Macy Gray sama o sobě prohlašuje, že je šílená. Macy Gray už nechce být Macy Gray a nedávno ohlásila, že si změní jméno. Macy Gray už nechce být sama sebou. Proč nás s tím ale probůh otravuje na své další deskce?

Loni si Macy zahrála (sebe samotnou) ve filmu "Spiderman" a hostovala na posledním Santanově albu. Letos přichází po "On How Life Is" a "The Id" s novinkou "The Trouble With Being Myself". Macy bohužel přistupuje ke svým deskám stylem - když je to dobré, neměň to. Původně originální zpěvačka tak už na třetím albu zní dost vybledle. Nepopíratelný talent rozmělňuje v průměru, až tím potvrzuje to, co o sobě často a ráda tvrdí, totiž že je šílená.

Produkce se ujal chlapík jménem Dallas Austin. Ten je spojen s úspěchy třeba TLC, Madonny a pracoval i s Michaelem Jacksonem. Hudebně servíruje Macyin oblíbený retro zvuk, který nás vrací někam k Sly & The Family Stone. Typickým příkladem je pilotní singl "When I See You" - klasický party funk s těžkým spodkem, kterým se Macy už dříve prosadila s hity jako "I Try" nebo "Do Something". A to je právě ten problém. Většina skladeb sleduje naprosto stejný směr. Pořád ty stejné funkové kytary, občas syntezátory, dechy, rhodes piána a Macyin tuberácky nakřáplý hlas, pořád ta stejná stavba refrén, sloka, refrén, sloka, refrén navíc se sborem. Plus ty hloupoučké texty. Popravdě, tohle všechno fungovalo na "On How Life Is", trochu méně na "ID", no a protože na "The Trouble..." Macy nepřinesla nic nového, nuda se ještě znásobuje. Není to špatná hudba, dokážu si představit, že na ní může někdo výborně uletět. Jenomže už to má málo společného s výraznou osobností s velkými očekáváními, kterou Macy byla po první desce.

Její talent se tak spíše projevuje ve skladbách, které vybočují z řady. Beck napsal "It Ain't The Money", která příjemně vybočuje z tradičního retro stylu. Geniální eklektik se na ní vrací někam mezi "Odelay" a "Midnite Vultures" a přední undergroundový rapper Pharaohe Monch vpíchne skladbě nepřehlédnutelný urban feeling. Jenomže Macy to trochu pozkazí svým nesmyslným refrénem. No, je to její skladba... Ska "My Fondest Childhood Memory" má zábavný text, ve kterém si Macy dětskou optikou vzpomíná na návštěvníky domu svých rodičů, které když se ukáže, že s nimi jeden rodič podvádí druhého, bez lítosti zabije. V závěru si ještě vypíchne jednoduchou, ale výtečnou "Screamin'", kde si snad nevědomky vyřkne své rozhřešení, když v refrénu zpívá: "All of my troubles they go away when you're on top of me, loving me down, making sounds, and it's so good I am screamin'." Chvála bohu, že Macy není Alanis Morrisette!

Možná se jednou bude o Macy Gray psát jako o promarněném talentu. Problém s tím být Macy Gray pro ni možná představuje příliš velké sousto. A nebo se mýlím. Každopádně tato deska ji nepohřbí, skalní fanoušky potěší, ale zbytek světa ji bude dál úspěšně ignorovat. A to je škoda.