Když jdete na kapelu formátu OneRepublic, bývá dobré nevynechat předskokana. Pokud se totiž do té doby spíše neznámému jménu podařilo získat tak významný post, je docela solidní šance, že za pár let půjdete do stejné arény právě na vyprodaný koncert někdejší předkapely. Stalo se to koneckonců i OneRepublic samotným, kteří u nás poprvé hráli před vystoupením Lennyho Kravitze, což zpěvák Ryan Tedder při své nejnovější návštěvě neopomenul zmínit.

Zda se to stane i kanadské zpěvačce vystupující pod jménem Jessia, je ale zatím složité hodnotit. V její prospěch hraje fakt, že má písničky přizpůsobené rádiovému formátu, smlouvu s velkým labelem, že prorazila na těch správných hudebních cenách, které jí mohou pomoci dostat se nahoru, umí zpívat a pomocí Ryanových kontaktů má šanci dostat se k mnoha důležitým lidem v branži, včetně jeho samotného.

Její pražská zastávka ale naneštěstí neměla šanci ukázat plný potenciál. Zazdil jí to totiž zvukař. Líbivé popové písně tak za doprovodu přebuzených bicích, kytary a half-playbacku, pomáhajícího s aranžemi a vokály nejen v refrénech, zapříčinily, že to pro posluchače žádný velký zážitek nebyl. A to ani když jste stáli přímo u zvukařského stánku, kde by ta kvalita měla být nejvyšší.

A když už jsme u těch negativ, pojďme si to rovnou odbýt i u hlavních hvězd. Takže ano, i tady na tom nazvučení nebylo co chválit dobrou půlku koncertu. Také frontman, jenž před lety možná nevědomky nastavil trend, že kdo chce mít hit v rádiu, musí ideálně zpívat falzetem, se teď s vlastními songy - i kvůli nedávné nemoci - trápil. Fráze nedozpívával do konce, výšky v refrénech si dával níž, aby na ně vůbec dosáhl. Hodně to bylo slyšet třeba u "Secrets".

A ani produkčně to nebylo nijak zázračné. Tři obrazovky, několik řad světel, vystřelení papíru v první a poslední skladbě. Žádné molo, B-stage nebo létání nad hlavami. Několik chybějících hitů v čele s "All The Right Moves". A snaha o prosvětlení aranží v "Apologize", které nefunguje, protože tak ikonický hit nikdo nechce poslouchat v alternativní verzi, ale v té původní, nejlepší. A ostatně i diváci seděli na ochozech jako pecky až do přídavku.

To všechno jsou chyby a nedostatky, které nemůžeme ignorovat, aby si drahý čtenář nemyslel, že o nich snad nevíme. Ano, viděli a slyšeli jsme to taky.

Jenže.

Pak tady je ještě jeden faktor.

Charisma.

A tím to otec dvou synů všechno přebil. Jeho upřímné vyznání Praze, kterou doopravdy zná už od patnácti let, protože má v Praze 5 rodinu a zároveň to bylo první město mimo USA, které ve svém životě navštívil. Že se naučil hned několik českých frází. Že povykládal o vzniku mnoha písniček, na kterých se podílel.

Jak s Adele napsali "Rumour Has It" během pár minut. Jak mu došlo, že píše hromadu věcí pro ostatní, ale pro vlastního syna ještě nic nemá. A jak potom tři dny v kuse brečel, když se snažil vypilovat skladbu, kterou dneska známe jako "I Lived". Jak mu kolega z kapely řekl, že "Sucker" je skvělý song, ale pro OneRepublic se nehodí, a tak s ním odstartovali comeback Jonas Brothers. Jak mu během lockdownu zemřeli blízcí, a zatímco sám byl izolovaný ve studiu, zavolal mu Kygo a společně stvořili "Lose Somebody" o tom, co právě prožíval.

Nebo jak pohotově reagoval, když se v závěru "Apologize" snažil sjednotit publikum do dokonalé harmonie, a dva návštěvníci mu to k pobavení celé arény vytrvale kazili. Nebo když slušně a s velkou noblesou okomentoval válečnou situaci na Ukrajině, aniž by kohokoliv jmenoval, a pak to jen použil jako úvod ke skladbě "Future Looks Good". Nebo když mezi medley složené z útržků hitů, které napsal pro jiné, vložil největší hit Whitney Houston, skvěle ho zazpíval a zažertoval, že stojí i za ním.

To všechno a mnohem víc byl Ryan Tedder v Praze. Okouzlující společník, kterému zaplněná hala visela na rtech. A to i proto, že velmi rychle poznala, že neposlouchá naučené fráze, ale upřímně vyprávěné historky od člověka, který má k naší metropoli opravdový vztah. A kterého jeho práce upřímně baví.

A ještě k těm výtkám. To, co frontman nevyzpíval v mimochodem mimořádně těžkých refrénech, si vynahrazoval v kudrlinkách na konci jednotlivých singlů. Tam naopak ukázal, že jeho každodenní dvouhodinové zpívání, kterému se věnuje už od dětství, mu stále nese ovoce a tu a tam si hlasovou exhibici dovolit může. Třeba jako u "Halo", které napsal pro Beyoncé, sám z něj ale udělal patrně nejlepší pěvecké číslo večera.

Spíše průměrná produkce zase vzala za své, jakmile se dvaačtyřicetiletý umělec proběhl kromě salvy megahitů i mezi diváky. A když mu nakonec publikum zazpívalo závěr "Apologize" tak, jak chtěl, byla to taková krása, že si na ten nepovedený úvod už nikdo nevzpomněl. A taky bychom měli zmínit to, že mu kapela odehrála snad všechny prvky naživo, a tak se nemuselo sahat do žádných podpůrných samplů nebo vokálů.

A o tom, že měl zpěvák na pódiu srdce na dlani a upřímně se bavil, se koneckonců mohli přesvědčit i ti, kteří ho sledují na Instagramu. Právě tam pak ještě nahrál video ze Stages Hotelu v Praze, v němž se svěřil, jak je ještě pořád z koncertu nadšený, a tancoval u toho na remix "Bonfire Heart" od Jamese Blunta hrající z hotelového reproduktoru. A ano, i na této písni se "Undercover King Of Pop", jak Teddera nazval magazín Billboard, podílel.

Přes určité nedokonalosti jednotlivých prvků je tak potřeba podívat se na tohle vystoupení jako na celek. A když to uděláme, zjistíme vlastně poměrně jednoduchou pravdu: že bylo výborné.