Nemůžu samozřejmě mluvit za ostatní tisíce návštěvníků koncertu Erica Claptona, třeba to někdo viděl a slyšel úplně jinak, ale subjektivně bohužel vnímám druhé pražské vystoupení legendárního hudebníka jako velké zklamání. Sám jsem šel na tento koncert bez větších očekávání, už pražské vystoupení devět let zpátky bylo trochu studené a profesorské, ale až tak rutinní večer bez valného nadšení jsem opravdu nečekal.

Po vystoupení německých předskokanů The Bluesanovas, o nichž můj kolega J. V. Matýsek prohlásil, že by mohli hrát v odpoledním čase na festivale Blues Alive v Šumperku, přikvačil Slowhand se svou suitou dokonce těsně před ohlášenou 21. hodinou. Na potemnělém pódiu nebylo ve svitu několika pouličních lamp skoro nic vidět a po celý večer se Clapton téměř nevynořil z příšeří. Z větší vzdálenosti jste mohli jeho osobu jen tušit coby statickou siluetu. Naštěstí byla vidět jeho hra v detailnějších záběrech na dvou projekčních plochách - pokud nebyl v hlavní roli detail jeho kytarového pedálu Cry Baby.

V setlistu nebyla téměř žádná překvapení, jen samé osvědčené klasiky - takže pokud si někdo přišel splnit společenskou povinnost a jít na Claptona, dočkal se známých písní, kterými se proslavil - z nichž bylo jeho vlastních skladeb minimum. Zvláštní byla volba přídavku (o tom později), v Praze nehrál Chaplinovu krásnou "Smile", jež zazněla na předchozích koncertech turné. Škoda. Clapton podle očekávání skoro vůbec nemluvil a jen představil své doprovodné muzikanty při jejich sólech v "Little Queen of Spades".

Několik výtečných momentů se ale samozřejmě našlo: když muzikanti někde nečekaně změnili aranže, místy Mistr nebo jeho fenomenální parťák Doyle Bramhall II vypálili fakt pěkné sólo, velmi dobře vyšla "Badge", která konečně měla šťávu, trochu divně se ale rozplizla creamovská "White Room" a diváci se samozřejmě nejvíc chytli u "Layly". Nutno pochválit na O2 arenu nadmíru kvalitní zvuk - když kapela spustila "I'm Your Hoochie Coochie Man", bylo to pompézní. Místy byl Clapton nejistý v náročnějších pěveckých partech, tehdy ho ale podržely vokalistky a bylo to docela v pohodě. Výčet pozitiv ale každopádně moc dlouhý není.

Velmi odtažitý, i na Claptonovy poměry, byl konec koncertu. Hned po sborovém "Cocaine" se Umělec beze slova odebral z pódia, načež se davy (!) lidí jaly hned odejít taky, ještě před přídavkem. Byly to opravdu stovky diváků. Pak se kapela vrátila na jednu píseň, což byla naprosto nehitová a pro drtivou většinu publika neznámá Cockerova "High Time We Went", kterou navíc ani nezpíval Clapton. Po skončení skladby opět bez jediného slova odchod, rozsvítila se světla a následoval pískot ze strany diváků. Konec. Jděte domů. Můžete známým říct, že jste byli na Claptonovi.

Téměř se stoprocentní jistotou to bylo poslední vystoupení Erica Claptona v Praze. A kdyby se nějakým řízením osudu ještě nějaký jeho koncert u nás konal, nešel bych na něj. Je to smutné zklamání, ale tento kytarový Bůh a nezpochybnitelná Legenda už nemůže nabídnout něco, co by nás potěšilo, ohromilo, uchvátilo a rozradostnilo. Bylo to v neděli prostě obrovské rozčarování.