Před dvěma lety vám vyšlo EP "Konečně", které jste natočili společně s Anetou Langerovou. Stalo se tak v počátcích pandemie a zdá se mi, že vlivem těchto událostí trochu neprávem zapadlo. Vnímáte to podobně? Jak zpětně na spolupráci s Anetou vzpomínáte?

Juraj: Je to přesně tak. Do této nahrávky jsme vložili mnoho energie a měli jsme pocit, že je na ní mnoho silných skladeb, ale vyšla v nejhorším možném čase, těsně před začátkem covidu. Kvůli němu jsme museli také přeložit a následně úplně zrušit turné, které jsme dlouho plánovali. Samozřejmě, pandemie přinesla o hodně větší problémy, nemáme si nač stěžovat, ale je to škoda. S Anetou jsme v kontaktu už od roku 2015, kdy jsme spolu vydali písničku "Sen", a zpívala s námi na festivale Pohoda. Od té doby jsme se vždy párkrát za rok střetli, někdy si s námi zazpívala, párkrát nám pokřtila album a pokaždé jsme si pověděli, že musíme spolu ještě něco většího vymyslet. A vymysleli, jen to dopadlo, jak to dopadlo. Anetu a její kapelu a celý tým máme velmi rádi, máme na ně jen nejlepší vzpomínky. Uvidíme, co přinese budoucnost.

Nezvažovali jste pozvat ji i na aktuální studiovku?

Ozo: Měli jsme za sebou nahrávky, které byly založené na silných spolupracích - před EP "Konečně" jsme vydali album "Bazén", které bylo výsledkem intenzivní spolupráce s producentem Eddiem Stevensonem. Proto jsme teď chtěli desku bez hostů. Navíc doba stejně nějakému hostování nepřála. Během lockdownu jsme měli co dělat, abychom se vůbec mohli setkat jako skupina.

Vaše novinka se jmenuje "Deti Rýb". Proč právě tento název?

Lukáš: V průběhu příprav na natáčení jsme úplnou náhodou zjistili, že Jurova, Ozova i moje máma se narodily ve znamení Ryb. Vyšlo najevo, že i matky vokalistek Kateřiny Mojžišové, Heleny Šabové a Katky Bielikové, které na albu vystupují, jsou Ryby. A stejně je tomu v případe producenta Tomáše Slobody. Kromě Ľuba Petrušky jsou tedy všichni, co se na tom podíleli, dětmi Ryb.

Zmíněný Tomáš Sloboda, frontman skupiny Le Payaco, vystřídal britského producenta Eddieho Stevense. Co bylo důvodem změny?

Juraj: Eddie nebyl naším dvorním producentem, šlo o jednorázovou spolupráci. V minulosti jsme dělali s vícero producenty, například album "Kam ideme", na kterém byla ta vzpomínaná první písnička s Anetou, produkoval Petr Ostrouchov, který od té doby dostal cenu za vše, na co sáhl. Nejprve jsme na naši nejnovější desku ani nechtěli producenta, ale po ukončení první fáze nahrávání jsme cítili, že by se ještě hodil někdo s novou energií a perspektivou. A s Tomášem se nám pracovalo fantasticky.

Byla spolupráce s oběma producenty hodně odlišná?

Lukáš: Každý producent má vlastní styl práce. Až postupně začínáme chápat, jaké různé způsoby práce existují a jak velký dopad mohou mít nejen na podobu nahrávky, ale i na atmosféru ve skupině. Eddie má velmi jasnou vlastní vizi, dopředu připravený podrobný plán a velmi pedantní přístup. Výsledný tvar má tedy téměř povahu kooperace dvou autonomních subjektů. Tomáš se víc snažil vycítit, jaký je náš záměr, a přizpůsobil tomu svou produkci. Rozdíly však byly dané také tím, že každý nastoupil do procesu natáčení v jiné fázi, u obou alb byla jiná i naše vlastní očekávaní. Oba však spojuje obrovský hudební přehled, profesionalita a upřímný zájem na tom, aby výsledek stál za to.

Každá vaše studiovka mi připadá zvukově zcela odlišná. Nejinak je tomu i na novince, která mi přijde více ovlivněná soulem, funkem i jazzem a působí více komorněji. Byl to záměr?

Ozo: Snažíme se nedělat pořád to stejné dokola, neopakovat se. Máme rádi pestrost a jsme rádi, když se mezi sebou liší jednotlivá alba, ale i skladby na každém z nich. Neměli jsme však před natáčením žádný jasný koncept ani směřování, přistupovali jsme k tvorbě intuitivně. Následně však, v důsledku toho, že songy vznikaly v jednom období a dělala je ta stejná kombinace lidí, a díky tomu, že deska měla producenta s jasnou představou, má výsledek charakteristickou tvář a je na něm cítit jeden rukopis.

Šli jste do studia už s hotovým materiálem, nebo během natáčení prošly skladby nějakou výraznou proměnou?

Juraj: Do studia jsme v tom pravém slova smyslu slova nikdy nešli. Nahrávání bylo provázené přísnými pandemickými opatřeními, která platila téměř vždy, když jsme se dostali k práci na albu. Velká část teda vznikala tak, že jsme si posílali nejprve dema a potom až finální stopy, které každý vyráběl ve svých podmínkách, a jen pár věcí se natočilo klasicky ve studiu. Těší nás však, že na výsledku to vůbec není slyšet. Zdá se, že jsme tak propojení, že zníme kompaktně, i když jsme každý sám.

Vaše sestava se nyní výrazně proměnila a ze sedmi lidí jste zůstali tři - odešel zakládající člen Ľuboslav Petrušks a tři hostující zpěvačky. Proč k tak výraznému zúžení došlo? Byly to odchody v přátelském duchu?

Lukáš: Kateřina Mojžišová odešla studovat do Prahy, což by se nedalo sladit s fungováním v bratislavské kapele. Katka Bieliková zas dokončila vysokou školu, našla si práci a žije ve Sliači, dvě stě kilometrů od Bratislavy, a proto také neměla kapacitu na koncertovaní. Tím pádem se přirozeně rozpadla naše vokální sekce a svým způsobem dává smysl, že její fungovaní bylo ohraničené albem "Bazén", během jehož vzniku vznikla. Ľubo Petruška se rozhodl odejít ze skupiny a důvody by nejlépe vysvětlil on sám. Souvisely do velké míry s přehodnocováním životního stylu. Se všemi zůstáváme kamarádi.

Budete na koncertech hrát i starší songy, na kterých se dnes již bývalí členové podíleli? Je potřeba je nějak upravit?

Ozo: Do setlistu chceme přidat vícero věcí z nového alba, ale budeme hrát i starší věci. V minulosti jsme často koncertovali ve trojici, jenže Ľubo míval závazky ve své skupině Chiki Liki Tu-A, takže to pro nás není úplně nová situace. Některé skladby jsme přearanžovali, mnohé z nich obstojí ve třech i bez výraznější změny.

Na desce nenajdeme žádné texty týkající se aktuálních témat, ale spíš lyrické zamyšlení nad životem obecně. Neměli jste nutkání se k bolestem - ať už politickým nebo společenským - nějak vyjádřit?

Lukáš: Ke společenským či politickým tématům jsme se v našich písničkách nevyjadřovali ani v minulosti. Může se stát, že se to v budoucnu změní, ale zatím jsme vůbec neměli chuť jít tímto směrem. Není to tím, že bychom neměli na věci názor nebo že bychom se báli ho vyjádřit - Ozo a já například pracujeme v médiích na exponovaných pozicích, Juro byl hlasem protestů Za slušné Slovensko a jako architekt se často vyjadřuje k veřejným tématům. Jako skupina jsme mnohokrát hráli na akcích, jejichž cílem bylo podpořit společenské cíle. Ale možná právě proto nás neláká míchat tato témata i do naší hudební tvorby.

Podobně jako "Deti Rýb" vyšlo mnoho dalších nahrávek právě v důsledku koncertní pauzy. Zaujala vás některá?

Juraj: Covidových desek, které si zaslouží pozornost, bylo víc. Připomněl bych "Hudbu k láske" od Veca, výrazně covidové album "Venované pamiatke budúcich zosnulých" od Chiki Liki Tu-A, dobré ohlasy má debut "Terrible 2s" bývalých členů a členek Živých kvetů, "Na plný plyn" od Saténových rúk nebo novinka od Katarzii.

Své čerstvé dílo pokřtíte 17. března v Jazz Docku v Praze, kmotrem bude David Koller. Proč jste si vybrali právě jeho?

Juraj: S Davidem se známe dlouho a už jsme toho mnoho zažili - v roce 2016 jsme předskakovali Lucii na jejím turné, podíleli jsme se na projektu David Koller & Friends, v rámci kterého různí umělci přepracovávali jeho skladby, a odehráli jsme vícero společných koncertů s jeho kapelou, se kterou máme výborné vztahy. Jde tedy o velmi přirozené spojení.

Dorazí i nějací hosté?

Ozo: Byli bychom rádi. Část pozvánek ještě budeme rozesílat, ale v Praze máme mnoho kamarádů a kamarádek i z hudební branže, tak se snad přijdou podívat.

Zdá se, že omezení spojená s pandemií pomalu končí. Plánujete už nějaké koncertní turné nebo účast na letních festivalech?

Juraj: Kromě pražského dvojkoncertu máme naplánovaný také set v Brně. Na Slovensku platí přísná omezení už od konce léta a uvolňuje se jen pomalu, takže plánování bylo složité, ale v průběhu dubna bychom rádi odehráli turné k desce. A ano, plní se nám i léto.

Chystáte se navštívit nějaké koncerty i v roli diváků?

Ozo: S manželkou Monikou máme rádi Modré hory, rádi se na ně půjdeme někdy podívat. Také na Paru nebo Billy Barman. A v létě na festivalech určitě budeme mít čas poslechnout si mnoho dalších vystoupení.

Máte venku také videoklipy ke dvěma písním z desky - "Zapadáme" a "Pekne zomrieť". Můžeme se těšit ještě na nějaké další?

Lukáš: Úplně na začátku natáčení "Detí Rýb" jsme plánovali, že budeme nahrávat naživo a za přítomnosti kamer. To potom vůbec nebylo možné, ale filmařka Lucia Halmová, která měla projekt realizovat, se rozhodla připravit nám aspoň sérii klipů z našich domovů. Materiál se finalizuje, ale měla by z toho být taková série. S trochou štěstí se potom dočká videa téměř každá písnička na albu.

Nelákalo vás pustit se během pandemie i do dalších hudebních projektů mimo Korben Dallas?

Ozo: Jak jsme už říkali, už jen nahrávání tohoto alba bylo logisticky velmi náročné. Myslím, že jsme všichni rádi, že se nám podařilo aspoň toto.