Už podruhé se pod záštitou společnosti Soundsgate Alexandra Smutného, toho času také člena skupiny Jelen, konal v Česku takzvaný Composer Summit Prague. To je v podstatě něco jako festival, jen je zaměřený převážně na filmovou hudbu a její skladatele. Ti se v průběhu několika dní v našem hlavním městě potkávají, schůzují, workshopují a vzájemně se obohacují v tom, jak dělat hudbu k filmům a seriálům ještě lepší, než jakou ji dnes známe.

Tentokrát se ke všemu tomu vzdělávání přidaly hned dva doprovodné koncerty, přičemž na tom, kde jsme byli přítomni, byla hlavním tahákem dvojice skladatelů známá po celém světě - Mychael Danna a hlavně Harry Gregson-Williams.

Nutno říct rovnou největší negativum večera. První zmíněný se na rozdíl od věhlasnějšího kolegy rozhodl nedoprovázet Český národní symfonický orchestr jako dirigent a za své sednutí si do lóže si nechal ještě zatleskat. To je přinejmenším podivné a nelze se divit divákům, kteří se mohli cítit oprávněně podvedeni. Přece jen - lístky na tuto akci nebyly z nejlevnějších, a jakkoliv byl náhradník Adam Klemens vynikající, tak při vší úctě k němu asi i on sám dobře ví, že na něj lidé primárně nepřišli.

I tak to byl ale pěkný večer. Gregson-Williams se nejprve s příchozími pozdravil v češtině a hned poté se vrátil do kouzelného světa Narnie. Zimní, pohádkové motivy s něžnými chorály doprovodilo sólo Guillauma Barrauda na jednu z mnoha píšťal, na něž si v průběhu představení postupně zahrál, a přechod do druhé ukázky z prvního dílu této ságy pročísl jen osamocený, zmatený potlesk jediného návštěvníka, který byl snad až příliš horlivý.

Suita "The Battle Of Beruna" byla o poznání temnější, připomínala naštvané bručení medvěda a vygradovala do osudového, epického finále. Škoda že se takového konce nedočkala samotná filmové série. Té ve své době nechyběly ambice ani vagón fantazie, jen ti diváci se nedostavili do kin v potřebném množství.

Jedenašedisátiletého skladatele vystřídal již zmíněný Adam Klemens a sám se ujal dirigování spíše poklidnější a nevzrušivé melodie ze snímku "Moneyball". K ní a samozřejmě i ke všem dalším kusům byly na projekci promítány jakési přepracované screenshoty z filmů v barvách, které jsou pro daný snímek dominantní. Jmenovaný spektákl tak byl převážně zelený a v těch načrtnutých siluetách bylo možné poznat rysy Brada Pitta či Jonaha Hilla, později hraná melancholická hudba s východními vlivy z nové předělávky původně animované "Mulan" byla pro změnu zase v odstínech červené.

Velmi podařená byla ukázka z "Marťana" s Mattem Damonem v hlavní roli. V tu chvíli se hudba, s nadsázkou řečeno, stala skoro vesmírnou a nekončící cinkání v ní symbolizovalo hvězdnou oblohu. Byla to hudba objevující, hudba nervózní, hudba toužící po dalším poznávání. Především ale i díky řadě neobvyklých aranžérských nápadů stála za poslech i sama o sobě, což nebývá pravidlem.

U nás nepříliš známý snímek "Bouřlivá svatba" Mychael Danna doprovodil melodiemi odkazujícími na Španělsko. Nechyběla tedy spousta dechových nástrojů a svižné tempo. K němu se orchestr vrátil hned po pauze, to když se na plátně poprvé a naposledy objevily i reálné záběry z filmu, a to konkrétně z druhého dílu příběhů o Bridget Jones.

Pro celý večer platilo, že kousky z dílny Mychaela Danny jsou ve srovnání s prací jeho kolegy nikoliv horší, ale spíše jen méně výrazné. Výjimkou z pravidla se ale stala snad na pět kusů rozdělená hudba k animáku "Dobrý dinosaurus" a teprve v ní její autor zazářil.

Dojemný úvod s tesknými houslemi přešel do dobrodružného šramlu symbolizujícího svižné pobíhání mladých dinosaurů lesem. Následně tóny zvážněly a znervózněly, na projekci se totiž objevili hladoví tyranosauři a jejich hrůzovláda a všudypřítomný strach byly z pódia cítit. Pak se přešlo do spíše tajemně znějící, objevitelské části a nakonec vše skončilo krásně klenutou melodií doprovázející pochod stáda dinosaurů vyprahlou planinou.

Gregson-Williams si vybral slabší chvilku u velkofilmu "Princ z Persie", který i přes své nemalé ambice a drahou výpravu v kinech propadl. A propadl i jeho nečekaně nudný soundtrack, té exotiky v něm bylo pramálo.

Stále ještě relativně nový animák "Frčíme!" doprovodila opět spíše melancholická a pomalá melodie, hned následující kompozice ze "Shreka" byl ale skutečný masterpiece. Vždyť je to jen animák od Dreamworks, řeknete si. Jenže je to právě on, ve kterém se jeho autorovi podařilo vystihnout celou řadu scén z brzy již pětidílné kolekce, a jako posluchač jste tak přesně věděli, zda se právě nacházíte v pohádkovém království, zda sledujete grotesku s oslíkem, přílet draka nebo zda se pomyslně někam nevkrádáte. Hodně se zde měnilo tempo i nástrojové obsazení. Není divu, že si takovou muzikantskou nádheru velká část sálu natáčela na mobil.

"Pí a jeho život" splnilo nároky na exoticky znějící orchestr, ukázka byla ale až příliš dlouhá. Oba skladatelé se nakonec ale na pódiu sešli a společně s orchestrem i pěveckým sborem poslali spolu s Elonem Muskem další kosmonauty do vesmíru ve velkolepém finále.

Muzikantsky tomu koncertu samozřejmě není co vytýkat. Pokud tam byly nějaké chyby, jsou si jich vědomi maximálně sami protagonisté, protože směrem k publiku žádný slyšitelný nepatřičný zvuk nešel. Fanoušek tvorby obou skladatelů by pak jistě ještě našel snímky, jejichž melodie by večer ještě vylepšily. Například "Team America: Světovej policajt" byl ve své době pro mnohé tou vůbec nejvtipnější komedií vůbec a i v něm se postaral o hudební doprovod právě Harry Gregson-Williams. Za poslech by mohly stát také ukázky z "Armageddonu", ze "Slepičího úletu", z "Telefonní budky" či ze snímku "Království nebeské", což on sám svého času označil za jednu ze svých nejtěžších prací.

Tak třeba někdy příště. Třetí ročník pro rok 2024 už byl totiž po zásluze potvrzen.