Bylo zvláštní vidět, že We Came As Romans se chystají do Rock Café. Není úplně běžné, aby se zavedená kapela se šesti řadovými alby představovala sice ve skvělém a oblíbeném, ale přece jen rozměrově poněkud skromném klubu. A taky že jo. Můžeme jen spekulovat, zda pořadatelé takový zájem fanoušků nečekali nebo naopak chtěli ušetřit za přesun do většího a dražšího prostoru. Skutečností ale zůstává, že situaci neodhadli. A tak se návštěvníci museli tísnit i na místech, na kterých byl špatný obraz či zvuk, a z koncertu mnoho neměli. O propocených svršcích v přeplněném sále, kde klimatizace nestíhala, ani nemluvě.

U Caskets se tedy dalo pouze závidět všem v kotli, kde byla atmosféra i zážitek jistě kvalitní. Ve studiové podobě totiž formace, patřící stejně jako hlavní hvězdy večera pod label SharpTone Records, má co nabídnout. Nezanedbatelná část příchozích ale musela volit kompromis mezi tím, zda chce dobře slyšet, nebo dobře vidět.

Z místa až přímo u baru, u kterého pisatel za dlouhé roky navštěvování Rock Café dosud nestál, tak bylo vidět, že nasazení téhle skupině nechybí. Frontman předváděl heroické metalové pózy, členy kapely rozeskákal, a když chtěl udělat fotku na sociální sítě, tak si je zase roztleskal. Příznivce jistě potěšila i široká nabídka merche v předsálí, mezi zbožím nechyběly třeba ani originální tarotové karty. Zda to ale bylo zajímavé i hudebně, není bohužel momentálně možné jednoznačně posoudit. Tuhle partu bude nutno odchytit na nějakém příštím koncertě.

Při přestávce se část osazenstva šla vyvětrat ven, na hlavní hvězdy se tak už podařilo prodrat se o trochu blíže pódiu. A pauzu měli i We Came As Romans. Ti svou šestou desku "Darkbloom" vydali až loni, přibližně pět let po předchozí "Cold Like War". A soudě podle setlistu si novinky chtěli pořádně osahat. To kvůli nim se nedostalo kupříkladu na oblíbený singl "Fade Away".

Zato se ale hned ze startu rozezněl burácivý banger "Daggers". Dost možná nejtvrdší kus, který kdy vydali, jde cestou odkazující na nu metal, jakmile v jeho vrcholu ale zpěvák Dave Stephens zařve: "No mercy!" máte chuť utíkat se před tím zdrcujícím breakdownem někam schovat.

"Bavíte se? Fajn, o tom to celé je. Nestarejte se o zítřek ani o příští týden, důležitý je přesně tento moment. Ten si právě teď užijte naplno. Tenhle song je pro Kylea Pavonea," zahlásil frontman a úvodní intro naznačilo, že nás čeká skladba "Lost In The Moment". Právě tu pánové v poslední době často věnují svému někdejšímu klávesákovi a autorovi takzvaných čistých vokálů, který v roce 2018 zemřel po předávkování drogami.

Hned po ní ale muzikantům začal stávkovat notebook, ze kterého pouštěli samply a různé podpůrné elektronické linky. Zpěvák proto musel přistoupit k improvizaci, aby nějak udržel ve varu postupně zase chladnoucí publikum. Nejprve se nechal slyšet, že po vydání "Tracing Back Roots" se všichni v kapele nacházeli v krizi. Nevěděli prý, zda chtějí dál vydávat novou hudbu, a pokud ano, tak jak by vlastně měla znít. Zeptali se proto na sociálních sítích svých fanoušků, co na nich mají nejraději. Zpětná vazba jim pak dodala chuť k dalšímu psaní a podle těchto rad prý vznikla pátá řadovka "Cold Like War".

Notebook ale stále nefungoval, proto se Stephens pouštěl do dalších proslovů - hajpoval předskokany, nechal vyniknout své spoluhráče anebo děkoval za podporu aktuální studiovky. Nakonec se technikům podařilo počítač zprovoznit, a s chytlavou písní "Wasted Age" na rtech se mohlo zase pokračovat. O moment později se na stagei objevil i kameraman - možná že se tedy osazenstvo Rock Café časem uvidí v některém z připravovaných videoklipů.

Drtivé breakdowny jsou pro nejnovější album příznačné, proto se k nim po zpěvnější "Learning To Survive" formace opět vrátila. A třeba v modře nasvícené "Plagued" bubeník bušil do škopků tak, jako by to byly poklopy do samotného pekla a on chtěl mermomocí dovnitř.

"Pokud dnes nevyjdete ven zpocení a vyřízení, neděláte to dobře," prohlásil frontman u singlu "Darkbloom", zatímco fanoušci vytahovali z kapes mobily. Ve finální "Black Hole" je ale zase schovali, a dokonce se jim v omezeném prostoru podařilo vytvořit i závěrečný circle pit.

We Came As Romans nejsou v jednoduché pozici. Navázat na smrt spoluhráče a kamaráda dalšími deskami a turné je něco, co se nepovede každému. Bojují s tím Architects, znají to i Linkin Park nebo The Prodigy. Někdy se ale stane, že úmrtí může v konečném důsledku trochu paradoxně pomoci k tomu, aby se skupina semkla a poskočila na pomyslném žebříčku popularity výše. K dalším úspěchům. Tak snad se to podaří i těmto metalcoristům z Michiganu.