The Rolling Stones jsou nezpochybnitelný fenomén, naprosto nenahraditelný úkaz v rockové hudbě. Můžeme se hádat, jestli jsou největší kapelou všech dob The Beatles, Kiss, právě Stouni (nebo kdokoliv další), ale je to fakt. Pamatuju si jako dnes, jak mě fascinovalo, když Jagger, Richards, Watts a Wood slavili (i v Praze) čtyřicet let a já záviděl, že na té Letné nejsem.

Roky plynuly, oslavy čtyřicátin a dalších výročí zažíváme postupně i u domácích kapel a Stones stále zůstávají. Najednou slaví padesátiny - a jedou na šňůru. A pak jsou tu šedesátiny, výroční turné v tomto případě odjeli už bez zesnulého bubeníka Charlieho Wattse. Nevypadá to, že by chtěli přestat, letos už to vážně vypadá na novou studiovku. Třicátou první.

Než ale ta přijde, je tu vzpomínkový živák "Live GRRR". Vznikl 15. prosince 2012 v Prudential Center v Newarku v New Jersey na poslední zastávce tour k padesátému výročí. Stouni na pódiu tehdy nebyli sami, zahráli si s nimi Lady Gaga, Bruce Springsteen, The Black Keys, Gary Clark Jr., John Mayer a Mick Taylor. I jejich performance na záznamu, který vyšel vedle audia také jako video, zůstaly.

A právě ty jsou tím nejvýraznějším prvkem, který toto konkrétní zvěčněné vystoupení odlišuje od všech předchozích a budoucích. Tahle věta možná svádí k ukvapenému závěru, že "je tenhle koncert vlastně o ničem". Jistě, setlist je klasický průlet největšími hity - "It’s Only Rock’n’Roll (But I Like It), "Brown Sugar", "Start Me Up", "Happy", "Gimme Shelter", "Honky Tonk Woman", ale nakonec - vadí to nějak? Obzvláště když se do těch dvou a čtvrt hodiny vešly i dvě tehdejší novinky "Doom and Gloom" a chytlavým melodickým háčkem disponující "One More Shot"?

A pak jsou tu i deep cuts: první singl kapely "The Last Time", výborná "Dead Flowers", v níž si Mick Jagger pohrává s melodií, jako by mu, k čertu, nebylo skoro osmdesát, ale třicet a byl na vrcholu sil, Richardsova ležérně šizená "Before They Make Me Run", nesmírně energický cover "Who Do You Love" zahraný s The Black Keys, instantní mrazení v zádech vyvolávající "Wild Horses", … Vlastně by šly vyjmenovat všechny z těch třiadvaceti skladeb (bez "Band Introductions" chvályhodně oddělené a tedy i přeskočitelné).

Jenže co by byla přehlídka hitů platná, kdyby byla zahrána rutinně? Děje se tu ale pravý opak. Letité songy i novinky pánové hrají s nesmírnou lehkostí, obří energií a hlavně se srdcem na dlani. Ostatně, on to Mick Jagger v jednu chvíli sám řekne, když se nahlas zeptá: "Proč to vlastně pořád děláme?" a vzápětí si odpovídá: "Kvůli vám." Kvůli publiku. A jakkoliv by to z úst jiných mohlo znít jako klišé, tady je to holý fakt. Tihle zasloužilí rockoví dědkové do toho totiž jdou naplno. A to se tady otisklo do každé písně.

"GRRR Live" toho tedy mnoho nového nepřináší - pár osvěžení setlistu a pár vzácných hostů (tím je nezatracuji, jejich vstupy jsou výborné). Ovšem ta energie, kterou ze stage posílají The Rolling Stones publiku a přeneseně i do celého světa prostřednictvím tohoto alba, je jedinečná a nenahraditelná. A nejlépe ji konzervují právě živáky.