Ze tří muzikantů zůstali po té době tři - Vladimír Václavek, Pavel Koudelka a Josef Ostřanský. Jiří Kolšovský, svého času hlavní tvář Dunaje, předčasně doplatil na svůj náročný životní styl. Chemie mezi muzikanty ale nezmizela, a tak je tu po krátkém intermezzu v podobě formace Dunajská vlna a návratu na koncertní pódia, kdy Václavek převzal roli frontmana, plnohodnotné album "Za vodou".

To vzniklo v produkci zkušené dvojice Petr Ostrouchov a Aid Kid a hledá si cestu mezi výrazným dědictvím skupiny a vodou, která v životech všech zúčastněných za to více než čtvrtstoletí uplynula.

Dunaj 21. století si tak i na aktuální desetiskladbové kolekci uchovává svůj charakteristický zvuk plný téměř šamanských hudebních struktur i vidění světa prostřednictvím poetických obrazů a symbolů. Tento již hotový základ zasadila dvojice producentů do bohatě strukturovaného hávu, který prohloubil atmosféru a rozšířil zvukovou barevnost.

Dunaj v roce 2022 už nezní tak syrově - částečně je to dáno i změnou za mikrofonem, extrovertní Jiří Kolšovský byl přece jen o něco expresivnější zpěvák než Václavek, který je spíše klidný a introvertní -, zato je bohatší a sofistikovanější. Práce Ostrouchova s Aid Kidem je tu ale spíše nenápadná, oba zkušení muzikanti (mimo jiné podobným způsobem budovali i hudební svět desky "Řeka" Lenky Dusilové), nedere se kupředu, nemá tendenci bořit to, co je pro kapelu typické. Jen tu nenápadně přizvukují, celkový zvuk ladí, dokreslují a dále košatí.

Vzájemná muzikantská dynamika ústřední trojice (k níž se z archivních nahrávek dvakrát přidá i Kolšovský a zní zde i hlas Ivy Bittové) je stále stejně působivá. Přesná a hravá rytmika Pavla Koudelky písně tmelí, Ostřanského kytara hypnotizuje svými typickými linkami a jemnými riffy, Václavek tu a tam přispěje basou, tu kytarou, ale hlavně je tím charismatickým hlasem Dunaje, který dovede p(r)odat texty, které hledají šířeji platná sdělení ve zdánlivých banalitách.

Většina veršů se ve své originální lyrické obrazivosti dotýká existenciálna. A do tohoto svébytného prostoru, který je vlastně sám o sobě sofistikovanou metaforou světa a lidské duše, je radost se nořit znova a znova. Ostatně Dunaj není vypravěčská skupina, její metoda spočívá spíše ve spojování obrazů, mnohdy paradoxních, často zvukomalebných, místy na první pohled zvláštních a nelogických.

Z nahrávky přímo čiší čerstvá energie, která opět mezi společně tvořícími muzikanty jiskří. S jasně slyšitelným nadšením se chápou svého vlastního zvuku a přetvářejí jej do povědomé, ale zároveň svěží a aktuální podoby. To, jak hraje Dunaj v 21. století, a to, co říká, má schopnost přesáhnout i to publikum, které kapelu provází už od konce osmdesátých let. To bude na "Za vodou" jako doma.

Návraty nejsou snadné. Obzvláště, když za sebou máte takovou pověst, jakou má právě Dunaj. Album "Za vodou" není pouhým studiovým comebackem se ctí. Trojice Václavek - Koudelka - Ostřanský se na desce dokázala vypořádat se svou vlastní minulostí a najít svou tvář pro jedenadvacáté století a ukázat tolik potřebnou hravost. Dokázat se po letech coby zavedená značka posunout, to je umění. Tady se to podařilo na výbornou. Comeback roku? Rozhodně.