Pokud znáte Mötley Crüe jen povrchně, pravděpodobně si s nimi spojujete hlavně bubeníka Tommyho Lee a jeho manželku (už samozřejmě bývalou) Pamelu Anderson, případně jejich celosvětově úspěšnou pirátskou pornokazetu. Snad ještě tušíte něco o tom, že Mötley vždy hráli chlastem, drogami a hlavně sexem promíšený streetrock. Nebudete sice daleko od pravdy, ale v historii této kapely je několik odbočení, které z odstupu vypadají dost smutně. Po několika deskách, na nichž se skutečně tvář skupiny zračila v typických nic neřešících vypalovačkách, totiž v roce 1994 vydali úžasné album "Mötley Crüe" s novým zpěvákem Johnem Corabim (blonďatý ďábel Vince Neil je prý opravdu strašný debil...), které v jejich diskografii ční jako obrovský monument, ale komerční dopad byl naprosto mizivý. Do kapely se vrátil Neil, další deska "Generation Swine" sice přinesla poměrně zajímavou hudbu, ale dosud poslední "New Tatoo" se svým zvukem vrátila až někam k prvním deskám. Ani se není co divit, že Lee kapelu před nahráváním desky opustil, přece jen ve svém projektu Methods Of Mayhem a na pozdější sólovce ukázal, že hudebně je už úplně jinde.

Jak je poznat z prvního odstavce, Mötley Crüe jsou jednou z těch kapel, které dokázaly natočit album, které je odvedlo hudebně hodně jinam po zvukové i kvalitativní stránce, ale komerční neúspěch je přinutil vrátit se zpět k tomu, co jim přineslo úspěch. Škoda. Zajímavé je, že jakkoli v posledních letech kapela neoplývá příliš komerčními úspěchy, již podruhé za jejich kariéru dochází k reedici celé jejich diskografie. Poprvé se tak stalo v letech 98 a 99, nyní se tak děje podruhé. Otázka sice je, zda to fandy baví, stále kupovat jen trošku změněné nahrávky, ale když se vymění nahrávací společnost, asi to v současnoti jinak nejde. Jednou z nahrávek, jež byla tedy znovu vydána, je i právě recenzovaný výběr "Greatest Hits".

Pokud se vám snad zdá, že se mi původní streetrocková podoba kapely nelíbila, jste na omylu, pecky jako "Wild Side", "Girls Girls Girls", "Same Ol' Situation" či "Dr. Feelgood" i po těch letech mají obrovský náboj. Když navíc dojde na jednu z nejlepších rockových balad, jaká byla kdy napsána (řeč je samozřejmě o legendární "Home Sweet Home"), mohu jen uznale pokývnout hlavou. Jen škoda že se nedostalo ani na jednu skladbu z výše zmíněné eponymní desky. Novější počiny tak zastupuje třeba výtečná "Afraid" z comebackového alba "Generation Swine" a také (v době původního vydání) dvě úplné novinky "Bitter Pill" a "Enslaved", obě znějí jako zbytky právě z "Generation Swine", ale poslouchat se dají. Což ale není zrovna pochvala. Zbytek desky se povaluje spíše na nudnější streetrockové vlně, protože když to není hit, je to dost pruda. Ale více než půlka písniček se klidně může zařadit mezi klenoty rockové historie. I když Mötley byla vlastně kapela pro holky...

Když člověk přejde skutečnost, že "Greatest Hits" Mötley Crüe vycházejí v téměř nezměněné podobě už podruhé během několika let, je to poučná procházka dobami, kdy hlasitý rock o chlastu a ženských vládl nejen americkým hitparádám. A několik nesmrtelných hitů kapela nastřádala. (A taky jednu výtečnou, ale nedoceněnou desku, ale o tom jsem už psal...)