Ono, kam vlastně přesunout koncert řezníků z Cannibal Corpse jinam než do budovy bývalých jatek v Holešovicích? S tímhle vědomím to dává úplně jiný rozměr. Nejisté pocity z místa samotného byly přesto na místě. Vysoká budova, prosklený strop, dlouhá nudle s rovnými stěnami, prostor, který vítal ozvěnou už při příchodu. Jenže to by nebyla promotérská parta Obscure Promotion, která se nebojí riskovat a prošlapávat nové cestičky, aby si s tím neporadila.

Nebudeme chodit kolem horkého prejtu, poradila si. Obavy se postupně rozptylovaly a s nástupem prvních headlinerů Dark Funeral byly v podstatě pryč. Ze zvuku se podařilo dostat maximum, sál, ačkoliv vyprodaný, nebyl přecpaný, boční prostory se daly využít coby štědře zásobený stánek s merchem nebo bistro. Ještě doladit sociální zařízení a bude z toho skvělé koncertní místo, navíc s výbornou dopravní dostupností.

Večírek otevřeli Američané Stormruler, v jejichž muzice se organicky propojil black, death a heavymetalové prvky. Radost poslouchat a bavit se tou energií, kterou do svého setu tahle tvůrčí parta dává.

Stormruler za sebou mají jen dvě desky, ale skladeb je na nich tolik, že by to jiným vydalo s klidem na pět standardních alb. Nápady jim nechybějí a jejich stylový koktejl, navíc prezentovaný s lehkostí a nutným nadhledem, skutečně potěšil.

I druzí v pořadí, Ingested, sklidili slušnou odezvu. A oproti lehkosti předchozích byla tohle pro změnu brutální bruska, která měla potenciál válcovat. Jenže neválcovala - alespoň tedy ne tak, jak by byla mohla.

Manchesterští trochu dojeli na zvuk, kterému poněkud chyběl spodek. Chřestilo to solidně, vokál byl čitelný, ale celé se to jaksi vznášelo ve vzduchoprázdnu. Očekávané breakdownové kopance tak nějak nekopaly a to byla trochu škoda. A to jsem stál prakticky u mixu, kde by měl být sound potenciálně nejlepší. Nažhavenému publiku to však nijak nevadilo a Ingested si připsali docela solidní wall of death.

Dark Funeral ze Stockholmu jsou na scéně už třicátým rokem a jako takoví představují spíše ortodoxní tvář black metalu. Takže tu máme všechny nezbytné vizuální propriety - kožené oblečky, brnění, corpse paint, strnulé drsné pózy - i tematiku. Žánr nedefinují ani nijak zásadně neinovují, stavějí na tom, co je nosné a vyzkoušené, ale nutno říct, že jim to pořád funguje.

Švédská formace nepřišla o svou relevanci, nepřeklopila se do prázdné křeče. Dlouhohrajících alb má jenom sedm a zrovna poslední dvě, "We Are the Apocalypse" a "Where Shadows Forever Reign", se celkem oprávněně stala jádrem zhruba hodinového setu. V podobě titulní skladby pak došlo i na hrubý debut "The Secrets of the Black Arts".

Svižné sypačky střídaly atmosférické pasáže, celé to bylo takové hezky sevřené, vybroušené, dobře poskládané, byť možná až příliš profesionální. Ale on ten severský led k tomu tak nějak patří. Přísný, velice solidní set, pro mě osobně jasný vrchol večera.

S Cannibal Corpse je to těžké. Před lety si vybudovali vlastní styl, když stvořili svou brutální deathmetalovou grotesku, která jim vynesla pár zákazů a popotahování ze strany strážců všeobecné morálky, a pak už se vlastně jenom vezli.

A vezou dodnes. Na svém písečku jsou nezpochybnitelnými králi, to bez diskuze. Stále produkují silná alba, ale celé je to to tak nějak na jedno brdo. Hrubé riffy, bahenní vokál v Praze velmi dobře naloženého "Corpsegrindera" Fishera, skřípavá kytarová sóla, silový přístup a řezničina v textech.

Přesto má tenhle old-school své kouzlo. Pražské vystoupení bylo již třetí příležitostí, kdy jsem tyhle řezníky viděl (dvakrát to bylo na festivalu Brutal Assault) a klubová atmosféra jim prostě sedla.

Osmnáctipoložkový setlist je fanouškovským splněným snem, best of přehledem, který vyzobává zásadní songy napříč bohatou diskografií - "Fucked With Knife", "A Skull Full Of Maggots", "Stripped, Raped and Strangled" (věnovaná Trevoru Strnadovi, předčasně zesnulému zpěvákovi The Black Dahlia Murder) i povinná "Hammer Smashed Face".

Nechybělo nic zásadního, Cannibal Corpse využili svůj hrací čas na maximum. A v zásadě přesvědčili i neortodoxní posluchače, kteří je primárně nevyhledávají.

Takže spokojenost. Hala 13 na Holešovické tržnici prošla zatěžkávací zkouškou. Dva metalové extrémy o sebe křísly s velkou silou a výsledný oheň skutečně žhnul. A tak to má být.