Havířovští Antigod už patří mezi zavedená jména na tvrdě-kytarové scéně, přesto s čerstvou nahrávkou vstupují, alespoň částečně, na neprobádaná teritoria. Nejen že uplynulo pět let od poslední studiovky, ale "Messtery" je i prvním společným počinem s novým zpěvákem. Jak se muzikanti s touto situací vyrovnali.
7/10
Antigod - Messtery
Vydáno: 30.1.2023
Celkový čas: 29 minut
Skladby: Plaguearth, Fractured and Torn, Existence Cancelled, Chaoswomb, Hoax Dominion, Insidious, Truth Disjointed, Resignation, Combat Singularity, Hedonic Era, Misology, Hidden Enmity, When The Peace Forges A War
Vydavatel: MetalGate
Mikrofonu se po Tomáši "Chymusovi" Hanzlovi (mimo jiné Inner Fear,
Petroleum, Isacaarum) ujal Martin Turek, a jak se ukazuje, do pěveckých bot po svém předchůdci vklouzl velmi hladce a s nároky
Antigod se pere velmi zdatně. A očividně i pro zbytek hudebníků inspirativně, když se po pěti letech znovu pustili do studiové práce. A nutno předem konstatovat, že velkých změn ve zvuku se naštěstí mnoho neudálo. Havířovští jsou stále tou nabroušenou partou, která nedělitelně spojuje thrashmetalovou energii s deathmetalovou temnotou.
Na "Messtery" se v tomto ohledu pořádně šlape na plynový pedál. Skupině se do necelé půlhodiny podařilo vměstnat rovných třináct skladeb. Je tedy zřejmé, že intenzivní tlak tu hraje prim nad nějakým budováním atmosféry a komplikovanější kompoziční výstavbou. Tady se skutečně jede v ostrém, nikoliv však v likvidačním tempu, stále nekompromisně vpřed, navíc s notnou dávkou výhružnosti, neschází ale ani pestrost.
Texty hledí spíše do budoucnosti lidstva... a mnoho pozitivního v ní nevidí: pravda vymknutá z kloubů, hoaxy, ztráta lidskosti, hédonismus nebo válka. Obsahu odpovídá i forma - rychlopalné riffy jsou kovově chladné, bicí mechanicky přesné, celek působí odosobněně, ale zároveň drtivě.
Tlak a jakýsi emoční výraz na "Messtery" bezesporu je, poněkud ale postrádám vlastní ksicht, který by mi jasně řekl:
"Tohle jsou Antigod." Spousta riffů a nápadů zní až příliš povědomě, občas se na mysl derou
Slayer, jindy zase třeba raně devadesátkové deathové party, a celek - navzdory relativně krátké stopáži - docela splývá. Chymusův maniakální vokální projev býval právě tím nejvýraznějším prvkem zvuku kapely. A tento ústřední bod tu teď trochu schází a o to více na povrch vyplyne jistá odvozenost hudební složky. To však neznamená, že by se to do budoucna nemohlo změnit.
Antigod nepřišli o schopnost napsat hutný, funkční song a jako taková deska "Messtery" šlape dobře. Hlouběji ale neřízne.