Ten den se konalo v Praze hodně akcí: Čechomor vystupovali s Lucií Bílou v Chuchli, v Ledárnách hrál zase Pokáč, Thom Artway měl realese piknik k novému singlu v Grébovce. Bylo tedy z čeho vybírat, já ale vyrazila po x letech na úvalskou partičku Divokej Bill.

Jedním z důvodů byla i nová deska "Bazilišek", kterou Billové vydali po šesti letech od "Tsunami". A taky jsem je dlouho neslyšela.

Kapela letos nejede po festivalech, místo toho se rozhodla zopakovat koncept starý pět let, kdy odjela šňůru letních sólových výstupů. Praha byla zhruba v polovině.

Výběr místa byl netypický. Kolem Loděnice v Troji jezdím denně na kole do práce, ale na koncertě jsem tu byla prvně. Pódium se stavělo speciálně pro tuto příležitost. Večerní hodiny u Vltavy, kterou skupina schválně nazývala jinými řekami z naší vlasti, znamenaly větší žně pro hmyzí společnost.

Scéna byla menší, tvořily ji čtyři LED obrazovky za zády hudebníků. Na těchto panelech se promítala animace odvozená především od vizuálu aktuální studiovky.

Hlavním hvězdám dne předskakovala kapela Siluety a písničkářka Tereza Balonová. Bohužel jsem obě vystoupení z časových důvodů nestihla. Jejich sety začínaly od šesti a sedmi hodin.

Pak se za oponou začalo ozývat: "Zapalte pod kotlema, ať se dostaneme do varu," (z písně "Kotel"). Opona spadla a song "Běžící pás", který zahajuje i čerstvé album, odpálil dvouhodinový koncert. Z novinky zahráli šest kousků. Frontman Vašek Bláha v úvodu řekl: "Budeme hrát starý, nový, zprostředka, pro starý i pro děcka."

A tak se i stalo. Nechyběly totiž ani hity z období prvních řadovek, na kterých jsem vyrostla. Tenkrát bylo nové milénium v plenkách a Divokej Bill se postupně dostával do mainstreamu a éteru se skladbami "Znamení", "Síť" a mou nejoblíbenější "Malování". Například druhou jmenovanou teď už moc nehrají, takže oprášili opravdu kostlivce. Nevím, zda to byla pravda, nemám srovnání, ale Bláha prohlásil, že se jednalo o pražskou premiéru. Zazněla i pecka, která vznikla zhruba před 27 lety a vměstnala se do názvu formace.

Celý večer se spíše hrálo, než mluvilo, ale občas padl i nějaký komentář. "Dolsin" věnovali Motolu. "Magistrála" odkazuje na to, jak Vašek chtěl jet s Jurdou do Vladivostoku, ale kvůli situaci, která panuje, z nápadu sešlo. "Unisono" zpravidla doprovázejí světýlka mobilů, ale protože bylo ještě světlo, měli si lidi místo toho dát pusu.

Mobily se rozsvítily až při plouživých "Lahůdkách". Na "Juareze" si zpěvák ozvláštnil outfit sombrerem. Novinka "Nostalgie" se Billům dle jejich slov na předchozím koncertě moc nevyvedla, tak k ní měli respekt. Myslím, že si reputaci napravili.

Jak už bylo zřejmé z fotek z předchozích zastávek, frontman seděl po celou dobu na židli kvůli sádře na noze. To okomentoval slovy, "že si kokot týden před začátkem turné zlomil nohu".

Samotný křest si vzali na svá bedra zástupci vydavatelské firmy Supraphon ředitelka Iva Milerová a marketingový ředitel Michal Máka. Ti krom vlídných slov na adresu nahrávky a její budoucnosti kapele rovnou předali ocenění zlatá deska. A v premiéře představili i vinyl. Křtilo se kořal(k)ou Jamesonem, místo přípitku to Vašek okomentoval: "Dejte to pryč, nebo ten koncert nedohraju."

Klasický set skončili peckou "Plakala", kterou se kdysi před dvěma dekádami uvedli na scénu, a slovy: "Shořte v pekle." Nikdo neshořel. :-) Pak došlo na přídavky. Během nich zazněla "Znamení", v jejímž úvodu Štěpán Karbulka předvedl fakírský koutek a plival oheň z úst.

Dětí jako smetí. Není divu, však je v bandu osm členů a mají kde brát. Při již zmíněné písni přiběhli na pódium rodinní příslušníci, aby vyhecovali a rozskákali publikum. "Bazilišek" obohatil trumpetista Jakub, což byl, jak jsme se dozvěděli ve finále, Jurdův syn.

Závěrečná "Rozárka" zazněla za pomocí jejich ratolestí, kdy se třeba frontman posadil na hranu pódia a společnost mu po jeho bocích dělaly dcerky. Spolu se tak postarali o takřka rodinné zakončení koncertu, po kterém následovala ještě avizovaná autogramiáda.

Byl to příjemný večer. Možná se zbytečně dlouhým setlistem, ale nakonec stejně utekl jak Vltava kolem břehů Troji. Ale chápu, hitů za čtvrtstoletí je hodně, tak bylo potřeba obšťastnit všechny věkové kategorie.