Počasí bylo ten den hodně nepředvídatelné, s častými podvečerními, silnými přeháňkami. Hlavně z toho důvodu jsme si nechali ujít kapelu Siluety a dorazili až na Mother’s Angel’s. Ti hráli energický pub rock, ale rozhodně nebavili tak jako před lety v Třebíči jejich kolegové Poletíme?.

Proto se vyplatilo projít si stánky a tady bylo vidět, jak si Divokej Bill pohrál s produkcí celé šňůry. Výborné jídlo i pití, skvělé housky s domácí sekanou nebo hranolky s čalamádou, piva a kořalky taky bylo habakuk, navíc se všude se dalo platit i kartou.

Areál se plnil celkem dost nesměle, ale nakonec byl počet návštěvníků docela solidní, i když pohled na oblohu žádnou jistotu nedával. Skupina z Úval si k oslavám nadělila skvělou desku "Bazilišek", takže bylo jenom dobře, že z ní do repertoáru zařadila snad polovinu songů. Otvírák "Běžící pás" byl i startérem koncertu, který frontman Vašek Bláha nuceně absolvoval na židli s nohou v sádře. Pohled na něj připomínal Davea Grohla, který svého času řešil patálie s nohou podobným způsobem.

Na výkon kapely ani frontmana to naštěstí nemělo žádný zásadní vliv, protože valná většina sestavy pořád zpívá, takže se nemůže od svých mikrofonů nikam moc hnout a lítat po pódiu. Setlist nakonec i s přídavky čítal 28 položek a formace si s ním opravdu pohrála. Střídala novinky s prehistorickými skladbami i megahity, z nichž "Síť" byla dokonce do repertoáru zařazena úplně poprvé.

S přibývajícím množstvím songů rostla i atmosféra. Výhoda velkého množství zpěváků tkví třeba i v tom, že nejsou tolik slyšet lapsusy jednotlivců nebo že Bláha si mohl v některých písních v klidu pokuřovat. Fanoušci se dočkali i pohádkové skladby "Temný rytíř" i nedávné klipové novinky "Nostalgie", ale zvědaví byli hodně i na starší pecky, z nichž zazněly například "Dávno", "Svatá pravda", "Malování", "Archa" či "Čmelák", nechyběla ani punkovější "Včela". Základní set po zhruba hodině a tři čtvrtě ukončila klasika "Plakala", při která skákali snad úplně všichni.

Trojici přídavků uzavřela opět pomalejší a klidnější "Rozárka", při které si výtečný bubeník Marek Žežulka vzal cajon a přišel za početnou skupinou do přední linie. Při odchodu jsme pak ještě všichni zdarma nafasovali plechovku nealkoholického piva a tím spokojený pocit dostal tu správnou tečku.