V pražském legendárním dřeváku vystoupily hned tři kapely vyznávající black metal, ale každá ho podala v trochu jiné formě, což bylo pro tuto akci jednoznačným plusem.

Temný večírek odstartovali Okult z Kuksu, kde vznikli v roce 2018. Nutno říci, že naživo jim to slušně sype. V textech se to hemží čarodějnickými procesy a zpěvák oblečený v okultním rubáši s kapucí působil na stagi jako anonymní temný přízrak, ze kterého byl vidět jen stín. Kontrastoval tak s víceméně civilním projevem ostatních členů kapely. Jeho hrubý hrdelní growling vystupoval odkudsi zpoza kápě a oddaným služebníkům pod pódiem žehnal zavěšenou lebkou na provazu. Formace má za sebou již tři alba, poslední s názvem "Postmortal Interrogation" vydala v loňském roce. Stylově to hoši z okolí magického Kuksu uchopili jako black s velkou dávkou deathového katalyzátoru. A rozhodně to byl velmi slibný začátek celého večera.

Po nich své nástroje vzali do rukou jejich východočeští sousedé Purnama z Trutnova. Jestliže předchozí smečka to slušně řezala, toto kvarteto rovnou vytrhávalo hřebíky z dřevěné podlahy. Jejich vystoupení se neslo hudebně i vizuálně v duchu klasické a nefalšované blackové temnoty. Muzikanti byli obklopeni všemi nezbytnými proprietami - nechyběly beraní či lidské lebky, hořící svíce, sličná děva, která svým působením umocňovala magicky svíravou atmosféru, obrácené kříže, ohně nebo nezbytný kozel na plachtě. Poprvé zde byl k vidění i warpaint. Ale co, to mívá kdejaká kapela, která se za černé metaláky jen vydává. Ale tady vše šlo ruku v ruce s neskutečným nášlehem energie.

Tato parta má na kontě dvě alba. To poslední, "Flame of Rebellion", je sice již tři roky staré, ale je stále neskutečně dobré, nebojím se říci, že dokonce vynikající. Sílu tornáda z této nahrávky kapela předvedla ten večer i ve Vopici. Svým výkonem a potenciálem by se rozhodně neztratila mezi světovými veličinami na festivalu Brutal Assault. Set trutnovských kovotepců utekl jako voda a pro mne byli velmi příjemným překvapením večera.

Třetí kapelou byli na našich pódiích staří známí Welicoruss. Jejich black už dostává křídla a nese se v duchu vzletného, místy pompézního epického metalu. Skupina představila jednu novou a druhou staronovou tvář ve svých řadách. Na postu kytaristy se nyní objevuje Filip Rabenseifner a místo basáka zaskakuje Ondřej Žádný. Ti zapadli mezi pilíře této vlčí smečky Alexe Boganova a Ilji Tabachnika velmi dobře.

Znovu potvrdili, že živé hraní je pro ně tou krví, která vlévá energii do žil. Tuto formaci sleduji již delší čas a musím podotknout, že s přípravou nového alba je jejich styl razantnější. Je stále slyšet jejich signifikantní melodika, která osciluje mezi pohanstvím se sibiřským mrazem, ale vše je jaksi tvrdší a údernější. Toto mezinárodní uskupení odehrálo plnohodnotný koncertní set ve svém klasickém koncertním vizuálu (až na kytaristu, který si smolně oděv zapomněl :-)). Konec setu bohužel kolidoval s odjezdem posledního metra. Ale co naplat... pro metal se někdy musí něco obětovat.

Musím, říci, že ta oběť stála za to. Večírek nabídl téměř čtyři hodiny metalové hudby. Každá z uvedených kapel svým setem dokazovala, jak i black metal dokáže být nejen pekelně temný, ale zároveň stylově barevný. Byla to opravdu vydařená akce.