Pojem world music, jak už název napovídá, je všeobjímající. Mnoho posluchačů má tato dvě slova spojená s arabskou či africkou hudbou, přitom kolikrát se stačí podívat do nedalekého okolí a lehce objevovat hudební skvosty. Touto cestou se vydala skupina RAZAM a Iva Marešová, mezinárodní formace hledající inspiraci ve slovanských kořenech. Možná je to cesta odvážná, ale krásná.

V unikátních prostorách kostela sv Anny - Pražská křižovatka bylo vše jako vždy postaveno na akordeonu fenomenálního běloruského akordeonisty Aliaksandra Yasinského a výrazném projevu zpěvačky Ivy Marešové, vše za podpory strunných nástrojů Michaela Vašíčka, jemné hry na bicí Radka Doležala a neméně skvělého houslisty Marca Cana.

Zcela zaplněné hlediště se stalo svědkem průřezem všemi vydanými nahrávkami tohoto uskupení včetně jedné z nejstarších "Kéž by bouře přišla". Kostru pak tvořila velmi zdařilá deska "Harpyje u pramene" a nebyly opomenuty skladby z posledního CD "Slovanské Vánoce", ze kterého zazněly rovnou tři písně, pojaté jako velikonoční. Slovanské kořeny zaznívaly z každého tónu a nesly velmi otevřené a jímavé niterné příběhy. Kapela uplatňovala svůj hudební jemnocit, ale též uměla krásně zabouřit - závěrečná "Harpyje" hřměla až darkfolkovou atmosférou.

Prostor skutečně může mít magické účinky. Pódium s muzikanty bylo obklopenou gotickými oblouky a freskami a bylo osvětleno tak, že nic nebránilo vnímavému poslechu. Atmosféra byla až tak ezoterická, že bylo slyšet i spadnutí špendlíku (místy jsem přestal fotit, aby zvuk zrcátka nerušil okolí od skutečného zážitku). Písně otvíraly srdce a při skladbě "U pramene" se mnohým zaleskly v očích slzy. Tak silné to bylo.

Fenomenální RAZAM a Iva Marešová předvedli opravdu skvělé vystoupení, které povýšili na zážitek nejen pro oči a uši. Byl to večer, kdy se otvírala srdce a duše dostávaly pohlazení. Což je je v této hektické době něco, co má rozhodně léčivé účinky. Pokud by se měly přijímat nominace na koncert roku, tento by rozhodně aspiroval na vítězství.