Jen málokterá naše skupina se natolik proměnila žánrově i myšlenkově tak jako právě Tata Bojs v průběhu těch patnácti let existence, které nedávno oslavili. A jen málokteré se v průběhu působení natolik prostřídali fanoušci jako právě jim. A konečně ještě méně je podobně úspěšných skupin, které se nebojí ohlédnout ke svým počátkům. Obzvláště pokud mohou připomenout to, co paměť milosrdně vytěsnila. Tata Bojs se toho ohlédnutí nyní odvážili a vše právě vyřčené je z aktuálního dvojitého CD slyšet a především cítít měrou vrchovatou.

Hned od počátku je jasné, že se tady nebudeme bavit v kategoriích jako "povedené", "kvalitní" či "úžasné" album, ale spíš bude řeč o autentičnosti, lehkosti, přirozenosti a mladistvém nadšení vyvažujícím tehdejší instrumentální možnosti skupiny. Opravdovou lahůdkou je pak tato konzerva pro sběratele všech možných archiválií a kuriozit. Na druhou stranu by bylo přinejmenším nespravedlivé považovat ji jen za pouhou pozoruhodnost či samoúčelné zalovení v archívu.

Dva napěchované disky obsahují koncertní nahrávky i první studiové pokusy o záznam, dílem dosud nikdy nezveřejněné. Kostrou první části je původní debutová kazeta "Šagali šagáli", základem disku druhého pak první, bezejmenné a dnes beznadějně rozebrané mini CD skupiny, které se občas podle svého obalu v katalozích objevovalo s fiktivním názvem "Josef Lada". Ty nyní doplnilo několik dalších studiových i koncertních nahrávek, úryvky z Mardošových průpovídek (některé z nich můžete objevit i v jeho před časem vydané knížečce "Cool v plotě"), jeho pověstné a od raných koncertů neodmyslitelné vtipy a v závěru i úryvky z několika rozhovorů na Radiu 1. Zajímavostí jsou některé skladby v různých verzích. Atmosféru doby dokresluje několik historických fotografií.

Ještě než se pobaveně při poslechu téhle desky ušklíbnete, postačí, když si uvědomíte, kolik v době vzniku jednotlivých nahrávek bylo chlapcům let. A na druhou stranu - i když dnešní tanečně-popový repertoár (vzdělávací vsuvka pro nejmenované akademiky - Tata Bojs už dnes opravdu nejsou rocková kapela!) tyto písničky kvalitativně a hlavně zvukově přesahuje, už zde na těchto raných nahrávkách jsou slyšet jak Mardošův textařský talent, tak první sice jednoduché, ale přesto vůbec ne hloupé nápady. Ano, leccos je tu skladatelsky nedotaženo, leccos by zvedlo ze židle bezchybné zahrání (když zazněly některé z obsažených vykopávek nedávno po letech na výročním koncertě, ukázalo se, že v aktuálním instrumentálním kabátě ten kvalitativní příkop od současné tvorby není zdaleka tak široký, jak se na první poslech zdálo) a také aranžmá a zvuk nelze s dnešním srovnat. Přesto všechno myslím, že za poslech ty nahrávky stojí. A zdaleka nejen pro zaslepené skalní fanoušky, kteří chtějí mít od svých miláčků doma všechno.