Skotský muzikant s vydáním své druhé studiovky nikam nespěchá. Už u debutu "Divinely Uninspired To A Helish Extent" si vyzkoušel, že je pro něj lepší fanoušky navnadit několika silnými singly a reálně to album vydat až ve chvíli, kdy si bude jistý, že z něj bude událost, která ho okamžitě vystřelí na vrchol všech žebříčků. A daří se to - už teď patří chystaná "Broken By Desire To Be Heavenly Sent" k nejočekávánějším počinům letošního roku. A to i přesto, že už měla být minimálně od loňského léta dávno na světě.

Ještě v srpnu se ale na maďarském festivalu Sziget zpěvák svým osobitým způsobem pochlubil, že je "líná děvka, která místo nahrávání písniček celé dny brala Kojaka na procházku". Ehm. Pardon. Nahrávka tedy vyjde až v květnu a to i přesto, že k ní probíhá už druhé evropské turné, přičemž první singl z ní vyšel už loni v září. A právě s "Forget Me", ke kterému natočil videoklip vzdávající hold Georgi Michaelovi, páteční koncert za vystřelení první dávky konfet začínal.

Scéně dominovala velkoplošná pohyblivá obrazovka zakrývající stage ze tří stran, která sloužila jako visutá plošina pro prostřední část vystoupení a také jako opona. Kolem ní bylo několika řad bodových reflektorů a po stranách se nacházely ještě dvě menší obrazovky, které přenášely dění na pódiu divákům v zadních řadách. Vyprodáno nebylo, druhé patro pražské O2 areny zůstalo po obou bočních stranách zakryté, atmosféra ale byla taková, jako by žádné místečko skutečně nezbylo. A to i přesto, že na poměry hvězd, které jezdí turné po arénách, ta samotná show byla poměrně střídmá.

Také tam byli předskokani, přičemž Mark Sharp & The Bicycle Thieves sloužili hlavně k tomu, aby něco hrálo při přicházení diváků, zatímco Only The Poets potvrdili dojmy z nechvalně známého koncertu Louise Tomlinsona. A sice, že hrají nevzrušivý, lehce přeslazený pop rock, který hudebně nemá co nabídnout a stojí jen na melodiích, jaké ze svého hrdla vyloudí jejich frontman. Ten také obecenstvo pozval na jejich dubnové představení v klubu Roxy.

Ale zpátky k hlavní hvězdě večera. Té diváci v úvodu a závěru rozsvítili papíry připravené jeho fanklubem, šestadvacetiletý performer si jich ale asi nevšiml. Zato zaregistroval transparent se žádostí o poslání polibku, který mu před pár dny na Brit Awards vlepil Harry Styles. "Ne, ten ti nedám. Dostal jsem ho přímo na rty," reagoval pobaveně přítel skotské modelky Ellie MacDowell, ovšem na žádost o kresbu sloužící pro budoucí první tetování jedné ze svých fanynek už si vzal do ruky fixku a obrázek jí nakreslil. Hala šílela.

Od fanoušků dostal také květiny ("Ach, mé oblíbené!"), vtipné brýle a také korunku, kterou si nejprve nasadil ("Konečně je ze mě ta princezna, kterou jsem se vždycky cítil") a pak nadával, když se mu zamotala do vlasů. "Kdo je tady v páru? A kdo je singl? Tak teď ty páry pořádně vybučte! My jsme si tady přišli pro to, aby nám bylo smutno! Chceme vidět slzy! Šťastné slzy, smutné slzy, sexuální slzy..." zarazil se. "No jasně, ty můžete mít po sexu!" bouřil zpěvák a diváci mu zobali z ruky. Jeho kouzlo osobnosti a fantastický smysl pro humor jsou už léta jeho silnými zbraněmi. Ne nadarmo se už i mezi jeho příznivci říká, že jdou spíše na stand-up comedy než na koncert.

Ani ten ale nebyl marný. Třináct skladeb sice nebylo mnoho, zato se ale mezi ně konečně dostaly i zcela nové písně z chystané desky. A ty jsou výborné, připravte se proto na to, že o Lewisovi a jeho nově pokořených rekordech v prodejích budeme číst ještě dlouhé měsíce. V aktuálním singlu "Pointless", který napsal s Edem Sheeranem, zpíval sladkobolný text o tom, jak nic nemá smysl, když u toho nemá svou milou, načež ji po posledním refrénu nečekaně častoval jadrným slůvkem bitch. Jó, naladit diváky na určitý typ atmosféry a potom to celé totálně shodit, to mu jde skvěle. Šibalovi jednomu.

Ne všechny jeho průpovídky a vtípky jsou zpětně přenositelné na papír (respektive na displej), ale jestli v aréně byl kromě Martina Klesnila z podcastu "U kulatého stolu" také jeho někdejší host Štěpán Kozub, určitě do mobilu zuřivě tlapkal poznámky pro svou příští show.

Z dosud nevydaných kousků jako maják do tmy zářila balada "Wish You The Best", kterou on sám označil za svou nejoblíbenější z chystané kolekce. A není divu. Jestli ji vydá jako singl, má nadosmrti vystaráno. To je totiž megahit ráže třeba "Hello" od Adele. Totální klasika už od prvního poslechu. Tenhle song budou milovat lidé po celém světě.

Drobnou výtku si ale zaslouží jeho výkon. Zpěvák je to bezpochyby fantastický, do Prahy však dorazil nachlazený, a i když se hodně snažil, aby to nebylo poznat, a smrkal jako fotbalista, vždy když zhasla světla, chybičky tam přece jen byly. Místy bylo slyšet, že si daný tón nepatrně zkrátil, závěrečnou baladu "Someone You Loved" dokonce naopak krapet zrychlil. Většina lidí si toho asi ani nevšimla, přece jen se tady bavíme o tom, že místo sta procent do toho vložil těch procent pětadevadesát, když ho ale vidíte třeba posedmé, trkne vás to. Je také zvláštní, že ze setlistu vyškrtl skladbu "Hollywood", kterou ještě nedávno označoval za svou nejoblíbenější, navíc je to jedna z mála písní v rychlejším tempu.

To všechno jsou ale prkotiny, které většinu příchozích vůbec nezajímaly, protože byli pohlcení skvělou atmosférou. Koncert to byl vtipný, dobře zazpívaný, kvalitně nazvučený a hlavně od člověka, který je osobností, jakých mnoho není. Je fascinující sledovat od samého začátku, kam až ho jeho tvorba vystřelila. A to je teprve na začátku.