Den první

"Znáš to, kámo. Fesťák startuje dneska v pátek a šéf ještě ve tři prudil s důležitýma úkolama. Jako by to nemohlo počkat do úterý, jsem si říkal, když 'sem patnáct nula pět chystal asi dvacátou kontingenční tabulku v Excelu. 'Nemohlo, zas budeš nepoužitelný celý týden,' mi říká šéf. Tvle, on stál pořád nade mnou..." stěžoval si jeden z řádně natupírovaných hochů u vstupu.

Jak ale uslyšel z hlavní scény V3Ska, viditelně pookřál. Pár piveček (to aby skousl tu festivalovou cenu) a po koncertě Dog Eat Dog, kteří předvedli svou standardní show, už na Talco jistě křepčil. Tahle italská parta kombinuje latino ska s patchankou tak umě, že si podmaní snad všechny.

Mě ale víc zajímali Enter Shikari. Na hlavní pódium přetáhli fanoušky po vystoupení Booze & Glory a pro mě osobně předvedli jednu z nejlepších show. Samozřejmě, žánrově jsou jinde a umějí to taky podat. Jeviště ozdobily LED stěny s velkou světelnou show. Těžko říct, jestli jejich set dokázali ocenit všichni milovníci punku. Bylo jich ale dost natolik, aby plochu zhusta zaplnili.

A protože večer nepatřil k těm teplým, s radostí si pak všichni zaskákali na Polemic, kteří hráli na Jameson Stagei. Ačkoli příchozím dali pěkné, energické vystoupení, charakteristický hlas zpěváka Braňa Bajzy chyběl. Jak se mi podařilo zjistit, frontman nedorazil kvůli zdravotním obtížím. Snad bude brzy v pořádku!

Den druhý

Ti, kteří se v sobotu vydali na letiště bez opalovacího krému, se slušně opekli. Naštěstí provozovatelé stánků byli dostatečně zásobení a třeba pivo z Obory teklo proudem. Díky bezhotovostním NFC platbám to bylo ve frontě o něco rychlejší, i když zrovna u jmenovaného pivovaru byla řada pořád. Tak si zlatý mok všichni chválili!

Doctor Krapula do toho vmíchal koktejl ska a reggae s dávkou punk rocku a zábava byla na světě. Na podobné vlně se publikum vezlo s SPS a později i s Loikaemie. To Mal Élevé zlehka přeladili do reggae, dancehallu a hiphopu.

S koncertem Ignite jsme si připomněli, jak se dělá dobrý melodický hardcore. A byla to skvělá show, po hudební i prezentační stránce výborná. Letos jsem stihla i Queens Of Everything.

Na Lucky Hazzard Stagei mě jako fotografku potěšil koridor, který třeba na Jameson Stagei chyběl. Kvůli tomu jsem třeba vzdala focení Moscow Death Brigade a podívala se z uctivé vzdálenosti. Strach o techniku byl prostě větší. Konkrétně ale tento výstup rozparádil dav do supersonických čísel a spousta fanoušků se pak shodla, že na hlavní scéně (kde hráli před lety) by jim to slušelo víc.

Ještě před tím jsme ale na Mighty Stagei viděli perfektní Fast Food Orchestra a Dub FX, který návštěvníky bohužel trošku ukolébával. Škoda, umí to i rychleji, i když je neskutečné pozorovat, co jeden člověk dokáže. Nesmím zapomenout na The Dreadnoughts, Kanaďany k smrti milující naši polku!

Den třetí

Jestliže v sobotu sluníčko opalovalo, v neděli přišla slušná grilovačka. Staré pušky to ale nikterak nezbrzdilo a muzikanti pobavili posluchače vtipně milými texty.

Po jejich setu se kromě paprsků pustili do příchozích plnou silou i Comeback Kid. Další z velkých zástupců hardcoru předvedli velice svižnou show, ve které následující Lionheart směle pokračovali. Značné žánrově vybočení ale v tu chvíli představovali na Jameson Stagei londýnští Buster Shuffle. Ska punk rock'n' roll v kombinaci s klavírem vytvořil půvabně chytlavou kombinaci.

Finále třetího festivalového dne patřilo Hatebreed, další významné HCčkové partě z USA. I když milovníky ska jejich drsné riffy asi do opojného stavu jako po jointu nepřivedly, příznivce s aspoň malým kouskem metalového srdce museli docela uspokojit.

Následující The Interrupters pak přeladili právě na moderní vlnu skáčka a zpěvačce Aimee šlo publikum během sekundy na ruku. Parádně s lidmi pracovala, a tak se brzy začalo pořádně pařit a tancovat. Na chvilku jsem si odběhla na Klingonz. Hned zkraje si zpěvák stáhl kalhoty a další ze členů spolkl meč. Dobrý, ne?(Pic or it didn't happen! - pozn. ed.)

Velké finále v podobě Rancid pak bylo skvělou tečkou. I když chlapům není zrovna dvacet, parádně zaváleli a potvrdili svůj status punkové (dnes už) legendy. Pro tak relativně mladý žánr, jakým punk je, jsou něco jako Ozzy pro metalovou scénu. Bez nich by prostě punk nebyl punk.

Sedmnáctý ročník festivalu Mighty Sounds utekl velice rychle. Lidi se skvěle bavili, počasí přálo, toiky fungovaly a pořadatelům se podařilo pokrýt širokou plejádu žánrů. Když vidím, jak se festival vyvíjí a roste, nezbývá než držet palce do dalších let. Děkujeme!