V roce 2021 se sice mohlo koncertovat o něco více než v roce předchozím, dozvuky karantén však ještě doznívaly. Vyšlo tak dost alb na to, abychom vybrali ta nejlepší. Třiadvacet redaktorů a redaktorek by ocenilo celkem 103 domácích (českých a slovenských) desek. Tohle je finální dvacítka a příčky patnáct až jedenáct.
zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 10-6 | 5-1
15. Viktor Sheen - Příběhy a sny
|
Další rok, další deska od
Viktora Sheena, která obsadila žebříčky hitparád. A zaslouženě, na albu "Příběhy a sny" se nachází široká paleta hlasu, témat i hudebních podkladů. Sheen se totiž opět vrátil se svým specifickým stylem, který je na české rapové scéně tak ojedinělý, ale dost možná právě díky němu je tak populární. Album pojednávající, jak už název napovídá, o rapperových
příbězích a snech, tak přirozeně odhaluje spoustu detailů z jeho osobního života. Jeho melodicky podané lyrics jsou často velmi chytlavé a svůj zpívající styl střídá i s klasickým rapem. Kreativní mixy některých skladeb s dalšími hudebními styly pak doplňují kvalitní zpracování celé desky. Za zmínku stojí také featuringy, kterých sice oproti minulým albům není moc (na albu se objevil například
Calin nebo
Hugo Toxx), o to lépe zpracované ovšem jsou. Ve skladbách lze taky najít spoustu hlubších myšlenek, ale vše je stále zabaleno do skvěle poslouchatelného obalu, který dává dohromady jednu z rapových desek roku. (Petr Foltys)
Tip Dana Hájka: Borrtex - Flux
Od vydání desky
"Harmony" neuteklo příliš času -
Borrtex hned loni přišel s následovnicí "Flux". Na ní však ke své tvorbě přistupuje diametrálně jinak. Daniel Bordovský zde více experimentuje s elektronikou a zkoumá hudební teritoria, která mu pomohl vyšlápnout třeba
Nils Frahm na svém
skoro živáku "Spaces" nebo řadovce "All Melody" (případně jejím dovětku "All Encores"). Nijak však neupozaďuje ani svou dominantu, jíž jsou akustika a práce s klavírními liniemi. "Flux" má taktéž lehce duchovní přesah týkající se uvědomění si určitých reálií světa okolo sebe. V samotném úvodu tak na posluchače čeká krátký recitativ, který může evokovat prolog snímku "Interstellar" (s výtečným soundtrackem
Hanse Zimmera). Album taktéž vychází ze hry na kontrasty, kdy hloubavá preludia v pomalejším tempu jsou vystavěna na ryze elektronickém zvuku a manévry s ruchy a hybnější motivy patří naopak klavírním intermezzům. V obou případech je patrná Danielova tvůrčí houževnatost a jeho cit pro elementární detaily a pro rychlé pochopení nových principů.
Ewa Farna oslavila se svou pátou česky zpívanou studiovkou "Umami" patnáct let na hudební scéně. A příznivci dobrého popu mohou slavit s ní, neboť jde o desku velmi povedenou. Zpěvačka se nesnažila za každou cenu kopírovat zahraniční trendy, pouze se jimi lehce inspirovala. Vzniklo album svěží a hravé, na němž má každá skladba své pevné místo a náladu. Nahrála zkrátka album, které by si sama ráda bez přeskakování pustila. Poprvé se také podílela na textech, díky čemuž vznikl vrchol kolekce, balada "Verze 02", adresovaná jejímu mladšímu já. Nejen v ní dává Ewa na odiv svůj krásný hlas, který zní plněji než kdy dřív. Sbírka songů je pestrá jak zvukově, tak tematicky. Rodačka z Třince se vyrovnává s tlakem okolí, zamýšlí se nad smrtí, ale také v singlu "No ne" připomíná, že by se člověk měl naučit říkat ne. Vy však "Umami" určitě řekněte ano a pusťte si jej, takhle totiž zní pop s duší. (David Böhm)
Po sedmileté odmlce vyšla pátá studiová deska
Mig 21,
chlapecké taneční, pěvecké a striptérské skupiny z Prahy 5 - Smíchova.
"Džus noci" dává okusit lahodný a svěží, rozverný
migácký sound s typickým humorem, hravostí a nadhledem. Ale zároveň se za úsměvnými až klukovskými texty, které má na svědomí klasicky frontman
Jiří Macháček, skrývají vážná témata jako svoboda, naděje a jistá dávka melancholického vzpomínání. Nahrávka obsahuje dvě spolupráce - "Tykej mi" okořenili svými hlasy
Matěj Ruppert z
Monkey Business a RadekŠkarohlíd z
Hentai Corporation. Herečky Erika Stárková a Martha Issová pak obohatily song "Svádíš". Na produkci se podíleli Tomáš Konůpka,
Lukáš Chromek a
Roman Holý.
Migáči tradičně přinášejí zapamatovatelné melodie, ale hlavně texty, které si budete po chvíli prozpěvovat s nimi. Nepolevili ze svého standardu a potvrdili, že je možné v našich končinách udělat jednoduchý, ryze pozitivní, melodický pop, který si zachovává svůj rukopis, který nikdy nezklame. Tahle deska vám zvedne náladu a zadek ze židle. (Hana Bukáčková)
Za poslední dekádu se
Jakub König výrazně posunul, a to nejenom v rámci svých hudebních aktivit (na literárním poli mu třeba vyšlo povedené "Vřeteno"). I jeho
Kittchen se posouval. Dnes již trio, v němž kromě Jakuba figurují i
Tomáš Neuwerth a
Aid Kid (ten loni stihl vypustit i vydařené album "Collection"), se během natáčení novinky potkávalo na chalupě v Jesenících.
"Puls" tak v tomto širším spektru více pracuje s jednotlivými nástroji a elektronikou. Už to není pouhá bokovka spíchnutá někde v kuchyni za pomocí toho, co byo zrovna po ruce. Naopak je zde patrná důmyslnější práce se zvukem a kooperace s náladou textů, do kterých Jakub vstřebal nejenom osobní postřehy, změny nastavení vnitřního já, ale i současnou (a stále se vlekoucí) covidovou atmosféru. Každý zvuk zde má své jasné a logické místo a výsledek rozhodně nepůsobí překombinovaně. "Puls" je na jednu stranu stále dosti civilním počinem hlavního aktéra, ale současně asi i jeho nejpropracovanější nahrávkou. (Dan Hájek)
Tip Honzy Průši: 29/2 - 29/2
Devětadvacátý únor je den, který se opakuje jen jednou za čtyři roky. A tak dává smysl se jím i umělecky zabývat.
Martin Kyšperský a jeho přátelé nahráli koncepční desku, která se věnuje právě nejposlednějšímu únorovému dnu. Na samém začátku toho nápadu byl nevinný facebookový post, který se ale nakonec rozvinul a vyústil v jeden velký tvůrčí výhřez, který se právě 29. 2. uskutečnil pod vedením Kyšperského a další pestré kolekce muzikantů. Ti si vymysleli pravidla a mantinely pro to, jak vyjamovat každou skladbu, texty se nějakým způsobem chytaly toho ojedinělého a tajemného dne v roce a výsledkem je dílo, z nějž je cítit náramná radost a hravost. Shodou okolností tu pak zazní i skladba věnovaná Gotthardskému tunelu a jeho staviteli Louisovi Faverovi, o němž se zmiňuje i
Jaroslav Rudiš ve svém geniálním "Winterbergovi" (dost možná, že kniha i píseň vznikaly ve stejné době). Kapela kolekci, jež vyšla jen v limitovaném vinylovém stokusovém nákladu, věnovala
Davidu Stypkovi, který na ní měl také hrát, ale už na to bohužel nedošlo. Ta deska je skvělá i díky nádhernému grafickému zpracování od Hanky Slívové.
Na sklonku roku vyslala svou pátou studiovku do světa
Katarzia. A to velmi nenápadně - pakliže nesledujete její instagramový profil, zřejmě jste vůbec netušili, že něco chystá. A přijít kvůli tomu o novinku jednoduše pojmenovanou "n5" by přitom byla opravdu škoda. Tedy pokud se nebojíte experimentů. Jestli vás na předešlé nahrávce "Celibát" odradily kousky jako "Tristan a Izolda" či "Fairies" kvůli silnému auto-tune, sbírku devíti nových songů si můžete nechat ujít. Interpretka na nich totiž svůj hlas často ohýbá tak moc, že vokály fungují spíše jako další hudební nástroj. Například ve skladbě "smútok" se ke konci její hlas tříští v podstatě až na pouhé fragmenty. "n5" vyžaduje koncentrovaný a pečlivý poslech, až s ním dokážete dekódovat texty, které jsou sice tentokrát úspornější, ale stále velmi silné. Pokud přistoupíte na Katarziinu hru, odmění se vám pokaždé trochu jiným poslechem, protože pokaždé tahle deska dokáže nabídnout něco nového. A to z ní dělá opravdu výjimečné dílo. (David Böhm)
