21.04.2022 08:00 - Jiří V. Matýsek | foto: Pat Metheny
Americký jazzový kytarista Pat Metheny se vrací do Prahy. V divadle Hybernia zahraje se svým vlastní projektem Side-Eye, kde jej doprovází skvělí mladí muzikanti, 29. dubna. V rámci jeho bohaté kariéry najdeme hned několik momentů, kdy nebyl Metheny leaderem, ale byl součástí týmu. Vybrali jsme pět takových nahrávek.
Americký kytarista hrál během své téměř padesátileté muzikantské kariéry s kdekým. Má za sebou jak sólová alba, tak čtveřici projektů, dva z nich vyloženě krátkodeché, které zaštítil svým jménem. Podstatnou část jeho diskografie ale tvoří také nahrávky v duu či triu, v jednom případě se dokonce stal členem hvězdné kapely. Jaké jsou tyto zářivé momenty?
"Shadow and Light" (1980) |
"Shadow and Light" je slavný koncertní záznam kanadské písničkářky
Joni Mitchell. Zpěvačka pro tohle vystoupení opustila svůj charakteristický střídmý sound a hity jako "Coyote" nebo "Free Man In Paris" zahalila do jazzových aranží. Pomohla jí v tom sestava vynikajících muzikantů, které vévodí právě Metheny a baskytarista Jaco Pastorius. Ale i další jména, Don Allas nebo
Michael Brecker, jsou pojmy samy o sobě. Metheny zde - v té době měl za sebou čtyři vlastní alba u stylotvorného labelu ECM - jasně dokazuje, že nejen skvělý sólista, ale svůj charakteristický, hladký tón dovede využít i jako součást doprovodné kapely.
Na albu "Song X", vydaném v desátém roce Methenyho kariéry, spojil své síly s legendou.
Ornette Coleman je saxofonista, který je považován za jednoho z otců zakladatelů free jazzu. V jádru je to třeskuté spojení: Bytostný melodik Metheny a experimentující improvizátor Coleman, který melodie a zažitá hudební pravidla s oblibou destruuje. Náladu tu určuje Coleman, muzikant, k němuž Metheny vždycky vzhlížel, a výsledkem třídenní session je nadčasová nahrávka, která má v sobě spousty energie. Energie toho typu, která mohla vzniknout jedině ze střetu velkých osobností.
Vibrafonista
Gary Burton byl Methenyho učitelem na Barklee College of Music a ještě před zahájením své sólové dráhy deskou "Bright Size Life" působil v jeho kvintetu. Nahrál s ním tři alba a pak se muzikanti na dlouhých čtrnáct let studiově nepotkali. Za tu dobu se kytarista stal osobností s Burtonem srovnatelnou, a když se v roce 1990 opět setkali a společně natočili příznačně nazvanou kolekci "Reunion", byla to v jazzovém světě docela událost a vyústění krátkého koncertního setkání na festivalu v Montreaux o dva roky dříve. "Reunion" je nesmírně radostná deska plná dobově příznačného fusion jazzu, kde se všichni instrumentalisté (ústředním tandem doplnil ještě Mitch Forman,
Will Lee a Peter Erskine) spojili do jediného, krásně plynoucího celku, kde všichni pomyslně
kopou za jediný tým.
"I Can See Your House From Here" (1994) |
Může vůbec vzniknout špatné album, když se spojí dva mistři jazzové kytary
Pat Metheny a
John Scofield? Nikoliv a jejich společný počin "I Can See Your House From Here z roku 1994 je toho důkazem. Deska je působivým dialogem dvou generačních souputníků, kteří jsou spojeni žánrem a hudebním instrumentem, a přes to jasně odlišitelní. I tady je Scofield ten ostřejší, svižnější, snad excentričtější, neustále vždy o drobný kousíček napřed. Metheny naproti tomu nechává své tóny více doznít, jeho zvuk je více prosycený klidem, jakousi vnitřní skromností. Přesto, možná ale i právě proto, se zde skvěle doplňují. Deska má magickou atmosféru a spolehlivě patří v bohatých diskografiích obou kytarových velikánů hodně vysoko.
"Metheny - Mehldau" (2006) |
Název je v tomto případě všeříkající. Tahle nahrávka je prvním albem, které Metheny natočil s klavíristou Bradem Mehldauem, jenž se pohybuje jak v jazzových vodách, tak v oblasti klasické hudby. Jejich společné dílo je poklidně plynoucím dialogem dvojice nástrojů, proplétajícím se, doplňujícím se i navzájem si odporujícím a svářícím se. Většinu z desíti kompozic napsal Metheny, Mehldau přispěl pouze třemi, na výsledku se ale oba muzikanti podílejí rovnoměrně. Během stejných sessions vzniklo i album "Metheny Mehldau Quartet", které vyšlo o rok později a na němž dvojici hráčů doplnila rytmika ve složení Larry Grenadier (kontrabas) a Jeff Ballard (bicí).