Modern Talking, tedy Dieter Bohlen a Thomas Anders, se dali dohromady v roce 1984, kdy vyšel i jejich velký hit "You're My Heart, You're My Soul" a debutová deska "The 1st Album". Dokázali svým stylem oslovit mnoho obdivovatelů diskotékové hudby, rukopis Dietera Bohlena je jasně čitelný dodnes. Tehdy to bylo něco nového, ale brzy se to okoukalo a oposlouchalo. Po necelých třech letech se toto duo rozpadlo a každý se vydal na sólovou dráhu, na níž byl evidentně více viditelným Dieter Bohlen. Jeho Blue System byli dobrým následovníkem "Modrých tanků". Bohlen se stal vyhledávaným skladatelem a producentem v Německu, za zmínku určitě stojí uvést písně a alba napsaná pro C.C. Catch, Bonnie Tyler nebo Errola Browna z bývalých Hot Chocolate. V roce 1998 tu byli Modern Talking zpět a spustili vlnu nevídaného zájmu. Comebackové album "Back For Good" se velmi dobře prodávalo a dalo základ pro vznik pěti nových desek, z nichž poslední v pořadí -dvanácté album "Universe" - vyšlo na jaře letošního roku. Již delší dobu oba aktéři zvažovali rozchod, prý tomu pomohlo blížící se ukončení smlouvy s vydavatelem. Necelý rok před oslavami dvacátého výročí založení kapely zde tedy máme výběr "The Final Album" s podtitulem "The Ultimate Best Of".

Tuto kompilaci bych pomyslně rozdělil na dvě poloviny. Ta první o devíti položkách představuje začátek úspěchu Modern Talking. Nechybí zde žádný zásadní singl, tedy od vzletu "You're My Heart, You're My Soul" po lehce propadákový singl "In 100 Years" (1987), který vyšel již v době totálního kolapsu pracovního vztahu mezi Dieterem a Thomasem. Mezi více povedené kousky určitě patří singly "You Can Win If You Want", "Brother Louie", "Atlantis Is Calling (S.O.S For Love)" nebo "Jet Airliner". Určitým zlomem, malým vrcholem v tvorbě Modern Talking, bylo třetí album "Ready For Romance" (1986), které se asi nejvíce povedlo. Pak přišel pomalý sestup v kvalitě. Dieter Bohlen se ani ve svých aktivitách mimo Modern Talking nedokázal odpoutat od jednoduché formulky na hit a začal psát vše skoro přes kopírák.

Rok 1998 přinesl na singlech nové verze hitů "You're My Heart, You're My Soul" a "Brother Louie", podobně laděná deska "Back For Good" vrátila Modern Talking do hvězdných výšin, všude se z rádií valil sound tak typický pro toto duo, jen vše znělo v novém v kabátku juchavého euro popu a sem tam nějakého toho rapu. Nejen, že se jaksi začali vykrádat již jednou použité nápady, ale začalo se pokoukávat i po tom, co právě letí. Například ve "Win The Race" jsou ke slyšení samply songu "The Race" od Yello, v "Last Exit To Brooklyn" jsou vykradené vokály z hitu Pet Shop Boys "New York City Boy" a závěrečná "TV Makes The Superstar" z poslední desky "Universe" je vesměs okopírovaná Britney Spears. Beru jako velkou sprosťárnu, že když Modern Talikng mají své fanoušky tak rádi, že zde není nic navíc, co ještě nevyšlo. A ani teď nechci špekulovat, co se na ně ještě chystá s blížícím se dvacátým výročím od založení nebo případné sólové aktivity.

"The Final Album" je kompilací, jež asi potěší mnoho fanoušků diskotékové hudby, kteří mají rádi jasně znějící popové hity, které vše omílají jako takový malý kolovrátek. Dieter Bohlen je zdatný skladatel, který dokáže vydat i dvě desky za rok, je však otázkou, jak takto "kvalitní" materiál bude znít po nějakých deseti letech, toto není sázka na žádný věčně zelený hit. Jsem rozhodně zvědav, co na svých sólových aktivitách předvedou oba aktéři. Thomas Anders již ohlásil na příští rok novou desku. Dieter Bohlen možná nechá stejným způsobem znovu rozjet Blue System a tipuji, že do takových pěti let máme Modern Talking zpět, přijímám sázky, kolik si přihodíte? Já jen, že v závěrečných větách děkování v bookletu Dieter a Thomas slibují, že se prý brzy opět uvidíme, tak to asi s tím rozchodem nebude až tak horké. Někdo možná zamáčkne slzu, ovšem někdo bude pro změnu potěšen, že něco takového zmizí z povrchu zemského.