Písnička "My se vám ozveme" je o ztrátě soukromí v době rozvinutých technologií. Když se kouknu na tvůj profil na sociální síti, napadá mě v souvislosti s tím - jak ses měl na dovolené v Thajsku?

Měsíc v Thajsku bych doporučoval každýmu. Dvakrát denně v moři. Byli jsme na dvou místech. Některá jsou extra přeplněná Rusákama, jak zdrhaj' před válkou. Bylo celkem plno, možná je to tím, že si konečně lidi po covidu dali dlouho odkládanou dovolenou.

Tou dobou byly u nás prezidentské volby, se kterými mám tak trochu spojenou písničku "Nazí do kaktusů". Hádám, že jsi spokojený s tím, jak to dopadlo…

S manželkou jsme odvolili v Bangkoku. Konečně máme po dvaceti letech normálního prezidenta a ne proruskýho šmejda.

Dočetla jsem se o tobě, že sis udělal papíry na (menší) helikoptéru. Jak často lítáš?

Včera jsem zrovna lítal. Chtěl jsem si něco natočit, tak jsem to byl domlouvat. Ale jinak lítám deset dvacet hodin ročně. To byl takovej romantickej pokus o přibližování se po republice vzduchem. Jak jsem jezdil pořád do Mikulova po D1, která byla zoufalá, napadlo mě, že budu lítat. Není ovšem tak jednoduchý to zorganizovat - musí být dobrý počasí, respektive nesmí být mraky pod 300 m. Jenomže když letíte přes Českomoravskou vysočinu, která má 400 m, už letíte v mracích a to se nesmí, takže musíte okolo přes jižní Čechy a už se vše komplikuje. Takže lítám málo.

Když jsme u toho Mikulova - máš tam menší vinohrad a produkuješ vlastní vína značky Zuřivec. Název je prý odvozen od překladu tvého příjmení (koller = zlostný, zuřivý). O jaký typ vína se jedná?

Zuřivec je obchodní značka. Co se do toho naleje, je moje věc. Vybírám si z vín. Oslovil jsem dva vinaře a rozjel to s Filipem Mlýnkem. Jedná se o Vlašák z trati, která je hodně slaná, jsou tam cítit minerály. A pak mi nabídl víno, který je už taky vypitý. To byl Merlot - půlka byla v americkým dubu a druhá půlka ve francouzským dubu. Stejné víno, ale zrálo v jiných dubech. Mám výhodu, že nemusím prodávat všechno víno, které se mi urodí. Můžu si vybrat to, které mi chutná, a když to prodám, mám dvojnásobnou radost z toho, že to chutnalo ještě někomu jinýmu.

Teď nemovitost v Mikulově včetně studia prodáváš. Jak to? Už tě nebaví tam dojíždět?

Přesně tak. Děti, o které jsem se tam staral, odešly z Mikulova. Můžu tam jezdit na to víno, ale to můžu i tady.

V druhé polovině loňského roku jste s Lucií odjeli turné s orchestrem. Jaké bylo ve srovnání s tím, co se kolem vás dělo před dvaceti lety?

Nápad vznikl před covidem. Tehdy jsme si říkali, že bychom mohli udělat něco jako Lucie v opeře. To byl tenkrát jen jeden koncert natočený víceméně náhodou. Ještě jsme pak jeli s FOK pár vystoupení, ale to vycházelo z doby. Teď jsme měli další repertoár, desku. Přišlo mi škoda si to ještě jednou nedat a s covidem na to bylo více času, takže se to dalo perfektně připravit po všech stránkách.

A v čem to bylo jiný? Technický možnosti jsou za dvacet let jiný. Myslím, že to je na provedení znát. Pamatuji si, že se tenkrát nehrálo na klik, ale podle bubeníka nebo dirigenta, což nese to, že než se k vám informace dostane, často to bývá zpožděný nebo to tempo klesá dolů. Dneska jsou všechny orchestry zvyklé hrát na klik a je vidět, že cvičí na metronom - je to o hodně přísnější, přesnější a víc to zařezává. Udělali jsme k tomu desku s dánským producentem, který se specializuje na orchestrální muziku. Vyšlo z toho dobrý album s novými aranžemi. Díky patří taky Kryštofu Markovi, s kterým jsme mezitím během dvaceti let dělali. Po roce 2014 byla Lucie v Karlínském divadle, kde hráli jeden a půl sezóny naše písničky v muzikálu "Lucie, větší než malé množství lásky", to už měl kapelu zažitou. Podzimním turné jsme zavřeli orchestrální část kariéry.

Jak se ti líbil ten muzikál a jeho provedení?

Myslím, že to bylo dobrý, ale zjistili jsme (a asi to zjistili i naši posluchači), že nejsme typická muzika pro operetu, nebyli jsme operetní kapela a naše publikum nechodí na operetu.

Ale teď k sólové hudbě. Po osmi letech ti vyšlo album, které má ve svém názvu letošní letopočet - "LP XXIII". Nechtěl jsi jím nechtěně odvést pozornost od obsahu?

LP - může se to vzít jako Léta Páně nebo elpíčko a 23 je tento rok. Jedná se o materiál shrnutý za poslední tři roky. Například písnička "Bodlák", která právě vyšla jako singl/klip, začala vznikat v Berlíně, kam občas jezdíme zkoušet. Mezitím byl covid a až v zimě jsme ji po třech letech jako jednu z posledních dodělali.

V čem je dobré zkoušet v Berlíně?

Nikdo nechodí v šest hodin domů s důvodem, že musí hlídat děti nebo že jde do kina.

Spíš jsem myslela, jestli tam nemají lepší studiové možnosti než tady...

Jezdíme tam do takových profesionálních zkušeben, kde je to perfektně vybavený. Člověk je tam mezi muzikantama. Večer pak můžeme společně chodit za muzikou.

Kdo desku produkoval? Masterovalo se opět v zahraničí?

Je to pelmel. Celý je to pode mnou a pod kapelou, ale jednotlivé písničky dělali různí lidi. Něco já, něco Michal Pelant, něco Matěj Belko. A kamarádi ze Slovenska, třeba Marek Rakovický. Producentů je tam víc. A každej z nich si určoval, kde se bude dělat mastering. Je to dělaný v Americe, tady u Ecsona Waldese, v Praze ještě v jiných studiích a u mě.

Album je takové best of, které vzniklo shromážděním několika singlů. Kdy tě napadlo, že by to bylo dobré je takto zkompletovat?

Když jsem dělal sedmou písničku s videoklipem, říkal jsem si, že bych to mohl shrnout do alba a udělat si z toho vinyl. Respektive to dát k sobě, byla to kontinuální práce.

Většina skladeb je o lásce z různých úhlů pohledu. Mají i jiné pojítko, nějaký koncept?

Nenávisti je tolik, že je lepší zpívat o věcech, který se nás dnes a denně dotýkají.

Na obalu desky je hodně rozmazaná fotka. Má to symbolizovat jistou pomíjivost?

Můj syn Adam fotí často na starej ruskej foťák LOMO z totáče a to dělá trochu rozmazaný, snový fotky. Michal Hořava alias Kostička, který nám sám nebo s Davidem Černým dělal snad všechny obaly a dělal většinu obalů Lucie, s námi dodělal koncept. Firma Treefrog, která zadává desky pro výrobu do Loděnice, nám vyšla vstříc a natiskla to na kovovou fólii. Titulní fotku dělal pak Marek Musil.

Vychytávkami bylo i to, že každá písnička měla QR kód právě od Michala Hořavy. Na co vše odkazoval?

Koncept vymyslel David Černý a to, že z mýho ksichtu bude QR kód, pak dodělal Kostička. Změníte jednu tečku a hodí vás to přes čtečku jinam. Odkazovalo to třeba na stránky, e-shop s vínem, koncerty a podobně.

Když jste vydali poslední desku, následovaly pak videostřípky z jejího natáčení. Chystáte i nyní nějakou specialitu?

Občas se natáčíme a pak to vypustíme, organizovaně jsme to ale nikdy nedělali.

Rád používáš analogové synťáky. Byl to případ i této nahrávky?

Jo. V každé písni je tam nějakej slyšet, ať jde o starý nebo nový moogy, nebo o úplnou novinku Oberheim OBX8. To je synťák, který má v sobě čtyři syntetizátory, který postupně firma vyráběla v 80. letech. Můžeme to slyšet na deskách od Depeche Mode po A-ha. A je fantastický, že to udělali znova.

Vznikala novinka jinak než předchozí řadovky?

Určitě. Dělal jsem to po písničkách a nechtěl jsem to udělat tak, jak se desky většinou dělaj' - že si vezmeš měsíc, dva, půl roku, podle toho, kolik máš peněz na studio. Tam se soustředíš a děláš na skladbách za sebou. Teď to bylo v rozmezí třech let. Každý song s videem zabral třeba měsíc a ty se k němu můžeš vrátit. V případě písně "Nazí do kaktusů", která vyšla kolem voleb, jak jsi už zmiňovala, využil režisér Martin Aron Hořínek právě voleb. Udělal pěkný klip, abychom se připojili k většině lidí, kteří chtěli nějakou změnu.

Ty sám máš rád, když má album kratší stopáž. Říkáš, že prý dnes nikdo nemá čas poslouchat deset nebo i více písní. Řídil ses tímto pravidlem i nyní? Nebo deset písní nebyl prvotní záměr?

Každý to má jinak. S Lucií máme třeba třináct písní. Když jedu autem, jsem schopen si pustit celou desku. Ale když přijdu domů, tak tím, že je doba rychlá a jsem přehlcen informacemi, mám chuť po čtvrté věci od jistého interpreta začít dělat něco jiného. Jak je společnost rozatomizovaná, tak je víc tikavá doba. Zlatej klídek za totáče. (smích)

Co říkáš na to, že Matěj Belko začal hrát s Tata Bojs? Nebude se to tříštit s vaším hraním?

Sehnal za sebe záskoky, a než najdeme někoho, kdo do kapely sedne, tak s náma bude hrát. První koncerty s námi hraje Honza Aleš. Doufám, že vše proběhne, aniž bychom museli něco rušit.

Nyní vyrážíte na turné. To je zvláštní v tom, že hned pět zastávek má v Jazz Docku. Proč právě tam? A máš radši míň a víc, než víc a míň?

Vše má svoje. Velký koncerty mají větší produkci. Je to trochu pohodlnější, ale může to být větší stres. Ale v Jazz Docku máte někoho 20 cm od obličeje a to může být taky stres. Hrajeme si s tím. Taky nechceme, aby byl každej koncert stejnej, když je to jazzovej klub. Máme to tam rádi, uděláme si pohodu, máme půjčenou loďku a vegetujeme tu pět dní na pontonu.

Na albu se podílela řada skladatelů, nejvlivnější byl Jáchym Topol, který stojí za polovinou písní. Co vás dva nejvíc spojuje?

Jeho věci mám hrozně rád, moje žena taky. Možná ona mi dodala trochu odvahy, abych se s ním spojil. Kupodivu mě neodmítl a zásobil mě textama, i jeho manželka Bára Hanková nám pomohla dodělat text k písni "Pouta". Jeho verše jsou artefakty. To přečtete a zůstane to ve vás, musíte o tom přemýšlet a nechce vás to pustit. Sednete ke kytaře a za chvíli to máte. Dobře se na to skládá.

On byl prý taky rychlý, za pár dní poslal několik textů...

Všechno víš.

Na albu mě baví například písnička "Nazí do kaktusů", kterou napsal Márdi. Ten prý snad původně stál i za textem právě k songu "Pouta", ale prý vám to nesedlo. V čem?

Nevím, každou písničku, kterou děláme, nemáme geniální.

Použijete původní text pro něco jiného? Nebo už se k tomu nevracíte a jdete prostě dál?

Jak už jsem naznačil, na desce je song "Bodlák", který jsem roztextoval. Dopsal to pak Patrik Hartl. Nějak to nesedlo, tak na tom znovu začala dělat ještě jedna známá, pak ještě někdo, a pak to skončilo zase u Patrika. Tři roky jsem otravoval různé lidi včetně sebe aby se to dodělalo. Mělo to nějakou genezi, a myslím, že to dopadlo dobře. Stálo za to se k tomu vracet a nepoužít to na první dobrou. Napsal jsem začátek textu a pak jsem se lekl sám sebe, že možná nechci říct to, co chci říct, možná mi to přišlo trapný. Když do toho citu pak přijde rozum, tak to bývá problém, tak jsem to odložil. Patrik je taky rychlý jak vítr a nevadí mu, když mu člověk řekne: "Tohle bych potřeboval jinak." Okamžitě pošle jinou variantu. Je skvělý s ním spolupracovat.

Byla to první spolupráce? Ani jsem netušila, že píše písně.

On to chtěl původně do nějakého filmu, ale producenti si vybrali něco jiného.

Když jsme u toho - co hudba do filmu? Šel bys do toho?

Záleží, co to je a zda má člověk čas. Skladba na objednávku? Nejsem si jist, že to pokaždý funguje. Líbí se mi spíš, když si režisér vybírá songy, který už někde existují a jsou to artefakty. Ne že vy se přizpůsobujete něčemu. Dobrá písnička vzniká na momentálním nápadu, zvuku, riffu, textové myšlence. Když to zapadne, tak je to dobrý. Třeba Tarantino si vybírá perfektní muziku, která už existuje. To mě baví, to jsou krásný hotový věci a není to narychlo udělaný k filmu. Ne že by člověk neuměl udělat takovou píseň. Třeba "Amerika" se povedla, ale taky to byla skladba na albu. Mám nejradši, když slyším song, vidím fotku z filmu a přitom se mi vybaví děj, jeho část, atmosféra, to mě na tom baví.

Kdo stojí ještě za texty kromě již vyjmenovaných autorů?

Jako poslední přispěl Michal Ambrož. Na základě jeho veršů vznikla perfektní písnička, ke které bychom chtěli udělat poslední video.

Když se řekne jeho jméno, jaká vzpomínka na něj ti vyskočí jako první?

Jeho oblíbená hláška: "Kurva, tady mi nikdo nebude říkat, že se tady nesmí kouřit, do prdele!" Když jsme někam přijeli, hodně u toho křičel a mlátil do stolu a pak těm pořadatelům bylo jedno, zda se tam kouří.

Znamená jeho odchod konec skupiny Jasná páka, nebo můžete fungovat určitou měrou i bez něj?

Nevím, bavili jsme se o tom. Udělali jsme takový rozlučkový koncert v lednu v Lucerně. Pak jsme o tom mluvili s Petrem Vášou a s klukama a holkama z kapely. Je možný, že něco uděláme, ale zatím jsme nic neplánovali.

Obraťme list. Klip "Není o čem" je natočený na jeden záběr. Vzpomeneš si, na kolikátý pokus bylo hotovo?

Myslím, že jsme to natáčeli pětadvacetkrát.

Krom všech aktivit jsi mimo jiné také ve správní radě klubu MeetFactory. Prozradíš, jaké jsou plány na tento rok?

Má to své vedení, do kterého nezasahuju. Myslím, že to prosperuje dobře. Samozřejmě když můžu, rád pomůžu. Mám tam studio, které je pro ten barák k dispozici. Snažím se, aby sál měl dobrý zvuk. Během covidu jsme tam potřetí předělali akustiku, jsou tam nové ochozy, šatny a podle mě je to dobrej světovej standard.

Plánuješ krom propagace desky a vystoupení také křest?

Křest je každej koncert. Každé nové ráno je překvapení, že jsem opět naživu, a to je důvod radovat se z maličkostí.