Na české písničkářské scéně (pokud lze něco takového vymezit, samozřejmě) je Jiří Smrž nepřehlédnutelnou osobností - dokonce má i Cenu Anděl. Jeho vysoce básnické texty nehledají snadné odpovědi, nabádají k zamyšlení, vyžadují od posluchače ponor do slov a obrazů, které rozhodně nekloužou pouze po povrchu. Smrž tak trochu kráčí v mertovské tradici, není pichlavým politickým komentátorem, pokud se v jeho textech naráží na aktuální dění či konkrétní událostí, je to poukázání básnické, nepřímé a mnohdy spíše tušené.

Ačkoliv hraje i sám, pouze s kytarou, na jeho nové studiovce je taková skladba pouze jedna, hned úvodní blues "Deutherium". V ostatních ho doprovází sestava muzikantů, jejímž jádrem jsou dlouholetý písničkářův spolupracovník kytarista Jiří Kovář a rytmika Jan Jakubec a Miloš Dvořáček. Melodie často přebírají housle nebo klarinet, aranže nicméně působí velice střídmě, neodvádějí pozornost od textů. Naopak poskytují uším posluchačů jakousi melodickou Ariadninu nit, která je navádí od myšlenky k myšlence při jejich putování lesem básnických obrazů.

Název "Vojna a mír" je spíše než odkazem k aktuální geopolitické situaci (jakkoliv by bylo svůdné jej interpretovat právě takto) vyjádřením kontrastu. Kontrastních, drobných paradoxů najdeme v textech celou řadu - ona titulní píseň například umně propojuje válečnou tematiku s milostnou scénou. Ostatně lásky, často smutné, nešťastné i impulzivní ("Podívala se na mě, jak když mě nechce ani vidět / a objala jiného muže / mraky za městem měly barvu / jak květ trnové růže / sevřel jsem vzteky nůž / a pak ho pustil jen pro tu krásu" - "Zrní z klasů") je tu mnohem více než titulní války, byť třeba takové "Uniformy bez označení" na konkrétní události ukazují celkem jasně.

Pátá řadovka Jiřího Smrže vybízí k přemýšlení a nenabízí snadné odpovědi - pokud vůbec nějaké nabízí. Odpovídá si tady sám posluchač, který do autorových slov vkládá vlastní významy a prožitky. A v tom trošku tkví záludnost alba. Něco prostě nesedne a jen prošumí, přece jen, materiálu tu je na více než hodinové stopáži dost a dost. Je to ale nahrávka, ke které se lze opakovaně vracet a znovu a znovu spolu s ní přemítat. Nad významem slov i nad sebou samým.