Že je Eurovize zbytečná soutěž divných rádoby umělců? A že je rock 'n' roll mrtvý? Måneskin na to mají jasný názor. A jejich fanoušci nepochybně také. Dva roky po roli headlinerů na Rock for People Hope se italská parta rozhodla dobýt také největší halu u nás.

Zájem byl ohromný, a tak již před začátkem hlásili pořadatelé "vyprodáno". Napěchovaná O2 arena tak mohla sledovat, jak si s prostorem poradí jeden z nejúspěšnějších a nejviditelnějších vítězů soutěže Eurovize posledních let.

Žádný předskokan ohlášený nebyl - krátce po osmé hodině se na pódiu objevili rovnou Måneskin. Kromě mnoha tisíců příznivců se na ně přišly podávat i některé známější tváře, včetně kuchaře Přemka Forejta s partnerkou Evou Burešovou nebo moderátora Čestmíra Strakatého.

Absence hosta a pohled na naprosto jednoduše vybavenou stage bez kulis a efektů dávaly tušit, že veškerou pozornost si bude chtít uzmout pouze samotná skupina. Zpěvák Damiano David vyšel na scénu v provokativní sukni s rozparkem, halence a botách na podpatcích, kytarista Thomas Raggi ve svém tradičně sedmdesátkovém úboru a basačka Victoria De Angelis na její poměry v docela decentním kostýmku.

Začátek úvodní "Don't Wanna Sleep" kvartet odehrál za mohutným závěsem a za pomoci světel předvedl efektní hru stínů. Po shození červené hradby vypukl v hale ohlušující křik, který dával tušit, jakou popularitu u nás formace má. Stačilo pár taktů a minimálně ve spodní části ochozů už nikdo neseděl - všichni stáli. Måneskin nepotřebovali takřka nic a publikum si podmanili během úvodní minuty. Pohled na roztančenou O2 arenu hned v začátku večera byl jedinečný.

První třetina setu byla zabijácká. Po otvíráku následovala vlna hitů "Gossip", "Zitti E Buoni", "Own My Mind", "Supermodel" a "Coralien", které muzikanti sekali jeden za druhým, bez pauzy nebo zbytečných promluv k lidem.

Těch slov bylo vůbec během koncertu málo. Måneskin pro komunikaci využívali téměř výhradně hudbu. Trio v popředí se tak pro příchozí neustále rozdávalo. Damiano se během "Bla Bla Bla" na chvíli svezl po jejich rukách, pak ze sebe sundal podivnou halenku a zbytek vystoupení (k radosti zejména fanynek) odzpíval do půl těla nahý.

De Angelis se zase při "For Your Love" mazlila s přední linií návštěvníků nebo průběžně procházela koridorem mezi přední a klasickou části hlediště. Ani kytarista Raggi nezůstal pozadu a takřka neustále využíval schůdky u koridorů, aby na jeho nesporný um vidělo co nejdetailněji co nejvíce diváků. Ostatní si mohli momenty vychutnávat alespoň na velkoplošných obrazovkách, které byly kromě pohyblivých světelných traverz jedinými artefakty pódia.

Překvapivým okamžikem byl přesun zpěváka a kytaristy po dvě písně na oddělenou akustickou scénu, která se nacházela na opačném konci sálu v místech, kde bývá zvukařova svatyně. Během této části zahráli "Vent'Anni" a "If Not For You" a sympaticky celou show provzdušnili a zpestřili.

Ještě než skončil základní set, pozvala si kapela během post-punkové písně "Kool Kids" asi dvě desítky fanoušků k sobě na pódium a pak se na chvíli odebrala do zákulisí. Přídavkovou část odstartovalo kytarové sólo, následované baladou "The Loneliest" a hitem "I Wanna Be Your Slave", který Måneskin ten večer zahráli dokonce dvakrát.

Koncert v O2 areně byl oslavou rockové hudby, mladé energie, zápalu a úžasným důkazem, že i z malých klubů to lze dotáhnout do velkých arén. Måneskin umějí pracovat s provokací, i když té bylo tentokrát o poznání méně než jindy, ale i s poctou klasickému rock 'n' rollu. Naživo bylo jejich lednové album "Rush!" dravější a zábavnější - ve studiové verzi přece jen chybí jejich skutečná živelnost. Bylo to velké, nádherné a nebylo potřeba žádných laciných triků a efektů. Jen lidé, muzika a radost z ní.