Tři roky uplynuly od chvíle, kdy Chinaski vydali poslední studiovku. Prostý titul "11" značil pořadí v diskografii a v paměti z něj nejvíc utkvěly písně "Láska a data", "Báseň" či "Kapradí", ostatní se v uších ani v koncertním repertoáru moc nezabydlely.

Jestli to změní dvanáctá řadovka, se dozvíme už za několik dní, kdy vyjde nástupce "Jedenáctky", album pojmenované "Frihet". Zvláštní název pochází z norštiny a v překladu znamená svoboda a volnost. Proč norština? Jak jsme se dozvěděli na nedávné poslechovce, natáčelo se totiž v Norsku u moře.

Akci pořádali zástupci z labelu BrainZone. Společně se třemi novináři z jiných periodik jsme byli pozváni, abychom si novinku poslechli předtím, než půjde ven mezi fanoušky. Sešli jsme se v holešovických Kabelovna Studios. Toto studio vzniklo v industry multiprostoru, což je něco jako nedaleký Vnitroblock. Stěny z cihel, syrové prostředí je však zároveň útulné, zvuk se zde dobře rozléhá.

Chystaná kolekce obsahuje třináct věcí. Texty k tuctu z nich napsal tradičně zpěvák Michal Malátný, jedním přispěl uznávaný Jiří Suchý. Sám frontman prý označil čerstvý počin za nejvíc kapelní. Nově příchozí členové odhodili ostych před dvojicí matadorů Malátný-Táborský a zapojili se do tvorby. Po koncertech si často zpívali, začali spolu trávit více času, a tak se postupně stmelili. Každý se podílel na dvou skladbách, na první poslech ale všechny zůstávají věrné zaběhnutému soundu formace.

Dost možná za to může producent. Nahrávka vznikla opět za spolupráce s Grekem Haverem, který se podílel na albech "Rockfield" a "Není nám do pláče". Do pláče vám při poslechu určitě nebude, ale na druhou stranu vás asi ani nic nepřekvapí. Prostě klasičtí Chinaski. Bez dechů samozřejmě. V tracklistu se střídají slaďáky s rychlejšími vypalovačkami.

Pokud jste byli na dokumentárním filmu o skupině "Každej ví kulový", budete již znát singl "Dvě srdce vejpůl", můžete ho ostatně slyšet doteď v rotacích rádií. Je to jeden z těch silnějších kusů, ve stejném duchu působí i závěrečná, komorním klavírem doprovázená "Smůla". Typickým cajdákem je i "Kolik dní".

Na základě onoho rychloseznámení se první půlka alba jeví jako lepší, pak jako by trochu spadne řetěz. Zaujme hned úvodní "Hvězdné nebe", která je úderná a ze života - člověk si spolu s muzikanty může ulevit: "Je to v p*deli." Pobaví i "Mám chuť zlobit".

Naopak trochu se vymykají "Metylalkohol" a "Konec jistého Rambouska". Druhá jmenovaná je z pera zmíněného principála divadla Semafor, v jehož angažmá Malátný několik let hraje. Oproti očekávání se ale Suchý nezapojil hlasově. Přesto skladba mezi ostatní jakoby nepatří, vypráví sice příběh, ale takový jiný, typově nezapadající.

"Metylakohol" je melancholická depka na entou, což ne každému sedne. "Holka z Berlína" má prvoplánové rýmy, stejně i "Měl bych si boty zout", jeden z tipů na příští singl. Verše typu "Zlato… jak na to" jsou už tisíckrát provařené, dá se ale pochopit, že to je gró, aby výsledek byl chytlavý a zapamatovatelný. V každém případě dalším singlem by mohla být nějaká vypalovačka, poslední dobou hráli Chinaski na pomalejší notu.

Další poslechy "Frihet" už budou probíhat společně s fanoušky. Deska vyjde digitálně poslední zářijový pátek, tedy 30. 9., následovat bude edice na CD a do budoucna i vinylová verze.

A na závěr ještě tracklist: Hvězdné nebe, Mám chuť zlobit, Dvě srdce vejpůl, Kolik dní, Panáček s panenkou, Konec jistého Rambouska, Láska je na nic, Měl bych si boty zout, Pusa, Blondýna z Berlína, Metylalkohol, Samota je svoboda, Smůla.