Chlapecká taneční, pěvecká a striptérská skupina z Prahy 5 - Smíchova , jak si sami říkají, v jejímž čele stojí výrazná charismatická osobnost herce, zpěváka a baviče Jiřího Macháčka, poměrně v tichosti uspořádala dvojici koncertů ve Foru Karlín. Vyměnila tak klasické trojáky z Lucerna Music Baru, které dvakrát do roka - v dubnu a listopadu - poměrně snadno vyprodává. Dvouhodinové sety v karlínském klubu byly největšími sólo koncerty v jejich dosavadní kariéře. Oba se vyprodaly.

Kapela sice nikde neavizovala, proč se konaly, ale osobně se domnívám, že měly být oslavou 25 let jejího fungování. Formace vznikla v roce 1998 a tři léta nato vydala první desku, z níž pochází "Snadné je žít". Tehdy to u mě zajiskřilo na první dobrou a tvorbu Jakuba ze "Samotářů" a jeho kumpánů jsem nespustila z očí. Tenkrát šlo vše ruku v ruce a pánové z humbuku kolem filmu a debutu vytěžili, co se dalo, včetně sošky Českého lva (vedlejší mužská role).

I přes to, že to bylo hraní ve větším prostoru, měli k fanouškům stále blízko. Doprostřed sálu totiž šikovně umístili druhé, kulaté pódium, ke kterému vedlo dlouhé molo.

Frontman překvapil hned v úvodu, když se vynořil v publiku a začal zpívat "Džus noci". Pomalu přešel k velkému jevišti a v tu chvíli se shora spustily gejzíry jisker. Příchozí oficiálně pozdravil až se třetí písní. A všechny bavil, řádil, obíhal dlouhou stage, koketoval s fanoušky. Chválím právě ten kontakt, pódiovou prezentaci i to, že neopomněli své klasické frky a kejkle, které ani po letech neomrzí (mexické vlny, hraní na nafukovací kytary). Nechyběla tradiční otázka "I love you" s očekávanou odpovědí "I fu*k you", kterou ve finále vždy obrátí.

Dobrou vložkou bylo, když skupina sestoupila na kulaté pódium. Každý měl svoje místo i svůj mikrofon. Akusticky zanotovali "Na světě rád", kterou jinak moc nehrají. Tu pak pozvolna proměnili v "Malotraktorem" a "Vlajky vlají". Ta má v souvislosti se stále probíhající válkou na Ukrajině čím dál hlubší význam. Kapela to nikterak nekomentovala.

Poté nastoupily dvě baletky se světelnými modrými obručemi. A přišly i na několik dalších písní, po každé v jiných šatech. Při "Slepic pírka" byly například za cikánky, v "Diskobůh" si vzaly na hlavu helmy v disco stylu, v "Tančím" měly sněhově bílé, skoro až svatebně laděné róby. Ale ani pánové nebyli pozadu. Na sobě měli pestré košile v retro ležérním stylu.

Před "Jaro léto podzim zima" přispěl Macháček se vzpomínkou na gymnázium Na Zátlance a paní profesorku Valentovou. Ta mu vyčítala, že neovládá blanokřídlý hmyz, a prý ať si nemyslí, že někdy bude zpívat a holky mu budou mávat jak ten hmyz křídly. Ale spletla se. Po čtyřiceti letech od gymplu. Stává se. Během této skladby se vyblbli všichni muzikanti, hlavně basák Rastislav Uhrík a klávesák Matej Benko.

Následný song "Ptáček" patřil všem milovníkům šedesátek. Při té příležitosti frontman zmínil, že spolu s kytaristou Tomášem Polákem jsou jediní ze sestavy, kdo se narodili právě v šedesátých letech. Mimo to tvoří autorské duo - Polák přichází s melodiemi, Macháček je opatří textem. Zrovna "Ptáček" je však jednou z výjimek - hudbu totiž složil již zmíněný Benko.

Během večera přehráli víceméně celou zmíněnou, dva roky starou pátou řadovku "Džus noci", nechyběly ale ani letité hitovky, bez kterých by koncert nebyl koncertem…

Neobešlo se to ani bez typických rekvizit: při "Máma se vrací" to byly kovbojské klobouky, při "Ho-Ka-He" indiánské čelenky. Neobvyklý moment nastal, když Macháček s trumpetistou Pavlem Hrdličkou přešel na druhé pódium a tam si dali olbřímí dýmku míru. A ne, ganja to výjimečně nebyla. :-D Při "Snadné je žít" poslali osvětlenou loďku na moře rukou a ta obeplula celý sál.

Během songu "Diskobůh" se rozsvítila obrovská disco koule a proměnila Forum Karlín ve velký taneční sál. A vypadalo to fakt dobře. Kdo nerozvlnil boky při této skladbě, určitě to napravil při "Tančím".

Při přídavku "Chci ti říct" létaly vzduchem konfety ve tvaru srdce, při rozlučkové "Mávej" sršely jiskry a při při "Kalhotky si sundej" se na muzikanty tradičně snášely i kalhotky. Tentokrát jich ovšem na stagei přistálo jen pár - pro mnohé to bylo daleko.

Klobouk dolů, Macháček má energie na rozdávání - v mezihře písně "Máma se vrací" třeba stihl oběhnout rozlehlé pódium. Prim hrála i velká obrazovka, na které se promítaly jednotlivé animace, tematicky laděné k jednotlivým položkám setlistu. Chvíli to sice mohlo působit kýčovitě (jako v "Jaro léto podzim zima"), jindy se naopak vizuály povedly - třeba při "Máma se vrací", kdy byla scéna příjemně poskládána z jednotlivých poštovních známek v retro stylu.

Shrnuto, podtrženo: Migáči si s Forem Karlín poradili hravě. Ničeho se nezalekli, potvrdili svoje kvality a svoji show zas o chlup povýšili.