Reportáž z prvního dne naleznete tady, samostatný text ke koncertu headlinerů Slipknot zase zde.

Ondra: Dopoledne ve mně sice ještě rezonovaly dozvuky slipknotích hymen "The Devil in I" či "Spit It Out", ale přesvědčil jsem se k návštěvě finalistů letošní soutěže Rock for People Talents Eversame. Jejich indie pop rock říznutý grungem má však ještě své mezery. Zpěvačka měla problémy s intonací a některé songy zněly těžkopádně, přesto měla kapela své garážově špinavé kouzlo. Na úplné probuzení po prvním dni to ještě nebylo.

Osobité kouzlo mají i mnohem zkušenější Hentai Corporation v čele s excentrickým vysokoškolským pedagogem Radkem Škarohlídem, který si neodpustil své přisprostlé výkřiky. Občas fungující, občas vyznívající do ztracena. Došlo i na romantiku, když jednu z písní věnoval všem ženám chodícím s alkoholiky nebo smažkami. Jejich originální zvukový mix by ale mohl fungovat i mimo tuzemské hranice. Čím jsi, Honzo, zahájil dnešní den ty?

Honza: Já jsem pochopitelně chtěl vidět, jak se bude dařit mým dobrým známým ze Set It Off. V Česku nikdy nehráli, a jelikož před pěti dny na Rock im Parku šlo o jeden z nejlepších koncertů letošního ročníku, byl jsem strašně zvědavý, jak na ně bude reagovat české publikum a hlavně kolik lidí na ně dorazí.

A vzhledem k tomu, že byly teprve dvě odpoledne, mě moc potěšilo, jak dobře tady zafungovali. Vystoupení bylo naprosto stejné jako v Německu - lezli na lidi hned v druhé skladbě "Killer In The Mirror", bylo sólo na kytaru i saxofon, pěvecké číslo mého starého známého bubeníka Maxxe Danzingera, skvělý zpěv, rap i řev, obrovsky chytlavé písně fungující na první dobrou, úryvek Backstreet Boys, ...

Jediné, čím se to lišilo, nepočítám-li, že tam to bylo v tmavé hale a tady na dvakrát tak velké stagei pod otevřeným nebem, bylo to, že u nás se ke konci setu už skandovalo jejich jméno. Líbili se tedy viditelně opravdu hodně a mám za ně fakt radost. Snad je u nás nevidíme naposledy.

Hned potom jsem běžel na LØLØ, která se předvedla už o den dříve se Simple Plan. A zatímco tam se mi líbila hodně, hlavně kvůli tomu výjimečnému momentu, tak když jsem pak ráno zadával její profil do databáze musicserveru a šel na její webovky, začal jsem se - při pohledu na její zvýrazněné ženské zbraně - jejího sólového setu trochu bát. Vždyť kolik znáte oblečených - neoblečených zpěvaček, které pak naživo nezpívají na houby? Já moc ne.

A měl jsem bohužel pravdu. U vlastních písní o svých bývalých, které nesnáší, to tolik do uší nebilo, ale když se zpěvačka pustila do coveru "Teenage Dirtbag" od Wheatus, znělo to dost špatně. Ten hlas prostě nemá. Musím ale pochválit aspoň tričko jejího kytaristy, který takto udělal další nutnou reklamu skvělým Hot Milk. Jak se tyhle dva koncerty líbily tobě?

Ondra: Českou premiéru Set It Off jsem si nemohl nechat ujít. Rostou každým albem a jediné, co mě na jejich setu zamrzelo, byla absence pecky "Skeletons". Zpěvák Cody Carson nechal na pódiu srdce i duši, když prakticky bez přestání zaměstnával diváky výzvami ke spolupráci, tanci, zpěvu, circle pitu a k jiným blbinám anebo si střihl bubenické či saxofonové sólo. Sice to bylo občas na úkor zpěvu, ale vůbec to nevadilo. Set It Off si nepochybně získali celou řadu přítomných a jejich moderní punk rock patří k dosavadním největším překvapením festivalu.

Zaujala mě i tik-tokerka LØLØ. Sice chvíli hledala své diváky, kteří jí premiéru v Česku úplně neusnadnili, ale brzy si je svým nadšeným výkonem získala na svou stranu. Ano, mnohdy bylo v jejím výkonu víc nadšení než vokální preciznosti, ale nic to neubíralo na milosti celého vystoupení. Hledači talentu z Hopeless Records věděli, proč si ji upsali, a věřím, že její popularita ještě poroste. Přestože se proslavila na tik-toku především coververzemi, bylo sympatické, že v Hradci zazněla jen jedna od Wheatus. Jinak LØLØ vsadila na vlastní písně, které byly zábavnou směsí popu, punku i rocku.

Bavil mě i americký hudebník Mod Sun, kterého potěšilo jeho zařazení na hlavní scénu. Potetovaný chlápek, který má na své celotělové galerii i plechovku rajčatové polévky, odvedl srdečný, nadšený výkon zaměřený na kontakt s diváky, se kterými mezi songy notně komunikoval. Další tuzemská premiéra a další skvělá pořadatelská volba zakončená výtečnou peckou "Flames" s předtočeným vokálem Avril Lavigne. Splnil tvá očekávání?

Honza: Já jsem nadšený i napodruhé. Byl jsem na něj strašně zvědavý už na Rock im Park, kde jsem kvůli jeho fantastickému setu měl problém odejít právě na souběžně hrajícího Machine Gun Kellyho, a teď ho mám ještě radši. Ano, i tady byly předtočené základy, což bylo nejvíc slyšet v jinak skvělém coveru "Iris" od The Goo Goo Dolls, a trochu kecal, když tvrdil, že novinku "Strangers" nikomu naživo nehrál, když totéž vykládal před týdnem v Německu. A zamrzelo mě i nazvučení, kvůli kterému byly jeho vokály zbytečně potichu. A že ani tentokrát se MGK na "Stay Away" nedostavil, mě mrzelo ještě víc než minule.

Ale stejně - bylo to úplně boží. Jsem hrozně rád, že teď našim čtenářům můžu prozradit, že to nadšení, srdíčka při drobné přeháňce a řada věcí, které říkal, naskriptovaná nebyla. Třeba citát před hitem "Flames" ("Tuhle píseň je pro mě teď těžší zpívat kvůli osobě, která v ní je taky, ale nasrat na to! Je to můj song a budu ho zpívat dál!") byl upřímný a spontánní.

A o oblibě Prahy, překvapení, že je na hlavní stagei, že je tam spousta lidí, představení své sestry Danielle nebo koukání na sebe sama na obrovské obrazovce, komentování svého tetování "Happy To Be Here" na břiše, ... Tohle všechno a mnohem více nebylo běžnou součástí programu. Dojetí šlo od srdce a o to je cennější. Na tento koncert se bude vzpomínat ještě dlouho. "To bylo asi to nejlepší, co tu zatím bylo," pronesl jeden kolemjdoucí ke své kamarádce. Souhlasím.

Neobvyklou volbou byla i Upsahl z Los Angeles. Ta má za sebou psaní skladeb pro Duu Lipu, Anne-Marie nebo Gayle, je tedy na nejlepší cestě se podobně jako Charli XCX nebo Sia postupně osamostatnit, protože napsat dobrý text už zvládne. Zaujal mě i její růžový outfit. V něčem podobném, jen ve žluté, jsme mohli vidět Stana Leeho ve druhých "Strážcích galaxie". A koncert to byl moc příjemný. Co Vypsaná fiXa? Stejná jako milionkrát předtím, co?

Ondra: Trefil jsi to. I když jen částečně. Vypsaná fiXa byla sice stejná, ale tentokrát svůj set pojala jako poctu své dvacet let staré desce "Bestiálně šťastní", kterou přehrála celou. V poslední skladbě před přídavky navíc muzikanti pozvali šéfa Rock for People Michala Thomese, aby si s nimi zahrál na kytaru. Ten si s úsměvem povzdechl, že se to po tolika jejich koncertech na festivalu stalo až nyní. Na domácím hradeckém hřišti patří fiXa ke hvězdám, a to dokazuje i množství fanoušků, kteří s přehledem převýšili na další stagei hrající Upsahl.

Ačkoliv mě její tvorba dosud příliš neoslovovala, naživo má její alt-pop nezpochybnitelné kouzlo i náboj. Líbí se mi její snaha nepsat pro sebe typické mainstreamové hity, ale zabrousit i do alternativnějších vod. Škoda menší návštěvnosti.

S novinkou "Strangers" si to opravdu mohl Mod Sun odpustit. V internetové době, kdy je snadné si setlisty koncertu zpětně dohledat, jsou tyhle drobné lži zbytečné. Zamířily tvé další kroky k Hollywood Undead?

Honza: Jo, ale nějak nevím, zda jsem zvolil dobře. Před "Another Way Out" představili svého bubeníka jako někoho, kdo umí zazpívat cokoliv, a nakázali mu "Livin On A Prayer". Přitom otevíral pusu na prázdno, vokály skutečného Jona Bon Joviho šly z playbacku. Pochybnosti budila blonďatá fanynka z publika, ze které se vyloupla Sophie Lloyd, kytaristka MGK, která se ke kapele připojila po výzvě, kdo z diváků (!) by si ní chtěl zahrát.

A ty předělávky Metallicy a zrovna v této době docela necitlivé zapojení "Du Hast" od Rammstein se zhusta předtočenými základy. Škoda mluvit, odešel jsem znechuceně ještě před koncem. Jsou to kašpaři.

Ondra: Jak říkáš. Navíc se z diváků opravdu někdo přihlásil, přelezl za pomoci security zábrany, ale záhadně zmizel v kulisách, aby se mohla objevit zázračná Sophie. Celou akci jsem moc nepochopil.

Hned po této podivné blamáži jsem se raději odebral na Kelsy Karter, která oproti umělým macho Hollywood Undead předvedla svůj úžasný dřevní rock'n'roll. Její hlas řeže jako pila podobně jako Joan Jett za největší slávy. Těch pár desítek přihlížejících fanoušků rozhodně neprohloupilo. Navíc její pecka "Cover You" by mohla (a měla) být megahit.

Honza: Já zamířil do hangáru PlayStationu, mají tady k těm PS5 přece jen o fous lepší televize, než mám doma. A musím uznat, že mám chuť si zase zopakovat "The Last Of Us" a "Marvel's Spider-Man" v trochu lepší grafice.

Pak jsem koukl na kousek výstupu Call Me Karizma, ale i když přání kytaristovi Philovi k narozeninám a hození dortu do publika bylo milé, nějak jsem nedokázal najít důvod, proč ho lidem doporučit víc než právě jeho kamaráda a žánrového spřízněnce Mod Suna.

Působivé bylo, když nechal ve stanu zhasnout, diváky posadil a zahrál baladu. To jsem ještě neviděl. Jak to, že to ještě nikoho nenapadlo? Taky se pochlubil, že bude na RFP až do neděle, takže lovci selfíček budou mít o zábavu postaráno. Ale lidí přišlo dost, to zase jo. Dokonce se stavil i už končící ředitel České televize Petr Dvořák. Cos viděl ty?

Ondra: Pro mě byl Call Me Karizma velký objev. Možná víc než k Mod Sunovi bych ho stylově přiřadil k loni na stejném místě hrajícímu Grandsonovi. Jeho přepínání stylu od popu přes rap rock až do taneční hudby mě nesmírně bavilo. Chvílemi se v jeho projevu křížila syrovost takových Insane Clown Posse s naléhavostí odvolaných nothing.nowhere. A posazení diváků, zhasnutí stanu a procházení mezi nimi bylo opravdu magické. Skvělý tah, jak získat nové fanoušky.

Pak jsem nemohl vynechat Billy Talent, ti jsou sázkou na jistotu. Alespoň jsem si to myslel. Výkon tentokrát odvedli rutinnější, když plejádu svých hitů ředili slabšími kusy z dle mého soudu průměrnější poslední řadovky. Kromě přehrávání písní nepřinesli nic navíc, show chyběla větší šťáva a pódiová prezentace byla veskrze fádní. Na velkou kapelu možná trochu málo. Ačkoliv ani odezva fanoušků nebyla z těch intenzivnějších. Cos na ně říkal ty?

Honza: V názoru na Billy Talent se neshodneme. Chápu, že ti to mohlo přijít naředěné, přece jen je známe z fesťáků spíše v koncentrované podobě, tolik času jako tady dostanou málokdy. Možná ale právě proto jsem si je tolik užil. Ano, hity jako "Try Honesty" nebo "Fallen Leaves" jsem živě slyšel víckrát, než dokážu spočítat, ale právě proto jsem byl rád za tu hromadu novějších songů, na které se jinak tolik nedostane. Skvěle jsem se pobavil i díky dvojici opilých kluků, kteří v davu hráli na babu a u toho přirozeně přecházeli v Tekken.

A cením i detaily - třeba ukrajinskou vlaku na kytaře Iana D'Sa. Loni ji měl kdekdo, dneska už se zase většina scény tváří, že se jich ruská agrese netýká. Je proto chvályhodné, že kapela z Kanady si pořád dobře pamatuje, kde ještě nedávno bez problémů koncertovala. Symboly jsou důležité. A z optimističtějšího ranku - basák Jonathan Gallant si pořídil in-ear odposlechy s logem jeho domovského týmu Toronto Maple Leafs. "Go, Leafs, Go!" Jo, a ten finiš s největšími hity byl strhující.

Šel jsi pak trpět na tu playbackovou sběratelku opasků, která tančí jen o trochu lépe než Cardi B, poslouchat její fascinace vlastním pohlavím, nebo jsi zvolil skutečnou hudbu? Mohl jsem se smíchy potrhat, když jí pouštěč empétrojek zapnul špatnou verzi písničky a ona pak svou show musela zastavit a trapně utéct z pódia, aby to napravila. Karma je zdarma!

Ondra: Já vyzkoušel raději kytarovku The Reytons, a i když jim to nešlapalo zle, strhnout nedokázali. Chyběly výraznější refrény i riffy. I proto jsem alespoň na chvíli nakoukl na tu Ashnikko. Bohužel víc než pár minut se její set vydržel nedal. Byl jsem přítomen právě tebou zmiňovanému failu s opakovaným nástupem a bylo mi za ni stydno. Z jejích singlů jsem očekával alespoň náznak alternativy, dekadence, místo toho předvedla béčkovou mainstreamovou produkci s nefungujícími sděleními.

Honza: Přesně tak. Slovy Dannyho Glovera: "I'm too old for this shit". MGK jsem rozebral v samostatném reportu, jak se líbil tobě? Na úplný závěr jsem si dal ještě po půlce setů z časově se křížících Palaye Royale a Sleep Token. Že budou první zmínění zase skvělí a budou lézt po konstrukci i divácích, bylo po předchozích zkušenostech s nimi očekávatelné.

Se Sleep Token jsme se ale viděli prvně a bylo to zkrátka něco jiného. Dokážu si představit, že to pro mnoho lidí mohl být klidně i nejlepší bod festivalu, ale moje tělo bylo tou dobou po celém dni tak vyřízené, že jsem se nedokázal naladit na jejich vlnu a ke koncertu si znaveně sednul. Musím je odchytit někdy příště a věnovat jim plnou pozornost, protože minimálně z hudebního hlediska to znělo jako něco, co chci poznat víc. Tak třeba to vyjde už 30. července, kdy zahrají v pražském Divadle Archa.

Ondra: Síly docházely i mně, a proto pro mě festivalový den skončil headlinerem MGK. Ten se vrátil do Česka po necelém roce. Jenže ve srovnání s koncertem v pražské Sportovní hale Fortuna působil trochu na ránu.

Nelíbily se mi jeho floutkovské průpovídky mezi skladbami a ani vizuální show nenabídla tolik, co na samostatném koncertě. Jindy energické strhující hitovky působily z jeho podání leckdy odbytě. Tempu moc nepomohl ani nový rapový singl "Pressure" zařazený v počátcích setu, který prostě není moc dobrý. Za mě spíš zklamání. Celkový dojem z jinak skvělého dne jsem si ale nenechal zkazit.