Phil Shoenfelt se rád vrací ke starším skladbám a dává jim nový tvar. Jako by jejich studiová podoba nikdy nebyla definitivní, jejich zvuk se mění s odlišným nástrojovým obsazením a dost možná i proměnlivou náladou muzikantů. Tak jsme na kompilaci "Under The Radar" mohli najít alternativní verze již známých songů a stejně tomu je i u novinky "Shapeshifter".

Kurzíva u slova novinka je tu záměrně. Na "Shapeshifter" čerstvý materiál nenajdeme. Phil Shoenfelt se společně s Davidem Babkou, který mimo jiné působí v The Plastic People Of The Universe a hrával s Anetou Langerovou nebo November 2nd, rozhodl natočit písně z různých bodů svojí kariéry a vtisknout jim podobu blízkou tomu, jaká zaznívá na koncertech této dvojice, jen pořízenou ve studiu. Výsledek je tak jakousi specifickou retrospektivou, oděním starých skladeb do nových šatů.

Songy, ať už ze Shoenfeltových sólových alb nebo z desek kapel Southern Cross či Fatal Shore, byly nahrány pouze ve dvou kytarách, nejčastěji v kombinaci akustické a elektrické, bez studiových kouzel. Záznam "live at studio" je tak syrový, dává prostor pro momentální nápady obou autorů a vznikl bez snahy o dokonalost a vyleštěnost. V tomto případě by jakási formální čistota těmhle temným, převážně baladickým kusům neslušela. To ovšem neznamená, že by se jednalo o muzikantsky ledabylé dílo. Naopak. Zvolené aranže nepřipouštějí nějakou větší chybovost.

Jedenáctku skladeb propojuje jakýsi westernový, mírně morriconeovský odér - a že tento dojem nebude náhoda, napovídá i desperátský přebal. Ze suchých kytar se tu téměř práší, tóny se mnohdy téměř tetelí v horkém vzduchu a nad vším se vznáší Shoenfeltův hluboký, s přibývajícím věkem příjemně hrubnoucí hlas. Některé kompozice se tak točí kolem hypnotických kytarových vyhrávek ("Six Miles Deep") a bluesových nálad ("Black Snake Woman"), jiné - jako třeba skoro-hity "The Gambler" a "Hospital" - působí v písničkářské, přímočaré úpravě až nečekaně uvolněně.

Shoenfelt je hlasem dvojice a stará se i o doprovody, Babka coby autor aranžmá naopak táhne sóla a dokresluje atmosféru. Pokorně slouží songům, natlačí se dopředu, moc dobře ví, že je pádnější repetitivní motiv nebo jeden táhlý tón než nějaké hráčské složitosti neorganicky roubované na skladbu.

Je vždycky velmi příjemné zjistit, že muzikant dovede ke své vlastní tvorbě přistoupit z nové perspektivy. Philu Shoenfeltovi se to s vydatným přispěním Davida Babky povedlo. "Shapeshifter" nový materiál nepřináší, svým způsobem je tak po svém uchopenou výběrovkou. Zároveň ale nechce zastydnout už již známého a prošlapává si k písním novou cestu. A daří se mu to.