Jednou z nejslavnějších ukázek takzvaného koncepčního alba je bezpochyby "Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club" od The Beatles. Už méně se mluví o "The Who Sell Out" grázlíků z The Who. Nahrávka vyšla v roce 1967 a posloužila zároveň jako kritika reklamního průmyslu i pocta pirátským rádiím. Slavné album, jak má být.
Londýn žil ve druhé polovině 60. let populární hudbou. V roce 1967, když
The Who vydali své třetí album "The Who Sell Out", se v singlových hitparádách vyskytovala jména jako
The Beatles,
Rolling Stones,
Jimi Hendrix, Hollies,
Pink Floyd nebo Kinks. Ale ať mladí posluchači ladili rozhlas, jak chtěli, přesto ani jedno z nich, až na pár drobných výjimek, v éteru neslyšeli.
Vzniklou mezeru dokázala zaplnit pirátská rádia, která vysílala z lodí u britského pobřeží a hrála přesně tu pravou muziku.
"Výsostné vody Velké Británie sahají do vzdálenosti tří mil od pobřeží. Když jste odpluli za tuhle hranici, nepodléhali jste britské vládě. Všichni si pamatují na rádio Caroline, nicméně tento formát vzešel ze stanice Radio London, vysílající ze Severního moře," vzpomínal rozhlasový DJ Tony Blackburn. Na své živobytí si tyto kanály dobře vydělávaly reklamou. V celé této formě vysílání byl jasný rebelský odstín a
The Who, kteří si v té době budovali grázlovskou image, do tohoto ducha přesně zapadali. Jenže opatřením vlády těmto rádiím začala zvonit hrana.
Pro The Who se nicméně tento konec jedné éry stal svorníkem, který jim pomohl sevřít příští řadovku do koncepčního celku. Kapela v té době žila zatraceně rychle. A podle toho vypadalo i nahrávání. Žádné:
"Zavřeme se na měsíc do studia a natočíme album." Nic takového.
Pete Townshend,
Roger Daltrey,
Keith Moon a
John Entwistle měli na programu spoustu koncertů a mnohdy to vypadalo tak, že svou natáčecí session museli přerušit, nástroje a vybavení naložit do dodávky, odehrát vystoupení a pak se zase vrátit zpět a pokračovat v práci.
Připravované dílo se rozhodli vystavět právě jako pořad vysílaný na pirátské rozhlasové stanici. A to se vším všudy. Kolekci otevírá znělka Radio London a mezi písněmi byly umístěny reklamy. Skupina tak
zabila dvě mouchy jednou ranou: deska je nejen poctou nelegálním rádiím, ale i parodií reklamního průmyslu. Jak se ale ukázalo, nápad použít ve
falešných reklamách a na přebalu skutečné produkty nebyl úplně šťastný. Po vydání titulu se na čtveřici sneslo hned několik žalob, mimo jiné i od společnosti, která dělala rádiové znělky. Samotný nápad na propojení nesourodých skladeb pomocí reklam kapelu později inspiroval ke tvorbě skutečné reklamy pro Coca-Colu.
Původně byl s touto studiovkou svázaný i inovativní obchodní model:
"Chtěli jsme firmám nabídnout prostor mezi písněmi," vzpomínal
Pete Townshend.
"Složili bychom reklamu pro kohokoliv, kdo by o to stál, a vyplnili tak prostor mezi songy, tudíž by mezi nimi nebyly žádné mezery. Přemýšlím, kterou firmu jsme oslovili jako první… Myslím, že to byla znovu Coca-Cola: 'Nechtěli byste si koupit reklamní čas na našem albu pro naše fanoušky?' A oni na to: 'Jo, to zní zajímavě. A kolik lidí si podle vás tu desku poslechne?' Velice pyšně jsme prohlásili: 'Nejmíň 120 000.' A ten chlápek to položil. Rozhodli jsme se, že tam ty reklamy stejně šoupneme, akorát za to nebudeme nic chtít." Na nahrávce tak zní inzerce na bicí i na basové struny.
Jako správná relace pirátského vysílání je i samotné album variabilní. Je tu vše od klasických skladeb typu "I Can See For Miles", které se mohou chlubit harmonickými vokály à la
Beach Boys, přes uměřeně lehoučkou "Anna With The Shaky Hand", "Tattoo", jež otevírala na svou dobu kontroverzní téma, a psychelic-popovou "Armenia City In The Sky", kterou pro muzikanty napsal jejich známý Speedy Keen a většinu jí i nazpíval, až po závěrečnou instrumentálku "Rael", která se později přetavila v předehru rockové opery "Tommy".
V duchu výrazných
rýpanců do marketingového průmyslu se nese i přebal. Každý ze členů formace na něm prezentuje odlišný výrobek, většinou prostřednictvím poněkud přerostlých atrap produktů. Nejhůř tento nápad
odnesl zpěvák
Roger Daltrey, který je zde zvěčněn usazený ve vaně s fazolemi Heinz. Jenže ty byly před focením čerstvě vytaženy z lednice, a Daltrey se v ledové fazolové lázni docela vážně nachladil. Výsledný efekt byl ale dokonalý.
Firmy byly naštvané, vydavatelství a fanoušci v podstatě spokojení, ač ne úplně dobře byla přijímána specifická ironie, kterou byl celý počin nasycen. Své místo v dějinách hudby si však vydobyl a opakovaně se umisťoval v nejrůznějších žebříčcích nejlepších desek historie. Pro
The Who se stal přechodem z první řekněme písničkové éry do období, kterému vévodily velké rockové opery "Tommy" a "Quadrophenia", mezi níž se vměstnalo dílo "Who’s Next", zárodek dalšího velkého konceptu.
Příběh desky "The Who Sell Out" podrobně vypráví další díl série Slavná alba. Odvysílala jej ČT art v pátek 11. února. Za týden bude na programu "Morrison Hotel" od The Doors.
Cyklus článků vzniká ve spolupráci s Českou televizí.