"Asi se mi nebude chtít" je vaší třetí sólovou deskou. Věděl jste už dřív, že mimo Olympic chcete nahrávat i sólové věci, nebo tahle vaše kariéra vznikla víceméně náhodou?

V době, kdy jsem natočil tu první, to byl trend. Některá sólová alba byla skvělá - hodně mě bavil Sting. Ale bral jsem to jako takové vybočení a navíc vždy v době, kdy Olympic netočil nic nového.

Nové album je plné žánrových odstínů - jazzu, blues či popu. Který z hudebních stylů je vám kromě rocku nejbližší?

Určitě blues.

A naopak: existuje nějaký styl, který byste si nikdy nepustil? Narážím na to, že na minulých sólových deskách se jako instrumentálky objevily lidovky "Ej, od Buchlova" či "Dobrú noc", v minulosti jste složil songy i Michalu Davidovi či Ivetě Bartošové...

"Ej, od Buchlova" byla moje snad jediná opravdu oblíbená lidovka. Pro Davida jsem složil píseň na zakázku na Bratislavskou Lyru (jmenuje se "Mé sny" a vyšla na albu "Nenapovídej" - pozn. red.). Tehdy mu bylo asi 18 let a já jsem netušil, kam se jeho další tvorba bude ubírat. O skladbu pro Bartošovou jsem byl požádán Láďou Štaidlem. Abych pravdu řekl, asi se mi to moc nepovedlo, protože si to vůbec nepamatuji (song "Šeptejme" je na debutovém sólovém albu Ivety "I.B." z roku 1987 - pozn. red.).

Ví se, že ještě než jste vzal poprvé do ruky kytaru, hrál jste na housle. Ty jste čas od času oprášil (třeba v písni "Tak teto tady je to" na albu "Maratón"). Na nové studiovce hraje i Pavel Šporcl, který s vámi spolupracoval už na albu "Souhvězdí romantiků". Jaký máte vztah k houslím dnes?

Nejlepší. Miluji housle. Miluji jejich zvuk a baví mě poslouchat virtuózy, kteří na ně opravdu umějí. Šporcl je jeden u nich. Už nám hostoval na jedné olympické desce a před lety jsme spolu hráli v Paříži v hospodě.

Dcera Marta původně vůbec nechtěla být zpěvačkou, nakonec jí je a v songu "Tomu dala" zpíváte další duet. Tyhlety paradoxy jste si ve svém životě určitě užil také. Který z nich považujete za největší?

Marta je prostě skvělá zpěvačka. Je radost s ní pracovat. Umí nazpívat nádherný dívčí sbory. To, že nechtěla zpívat, byl takový postpubertální vzdor. Jakmile ji o to požádal její kluk (kytarista z Die Happy), hned na to zapomněla.

O syna Petra jste přišel před více než dvaceti lety, přesto se na albu jiný Petr Janda junior objevuje - hraje na altsaxofon ve skladbě "Pohádka". Můžete k této spolupráci říct víc?

Je to můj milovanej vnuk. Před dvěma lety jsem mu zařídil Berklee, bohužel přišel covid a Péťa jel po třech měsících domů. Hraje skvěle altku a mně se do jedné písně hodila. Mám radost z toho, že pokračuje rodinná tradice.

Po sólovce "Co je dobrý a co zlý" jste jel společné turné s Alešem Brichtou, z druhé řadovky "Jednou jó, jednou né" jste zařadil pár písniček do koncertního setlistu Olympicu. Podpoříte nějakým živým hraním aktuální studiový počin?

Nejspíš ne. Olympic má tolik nových písní, že tam už pro to není prostor. Byla doba covidová a já jsem se trošku nudil, a tak jsem složil tuto desku, o kterou jsem byl Supraphonem požádán. Jiné ambice s ní nemám. Budu rád, když se bude líbit a když něco z toho občas uslyším v rádiu.

Jeden z vašich nejslavnějších sólových úkroků byla spolupráce s Petrou Janů "Jedeme dál". Ona je v současnosti znovu u bigbítu s kapelou Amsterdam. Nenapadlo vás si znovu spolu něco po letech natočit? Jak jste vlastně v roce 1982 přišel na nápad zazpívat si právě s ní?

Požádali jsme ji jako hosta na naši vánoční tour. Já jsem slíbil, že pro tuto příležitost složím duet. To, že z toho bude takovej hit, jsem opravdu nečekal. Na základě toho úspěchu mě požádal její manažer a manžel o spolupráci na novém albu. Po letech jsme si to zopakovali, bohužel už ne s takovým úspěchem. Že se Petra rozpomněla na své rockové mládí, mě těší.

Na novém albu tak trochu i bilancujete. Pokud vyjmeme Olympic, co se vám ve vašem životě nejvíc podařilo a kde jste naopak udělal největší chybu?

Podařilo se mi vychovat pět dětí, dvě tedy ještě vychovávám. Udržel jsem kapelu 60 let v první lize, zdá se mi, že nemám nepřátel, žiji krásný obyčejný život v plné rodině. Udržel jsem si dobrou kondici i zdraví. Co víc si přát! Miluji muziku a je to na mně vidět.

S vaší domovskou kapelou chystáte na podzim oslavu šedesátin, pracuje se na filmu, knížce, budou koncerty v Lucerně. V jakém stadiu jsou přípravy a na co se můžou fanoušci těšit?

Všechno běží, film i knížka, Supraphon chystá kompilaci "6 dekád", připravujeme se na vystoupení v Lucerně, scénu, hosty, program, bude mít premiéru nový muzikál na Broadwayi "Okno mé lásky" a tak dál. Je to hodně práce, ale nestěžuji si.

Receptů na dlouhověkost jste rozdal už nepočítaně, ale jak docílit toho, aby z člověka ani po více než šedesáti letech hraní nevyprchala ta chuť a radost z muziky, skládání z nových písniček?

Nevím, už jsem to probíral s mnoha lidmi a už to neřeším. Jsem takhle šťastnej a je mi dobře. Na druhé straně bych řekl, že se o žádnou dlouhověkost nejedná. Moji rodiče se dožili vyššího věku.