" 'Něco je ve vzduchu' patří k nejdojemnějším a nejtrefnějším skladbám na dnes už trochu vytěžené téma covidu," psal jsem v srpnu loňského roku o vesměs povedeném koncertě, který Xindl X uspořádal v Ledárnách Braník. A pořád to platí.

Ondřeje Ládka známe jako jednoho z našich nejlepších textařů. Dokáže tepat a kritizovat lecjaké nectnosti nás samotných, ale jen málokdy se mu podaří napsat písničku, kterou opravdu chytne za srdce. Toto je jedna z nich. V O2 universu k ní ale vedla ještě dlouhá cesta.

Nejprve se zhruba ve dvaceti minutách představil Pavel Čadek. A i když je jeho tvorba docela vtipná, nějak si ho neumím představit, jak strhává svou tvorbou davy jako třeba v poslední době Pokáč. Ne že bych mu to nepřál, jen je to celé tak nějak obyčejné. A i když si u toho drnká na cello, je jeho vystoupení spíše stand-up komedií než hudebním zážitkem. Možná by pomohlo, kdyby začal doopravdy zpívat.

To hlavní hvězda odstartovala rovnou těžkým kalibrem - "Chemií", jedním ze svých největších a nejlepších hitů. Písničkář se navíc dostal do komfortní zóny v tom smylu, že už má tolik hitů, že nemůže v jeden večer zahrát všechny. Chyběly tak například "Dysgrafik", "Nejlepší kuchař", "Láska v housce", "Barbína", "Casio" a další. Ničemu to ale nevadilo.

Mám-li být zcela upřímný, v posledních letech mě Xindlovy koncerty ani jeho tvorba nebavily už tolik jako v době vydání jeho prvních dvou desek. Texty se zjednodušily a aranže zjemnily, aby více odpovídaly rádiovému formátu, jeho promluvy na vystoupeních mezi skladbami stály leckdy spíše na chlastu a občasných vulgarismech. A i když vícekrát změnil složení doprovodné kapely, bylo to hudebně pořád tak nějak stejné. Nemusíte s tím souhlasit, ale v mých očích se z toho trochu vytratila ta umělecká stránka. Proto mám obrovskou radost z toho, že přinejmenším v O2 universu se k ní zase vrátil. A dokonce uměl i dojmout.

Tohle byl totiž výborný večer. Nejen že se muzikantovi povedlo vybrat vesměs dobrý setlist, ale hlavně ho dramaturgicky vystavěl tak, aby postupně gradoval. Takže třeba ještě v úvodu jste si ještě někdy kolem "V blbým věku" a "Dřeva" mohli říkat, že produkčně je to docela bída. A podivovat se nad tím, že se vytáhl jen s pěknými animovanými projekcemi Ondřeje Pfeiffera, na kterých ale on sám nebyl, takže lidé na opačné straně sálu z něj moc neměli. Nebo že světelný park je spíše decentní a že jestli tohle mělo být původně v O2 areně, tak je možná ještě dobře, že se tak nestalo.

Jenže pak to začalo. "Žáby v hrnci" zazněly v doprovodu Pavla Čadka na cello a to zdaleka nebyl poslední host. V rychlejším "SebeLoveSongu" ožil i Xindl, v "Mývalovi" se dočkal prvního potlesku už uprostřed songu. To když do něj s kapelou vložil úryvek "Purple Rain" od Prince. Stejně jako v létě v Ledárnách i tady to mělo sílu. "Tady a teď" poprvé doprovodilo asi šest sboristů z Maranatha Gospel Choir. A to byla přesně ta umělečtější stránka, která mi tak chyběla. A pak už se to stupňovalo.

"Alenka" je dojemná písnička sama o sobě. Skladba o závislosti na sociálních sítích a honbě za nedostižnou dokonalostí učarovala nejednomu posluchači a od svého vzniku patří k ozdobám písničkářova repertoáru. V O2 universu se k ní ale přidaly ještě sboristky a navíc i Tereza Mašková. Že je to skvělá zpěvačka, víme už ze SuperStar, a tady tu píseň pozvedla ještě o level výš. Bylo to tak silné, že by to klidně mohlo být finále celého vystoupení. Nádhera.

O pár chvil později si Ládek pozval na pódium Pokáče a společně zahráli "V lese", ale ještě předtím hlavně taky "Hollywood". I kvůli této skladbě jsem se kdysi stal Xindlovým příznivcem a je velmi dobře, že ji do programu zase zařadil. Klidně by ji mohl hrát častěji, protože přesně takovéto kousky mu před lety pomohly ke slávě a i po letech jsou mnohem hodnotnější, než ty doprovodné songy k seriálům, kde se refrén opakuje do zblbnutí.

"Jsem boží" pokračovalo s postupným přidáváním dalších sboristů a sboristek, tentokrát se seřadili na schodištích ochozů haly. Píseň "Maraton" odezněla se skvěle zpívající sbormistryní, k tomu byla zahrána naživo vůbec poprvé. A když už jste si mysleli, že není co dalšího přidávat, objevila se zbývající část sboru ve skladbě "Volnoběh" dokonce ještě nad pódiem, respektive za reproduktory.

A to pořád ještě nebylo všechno. V "Byznysu" Xindl ukázal, že kdyby chtěl, může zpívat i metal. Pak se všichni dosavadní hosté seřadili na pódiu a pokřtili novou desku "Terapie". A hned nato ukončili všichni společně základní hrací dobu ve velkém finále - tedy už zmiňovanou "Něco je ve vzduchu". A dojetí se u mnohých dostavilo i podruhé. To vám byla taková krása, že to ani nejde popsat. A hlavně byste takový velkolepý finiš po americku od Ondřeje Ládka určitě nečekali.

V přídavku se ještě představil poslední host - Mirka Miškechová. "Cudzinka v tvojej zemi" už ale ani nebyla nutná, protože i bez toho by to vystoupení bylo jako celek perfektní. Celý report jsem tentokrát psal v první osobě, protože si myslím, že osobnější přístup se právě k této akci hodí lépe. Xindla X jsem poprvé naživo viděl, když se premiérově představil na festivalu Rock for People v jednom z hangárů, což mohl být rok 2009. A od té doby ještě mnohokrát. Víckrát, než dokážu spočítat. Snad mě to tedy opravňuje k tomu tady bezpečně prohlásit, že právě 5. května 2022 v O2 universu odehrál svůj nejlepší koncert kariéry. Jen tak dál.