Drobné zklamání čekalo první květnový víkend roku 2023 na všechny hledače nových, netradičních zážitků. Nejprve se v O2 areně ukázalo, že show "Ovo", tedy "Vejce", nepatří v portfoliu Cirque du Soleil k nejvydařenějším představením v jejich portfoliu. Staví totiž na stejných základech jako třeba "Alegría" nebo program věnovaný Michaelu Jacksonovi, respektive filmu "Avatar". Nepřináší už ale bohužel nic nového, takže pokud už jste měli možnost vidět typicky groteskní vizuální humor, nádherné kostýmy a práci na hrazdě, lanech či trampolínách v jejich podání někdy dříve, bude vám možná po zhlédnutí aktuálního a spíše na děti zaměřeného hmyzího karnevalu "Ovo" trochu líto vynaložených peněz. A ani akce v nedalekém Foru Karlín nepatřila mezi nejpamětihodnější. Ačkoliv...

Eva Under Fire není zrovna nejznámější jméno na rockové scéně, ke Skillet se ale nabroušená hudba s klasickou písňovou strukturou skvěle hodí. Výborný zvuk dával vyniknout ostrým riffům i správně říznému zpěvu Amandy "Evy Marie" Lymberg, která si vlasy obarvila, jak trendy velí, raději hned pěti barvami. To abyste ji mezi Alyssou, Hayley a dalšími divoženkami vždy bezpečně poznali.

Fanoušci přišli včas a formaci z amerického Detroitu výborně podpořili. Set to byl skvělý a nezbývá než dodat, že Halestorm by se měli mít na pozoru. O Eva Under Fire ještě uslyšíme. A to i díky vynikající loňské studiovce "Love, Drugs & Misery", na které skupina kromě řady poloh vyzkoušela dokonce i předělat "With Or Without You" od U2.

V pauze potěšili Linkin Park ze záznamu - osazenstvo si rádo vyzpívalo refrén "Numb" spolu s Chesterem. Jestlipak už všichni vědí o tom, že na hudební dráhu se pod pseudonymem RVRND právě vydal jeho syn Draven Bennington?

"Ahoj Praho, jak se máte?", pozdravili na úvod svého vystoupení Like A Storm. A nebyla to ani zdaleka poslední česká slovíčka, která si na své taháky napsali. A k tomu přinesli i banner s českou vlajkou. Poctivost, s jakou ke svému koncertu v našich končinách přistoupili, je jistě příkladná. Potěšila i procházka davem během "TNT". Bez debat to jsou velcí sympaťáci.

Škoda jen, že s podobnou precizností nepracují i na své hudbě. Ta je totiž, žel, na úrovni, která bude v nejbližších letech stačit leda na odpolední slot na nejmenším pódiu na Nova Rocku a jemu podobných festivalech. A ještě smutnější je to, že ačkoliv prostor u mikrofonu dostává hned trojice z celkového kvarteta, výrazný a zapamatováníhodný vokál nemá ani jeden z nich.

Existuje vůbec lepší bubenice na rockové scéně než den před koncertem na trdelníku si pochutnávající Jen Ledger? Co report ze Skillet, to nutná zmínka o neuvěřitelném výkonu rodačky z britského města Coventry. Kdykoliv na ni během jejich hraní zaostříte, vždy si všimnete razance, přesnosti a obdivuhodné energie, která z drobné muzikantky sálá na všechny směry. Není divu, že kromě působení v americké, křesťansky rockové kapele rozjela i vlastní kariéru.

Skillet svůj set odpálili hitem "Feel Invincible" a okamžitě nastolili atmosféru, ve které fanoušci zpívají a hrozí pěstmi ve vzduchu spolu s nimi. Ve třetí "Surviving The Game" se frontman John Cooper proměnil skoro v komiksového záporáka Whiplashe, to když si místo elektrických titanových bičů vzal podobně vypadající konstrukci s oxidem uhličitým a postavil se fotografům do heroické pózy. A jen co mu mačkači spouští vyklidili pit, vydal se při "Legendary" pozdravit své věrné v prvních řadách.

V "Awake And Alive" se zase tradičně objevil hostující violoncellista, avšak zejména v úvodní části písně, v níž ostatní nástroje nebouřily naplno, bylo znát, že s přibývajícími léty je správná intonace pro Coopera stále obtížnější. V exponovaných skladbách to tolik slyšet není, ale když má skutečně zpívat, začíná jeho hlas nepříjemně chrčet a chraptět.

Slyšet to bylo i v baladě "Anchor", což je sice pro skupinu netypická a tedy zajímavá věc, publikum ji navíc doplnilo také světýlky svých mobilů, a vytvořilo tak pěknou atmosféru, John ji ale zpívat vážně nemůže. Nešlo přeslechnout, jak moc se v ní jeho hlasivky trápí.

To bylo ale fanouškům skandujícím jméno formace úplně jedno. Ti byli rádi za oprášení singlů "Hero", "Not Gonna Die" nebo "Whispers In The Dark". Vousatý zpěvák k tomu přihodil svůj léty neměnný proslov o svém obdivu k Ježíši Kristovi, a jak večer pokračoval, začala se do hlavy vkrádat nechtěná myšlenka - vždyť je to zase úplně stejné jako minule. Ačkoliv se kapela v rozhovorech kasá zkoušením nových věcí (aktuálně to jsou třeba trapové hi-hatky), naživo se ráda vrací k tomu, co jí funguje léta, a svou show inovuje minimálně.

Setlist o pouhých sedmnácti položkách je jedna věc, když se ale podíváme na písně z loňské studiovky "Dominion", respektive její rozšířené verze "Dominion: Day Of Destiny", najdeme v programu pouhé dva kusy z novinkové kolekce, přičemž "Surviving The Game" už mohli příznivci slyšet loni v Hradci Králové. Chtě nechtě si tak tedy musí fanoušek skupiny položit otázku, zda mu vynaložené náklady za takřka stejný repertoár jako na Rock For People vůbec stojí.

Ve Foru Karlín totiž dostal skoro totéž, jen s o fous lepším zvukem. Dokonce i pořadí songů zůstalo skoro stejné jako v červnu, přibyly v něm pouze "Psycho In My Head", "Finish Line", už zmíněný "Anchor" a také "Undefeated", v němž se Seth Morrison pustil do kytarového sóla. Ze seznamu naopak vypadla titulní "Dominion".

Je to dost na to, aby návštěvníkům stálo za to platit dvakrát za prakticky totožný, byť dobrý koncert? Na to už si musí každý odpovědět sám.