pestrobarevné košile britských progresivců Haken. Jejich ne úplně snadný set navštívilo pramálo diváků, ale hudebníkům to neubralo na snažení. Letos v březnu jim vyšla ceněná studiovka "Fauna", plná disharmonických symfonií.

Náročný poslech vyžadoval pozornost a té fanoušci na konci čtyřdenního festivalu už moc neměli. Haken ale bavili i vtipnými detaily - kytarista Charlie Griffiths měl v exotickém vizuálu nové nahrávky třeba i boty.

Američtí Vended, v jejichž sestavě jsou synové členů Slipknot, budili velká očekávání, avšak ta úplně nenaplnili. Jejich rukopis je bohužel hodně podobný právě maskovaným borcům z Iowy, jen působí trochu uměle. Zpěvák Griffin Taylor se sice během syrových skladeb mlátil do hlavy a všelijak se svíjel, ale působilo to spíš jako laciná kopie.

Simon Crahan za bicími odváděl poctivou práci, zato basák Jeremiah Pugh by měl zůstat u hraní na svůj nástroj, neboť jeho doprovodné vokály opravdu bolely. Kytarista Connor Grodzicki se zase tak vehementně mračil, až to bylo spíš legrační. Vended tak o své autenticitě úplně nepřesvědčili.

Polští progresivní rockeři Riverside se na úvod fanouškům omluvili, že opravdu nejsou metalovou kapelou, takže lidi nemají očekávat žádný growling. Po jejich povedeném výstupu se na stage vřítil rapper Redzed. Kromě DJe a kytaristy s sebou vzal i další týpky, kteří se tam jen tak potáceli a do konce setu nebylo zřejmé, jaká je - kromě kouření, upíjení tvrdého alkoholu a máchání rukama - vlastně jejich úloha.

Na Redzeda dorazilo poměrně dost zástupců mladšího publika. To starší se zase po krátkém rapovém úvodu odebralo pryč na co nejvzdálenější kout areálu. A ještě dlouho poté, co bylo po všem, se o nepatřičnosti zařazení tohoto jména na festival nadávalo.

Domácí rapper je nicméně nevšedním úkazem a má svůj osobitý styl, což dokázal i ve Spáleném Poříčí. S sebou si přivezl také v latexu oblečeného otroka, kterého občas vypustil mezi fanoušky, aby rozpoutal circle pit. Lze mu určitě vyčíst divnou pódiovou prezentaci, kterou by měl asi doladit, a časté intonační problémy, ale hudebně to nebylo úplně špatné.

Švédové Pain konečně přilákali dostatek přihlížejících. Peter Tägtgren, který ještě donedávna tvořil jednu polovinu projektu Lindemann, kapelu založil už v roce 1996, jako vedlejší formaci k domovským death-metalovým Hypocrisy.

Pain sázejí na industriální zvuk a výrazné melodické refrény. Navíc Tägtgren je známý šprýmař a během koncertu servíroval jedno vtipné video za druhým. Velkoplošná obrazovka za jejich zády byla ostatně jediným artefaktem na pódiu, ale svými vesměs animovanými skeči poutala pozornost dostatečně.

Skupina zahrála i svůj poslední singl "Party in My Head", kvůli kterému se převlékla do párty oblečení a rozpohybovala celé publikum. Ovací se dočkala i účast zpěváka Joakima Brodéna ze Sabaton, který na dálku přes obrazovku přispěl vokálem v pecce "Call Me". Pozici lídra posledního dne splnili Švédové dokonale.

Závěr neděle i festivalu patřil The Fever 333, na které si počkalo ostudně málo diváků. Vtipným a trochu smutným momentem bylo, že když chtel frontman Jason Aalon Butler pronést některý ze svých proslovů o toleranci, odhodil mikrofon a s úsměvem to těm pár desítkám lidí řekl bez něj.

Butler na Basin přivezl zcela novou sestavu, kterou oznámil teprve letos v květnu. V jeho řadách tak byla i baskytaristka April Kae, která běhala po stagei jako motorová myš a předváděla všelijaké kreace. Ani jí nevadilo, že bílá kombinéza, kterou měla na sobě, jí vzadu praskla, a odhalovala její pozadí.

Butler zase trávil hodně času mimo pódium. Tu si odskočil do mosh-pitu, tu se zase objevil na střeše zvukařova stanu, kde opět mluvil o rovnocennosti.

Energické a moderní vystoupení The Fever 333 bylo skvělou tečkou, ale je ohromná škoda, že už si na ni téměř nikdo nepočkal. Vůči interpretům to působilo lehce trapně. Zvlášť když jde o hudebně originální a naživo atraktivní performanci.

Bylo to ovšem odpovídající finále za celým ročníkem. Ten nabídl skvělý program, ale nedočkal se velké divácké odezvy. Menu přitom bylo pestré, atraktivní a plné neobvyklých jmen, legend i nových tváří. Příště by to však chtělo znovu dvě pódia, aby bylo vždy z čeho vybírat a zasloužilí rockeři a metalisté mohli utéct od podivných rapperů.