Křehkost a srdcebol v baladách Johna Granta

27.03.2022 09:00 - David Böhm | foto: Hordur Sveinsson

John Grant natočil již pět desek. Tu poslední jménem "Boy From Michigan" vydal loni a právě k ní jede turné, s nímž se v pondělí 28. března zastaví v pražském klubu MeetFactory. Ačkoliv se během let jeho zvuk dost proměnil, citlivé balady najdeme na všech jeho albech. Z každého jsme vybrali tu nejlepší.

"TC & Honeybear"

"Queen Of Denmark" je na pomalé songy zřejmě nejbohatší. Vyšla v roce 2010 jako jeho první sólová kolekce, čtyři roky poté, co s kapelou The Czars nahrál album, po jehož vydání skupina ukončila svou činnost. Hned otvírák "Královny Dánska" dokáže citlivějšího posluchače zcela odzbrojit. V "TC & Honeybear" autor líčí za optimistického doprovodu kytar zdánlivě dokonalý romantický vztah. Jak se však dozvídáme v druhé části skladby, kde prim hrají flétny a klavír, na pár se "svět zřítil s celou svou zuřivostí". Tento šestiměsíční vztah, který sám Grant prožil v devadesátých letech, byl pro něj tak silný, že ho připomíná v několika svých písních a "TC & Honeybear" jeho setlisty zdobí dodnes. Připomeňme také povedený film "Weekend", na jehož konci rovněž zazní.


"Glacier"

Rok 2011 popisuje John Grant jako velmi temné období - nakazil se totiž virem HIV. Zřejmě proto zní jeho druhá řadovka "Pale Green Ghosts" často tak pochmurně. Skladby mají kolem pěti či šesti minut a jsou okořeněné dávkou chladivé elektroniky. Ať už v nich muzikant vyzpívává své zlomené srdce nebo se pomocí nich vyrovnává s novou diagnózou, znamená to vždy pro posluchače velmi silný zážitek. Ze sbírky jedenácti songů ale přece jen jeden hodně vyčnívá. V závěrečné baladě "Glacier" se Grant usadil za klavír a za doprovodu smyčců natočil kousek, který by si přál slyšet jako teenager. Popisuje v něm totiž strasti, s nimiž se ve společnosti musí coby gay často potýkat. Bolest, kterou kvůli tomu prožívá, přirovnává k ledovci. Kouzlo této písně tkví v tom, že dokáže být jak smutná, tak nadějeplná, záleží pouze na úhlu pohledu. Protože ačkoliv ledovec při svém pohybu zanechává nesmazatelné stopy, dokáže také vytvořit pozoruhodné, krásné krajiny.


"Down Here" a "Global Warming"

Se třetím albem "Grey Tickles, Black Pressure" přišlo na řadu experimentování. John si přál znít tentokrát náladověji a chtěl popustit uzdu vzteku, což často vyústilo v opravdu bláznivé kousky. O to více však z této kolekce vyčnívají něžnější stopy, pro které naštěstí neztratil cit. Vybrat pomyslného vítěze ale není tak jednoduché, a tak se o první místo dělí "Down Here" a "Global Warming". Ačkoliv se první zmíněná s textem "Protože co tu máme, jsou oceány tužeb, hádacích her a žádných garancí" může zdát jako balada o lásce, video prozradí, že je spíše o tom, jak často se lidé honí za tím, co třeba nikdy nezískají, nebo jak se trápí předsudky ostatních. A to i přes to, jak náš omezený čas na zemi pro nás všechny skončí stejně. V "Globálním oteplování" si muzikant povzdychl nad hloupým tříděním lidí do vrstev. V doprovodném klipu nám pak ukazuje svou vizi po apokalypse.


"Tempest"

Čtvrtá řadovka "Love Is Magic" z října 2018 má k běžnému posluchači zřejmě nejdál z celé Johnovy diskografie. Některé skladby skutečně hraničí s alternativou a témata v nich, mírně řečeno, překvapí. Ani "Tempest" tak není klasickou baladou. Inspirací pro ni se stala stejnojmenná hra na automatu Atari, ve které má trojúhelníková kosmická loď za úkol zničit okolní nepřátele a vyhnout se asteroidům. Právě automat s touto hrou často dělal zpěvákovi v mládí tráveném bez přátel společnost. Atmosférická píseň, na jejímž konci zní místo zpěvu arkádové zvuky soubojů, patří mezi jeho nejoblíbenější.


"The Rusty Bull"

Loňskou nahrávku "Boy From Michigan" popisuje John Grant jako svou dosud nejosobnější a oproti té předchozí přináší po zvukové rovině zklidnění. Najdeme na ní i "michiganskou trilogii", ve které autor vzpomíná na své dětství. Jde hned o první tři písně - titulní, "County Fair" a "The Rusty Bull". Třetí zmíněná nám přibližuje dvanáctiletého Johna, který se s rodiči přestěhoval do Parkeru v Coloradu. Se svým otcem pomáhal shánět součástky do aut na vrakovišti, jehož vstup střežila zrezlá socha býka. V elektronické baladě tuto kovovou skulpturu používá jako symbol své tehdy rozvíjející se homosexuality. Právě ve snech ho kvůli jeho orientaci děsila a způsobovala mu noční můry. Nyní ovšem "Zrezlý býk" ukazuje muzikantův výjimečný talent v plné kráse.

John Grant vystoupí v pondělí 28. března 2022 v Praze v MeetFactory. Předskakovat mu bude slovenská hudebnice Katarína Máliková. Vstupenky jsou k sehnání tady.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY