Je docela překvapivé, jak se může změnit směřování kapely. Eggnoise začínali s grungem, ale dnes jsou jinde, v jazzových vodách. Na svých stránkách to "vysvětlují" následovně: "...Eggnoise jakožto kapela je živoucí bytostí. Kapela proměňuje svůj styl, obměňuje své části, hledá si potravu a vzduch, bojuje o přežití. Dýchá novými písněmi a tráví písně staré. Přežívá jedině v pohybu. A jelikož každá živá bytost má a stále si vytváří svůj vlastní styl, i kapela se přenáší přes původní vlivy a hledá svůj vlastní výraz, značkuje si své vlastní území. Životem kapely je hudba. Čím tento život žije, je nejsnazší slyšet a nejobtížnější vyslovit. Avšak bylo by nesprávné si myslet, že nejdůležitější je to vědět..."

Zní to poněkud složitě, ale vězte, že pokus o "filozofický" výtvor na téma biografie kapely na stejných stránkách je o dost víc mimo. Bylo by dobré se snést na zem a třeba dát na stránky přehlednější odkaz na novou desku, zaslouží si to.

Tolik kritika, netradičně na začátek (ale ještě na malou dojde). Ačkoliv členové kapely to budou považovat za pošetilé, zkusím popsat obyčejnými slovy hudbu Eggnoise. Nástrojové obsazení (bicí, basa, ak. a el. kytara, zpěv, fender piano, housle, trumpeta, flétna, pozoun, klarinet) už do značné míry určuje, co lze čekat. Již avizovaný jazzový feeling a jeho materializace do původně rockových skladeb je ve výsledku příjemnou poslechovou záležitostí. Zní to jako klišé, ale díky dechovým nástrojům působí skladby příjemně odlehčeně, jízdy trumpety, flétny a dalších nástrojů jsou sice výrazné, ale nikoliv násilné. V úvodu naznačené hledání stylu na desce možná překvapivě ani nenajdete, protože k němu došlo před nahrávkou (a asi zase po ní), navzdory různému stáří skladeb působí deska soudržně, nenajdete žádnou vzpomínku na staré časy. Je znát, že sedmičlenná kapela jde za svým, z hlediska masového úspěchu poněkud nevděčným, cílem, soustředí se na samotnou hudbu. Trochu až moc, u debutu je logické, že se snaží využít možností, ale ke konci přes hodinu dlouhé desky už se poněkud vkrádá nebezpečí monotónnosti.

Není důležité, odkud přišel impuls ke změně stylu, navíc určitě nebyl jediný, ale při pohledu na skupiny, jimž předskakovali (The Levellers, dEUS, Jana Koubková a Jiří Stivín) lze chápat některé souvislosti lépe. Na druhou stranu naživo asi budou rockové růžky, jež se objevují např. v "Alien", vystrkovat víc, budu si muset na ně do Železné dojít.

Zatím tak lze pochválit vydávající firmu za novou akvizici, i když lze očekávat, že žebříčky prodejnosti kapela nestrhne. K tomu jistě i "napomohou" texty v angličtině, i když i dvě české výjimky a dobré, se najdou. Snad se mýlím a pohodová muzika Eggnoise si najde dost posluchačů. Ve světě je více než pár podobně zaměřených kapel, ale u nás moc konkurenci nemají.