V roce 2008 prolétla rádiovým éterem s hitem "Release Me", na další komerční úspěchy už ale nedošlo. Minimálně mimo Švédsko. V popu by se to mohlo zdát jako vystavená červená karta, kterou zpět do kapsy nevrátila ani solidní deska "Veritas". Dalších devět let tak Agnes nechala své fanoušky čekat na zázrak. A na něj nakonec došlo: "Magic Still Exists" je tak skvělá deska, že se sotva věří, že se po tolika letech ticha vůbec dokázala zhmotnit.

Hudebně se nahrávka vrací k oblíbenému žánru sedmdesátkového a osmdesátkového disca. Na rozdíl od poslední řadovky od Kylie Minogue však Agnes nezní vypočítavě, oproti Jessie Ware zase působí o poznání méně chladně. Vynikající jsou melodie ("24 Hours", "Selfmade" nebo "XX"), futu-retro produkce i samotné texty.

Dvacátá léta jsou obdobím vyjadřování podpory, sounáležitosti, přijímání jinakosti. Přesně to oslavuje i Agnes Carlsson. Dojde na provolání typu "duše neznají pohlaví", "všichni potřebujeme lásku, ocenění a uznání" nebo "osvoboď svou mysl a své tělo pro svobodu stát se tím, kým chceš". Vytržené z kontextu se to možná bude jevit jako další woke agitka, ale pravdou je, že uvěřitelnost a ryzí hudební radost pramenící z písní veškeré pochybnosti bezpečně zaženou. Interpretce pro její zápal, vokální talent i vytříbený muzikální vkus uvěříte vše do posledního slova, do posledního beatu.

"Magic Still Exists" je jedním z těch vzácných alb, kde není možné označit žádnou z položek tracklistu za nadbytečnou. Perfektně rozjetá taneční nahrávka zvolní jen v samotném závěru famózní titulní skladbou, která v sobě spojí motivy použité v těch předešlých, a uzavře tak příběh sebepřijetí a lásky. Tu lze podle zpěvačky najít všude kolem - klidně i na tanečním parketu, který opustíte jako poslední, protože se nemůžete navzdory své samotě nabažit života. A když pak Agnes pěje, že stále věří na kouzla, budete věřit spolu s ní.