Již na minulé desce "Articulation" Ryan Lee West poukazoval, že jej fascinují celistvá témata. Je tomu tak i v případě té nejnovější, pojmenované "Overflow". Na ní Rival Consoles zevrubně zkoumá lidské a emocionální důsledky života obklopeného nekonečným množstvím dat na sociálních sítích, v médiích a reklamě. Všímá si, že toto spektrum zdrojů pak nejenom marketingové společnosti využívají k vlastnímu obohacení.

Inspirací mu byla publikace "Psychopolitics: Neoliberalism and New Technologies of Power", jejímž autorem je spisovatel Byung-Chul Han, a z ní vzešlé taneční představení choreografa Alexandera Whitleyho.

Při tvorbě zvukového designu se často stávalo, že doma pečlivě připravené hudební segmenty pak Ryan dotvářel na místě, dle potřeb choreografie a úseku dané dějové linie. Využíval přitom členité algoritmy, repetice, sampling a práce s ruchy. Pro mnohé bude překvapením, že výrazně ubylo rytmů a jeho práce se více soustředila na preludia, která rytmy rozdělují jen občas, coby součást celku.

Elektronika tak sice výrazně nakumulovala jednotlivé úrovně, přesto často funguje na minimalistickém podkladu. Jednotlivé dílky jakoby můžete vzít a poskládat dle aktuálních potřeb. Stačí zaposlouchat se například hned do úvodní desetiminutovky "Monster", právě ta je předzvěstí následných kompozic, jež si z ní berou jen to nejpotřebnější a kombinují to po svém.

Svým sevřením tak celý komplet může nastínit teritoria slyšená na filmovém soundtracku "Suspiria" Thoma Yorka, který na něm postupoval se stejnou důsledností a jednotlivé skici nosných melodií provázal obdobným způsobem. Na "Overflow" svou nemalou úlohu hrají i fragmenty monologů, které během představení zaznívají. Jsou třeba součástí tracku "I Like" a figurují coby klenby spojující jednotlivé postřehy z masové komunikace a přebujelého technologického hajpu.

"Overflow" však využívá i pestrosti kontrastů. "Flow State" je kupříkladu zjevným protipólem k "Monster". Obdobně členitý track je protnut mnohem jasnějšími zvukovými odstíny, je jakýmsi náznakem naděje a těžkotonážnost předchozích chvil kompenzuje náznakem hravosti a lehkosti. Průbojná miniatura "Pulses of Information" se rozvine ve dvojdílný komplet "Noise Call and Response", přičemž zejména druhý díl je první příležitostí k jakési rekapitulaci. Závěr tvořený skladbami "Touches Everything" a "Making Sense of It All" je pak takovým souhrnem všech nabitých poznatků, z nichž si vezmete své vlastní ponaučení.

Jak již bylo řečeno v úvodu, "Overflow" je na první poslech nejméně přístupným kompletem z dílny Rival Consoles. Pohybuje se v temných zvukových útrobách a místy pokukuje po chladnu industriální evoluce. Na druhou stranu ukazuje, jak mistrným tvůrcem West je, s jakou cílevědomostí hledá to správné výrazivo, které následně za použití ryze elektronických instrumentů, sekvencerů a looperů přetváří v osobité dílo. Právem tak patří k předním představitelům současné britské elektronické scény.

Rival Consoles a producent Lone se představí v rámci devátého ročníku festivalu Spectaculare v pražském Paláci Akropolis. Novým termínem jejich přesunutého vystoupení je čtvrtek 14. dubna. O vizuální stránku večera se postarají VJ Roberth Raths (zakladatel labelu Erased Tapes) a bratislavský novomediální umělec a VJ Boris Vitázek.