© EwoluZone s.r.o.
Jan Trávníček - Je libo trochu toho současného popu? A navíc ještě s mozkem? (8/10)
Vztah k interpretce: Mám její hudbu rád od první desky, jsme skoro stejně staří a koncert se symfonickým orchestrem je z čistě hudebního hlediska to nejlepší, co jsem od jakéhokoliv domácího umělce dosud viděl. Rád připomínám, že je možná jediná zpěvačka, která umí zazpívat "I Will Always Love You" stejně jako Whitney Houston. A miluju její smysl pro humor! Čekání se vyplatilo. "Umami" je nejlepší česky zpívaná popová deska posledních let. Produkčně je naprosto brilantní, zní úplně jinak, než byste čekali, každá skladba má svůj vlastní zvuk, nic nechybí ani nepřebývá. Aranže jsou plnokrevné, stojí na reálných nástrojích a dýchají životem. Texty jsou osobnější, než bývalo zvykem a jsou tzv. o něčem. Technicky umí Farna zpívat lépe než konkurence a na desce se to nebojí ukázat. Snad jen Gábina Gunčíková by s ní mohla soupeřit, ta má ale cílovku jinde. Do rádií by mohlo jít cokoliv a pozvedlo by to úroveň středního proudu. Třeba takové "Ztraceno" v překladu" zní jako něco od Duy Lipy, takže by klidně mohlo být dalším singlem. Když "Umami" doposlouchám, mám chuť si ji pustit znovu, a to se mi často nestává. Je její nejlepší. A i tak si myslím, že Ewa má svůj kariérní vrchol ještě před sebou, proto si bodově nechávám rezervu pro příště. Když píšu tyto řádky, ještě nemáme ani odhlasováno, přesto si troufnu tipnout, že domácí sekci nejlepších alb 2021 podle musicserveru "Umami" ovládne. A Anděly taky. Tak schválně.
Hana Bukáčková - Ewina nová deska mě i přes svoji osobitost nechává chladnou (6/10)
Vztah k interpretce: Ewu mám ráda, líbí se mi na ní její spontánnost. Ewa dospěla v respektovanou zpěvačku. Na nové desce je inovativní, rozkročená do více hudebních směrů, koketuje třeba i s gospelem. Je také osobnější, textově se opírá do sebe a svých chyb, hraje si hlasově a hudebně zní moderně. Možná budu jednou z mála, ale nahrávka mě po prvním poslechu nijak zvlášť nezaujala, ani jsem neměla chuť si ji pustit znovu. Ewu jako zpěvačku respektuju a dle mého patří k tomu nej, co naše scéna nabízí. Je živelná, pohotová a upřímná. Ale přijde mi, že se na této desce její pěvecké kvality vytrácejí, což je škoda. Často spíš recituje, než zpívá. Chápu, že se snaží jít s trendy, ale i když textově jde víc k sobě, mě svým zpracováním k sobě nepustila. "Umami" znamená pátá chuť, já jsem však nové Ewě na chuť moc nepřišla. Novinka mi bohužel přijde krapet překořeněná a na mě asi moc chuťově výrazná. Asi si na ni musím zvyknout, i na to, že Ewa už není holčičkou, ale ženou s názorem.
Jiří V. Matýsek - Upřímná ukázka moderního popu, které podráží nohy texty (5/10)
Vztah k interpretce: Obvykle plavu v poněkud jiných stylových vodách, nicméně je třeba se udržovat v obraze. O desce "Umami" Ewy Farne se mluvilo jako o jedné z nejzásadnějších nahrávek, které u nás v roce 2021 vyšly, jedné z těch, které budou ve výročních žebříčcích figurovat hodně vysoko. To je dost dobrý důvod k tomu podívat se jí na zoubek. Po opakovaném poslechu mi ale nezbývá než jen povzdech: Pokud je "Umami" vychvalovaným albem, asi má český pop laťku hodně nízko. Jasný propadák to nicméně není, pár světlých chvil se najde. Farne se podařilo nahrát album, které zní aktuálně a moderně - to je první jasný klad. Tím druhým je výrazně autorské pojetí nahrávky. Farna zpívá o tom, co je pro ni aktuální, chvályhodně otevírá některá dosud na okraj odstrkovaná témata (singly "No ne" a "Tělo"), je bytostně upřímná ve zpovědních skladbách typu "Verze 02" nebo "Umamy (Kořeny a křídla)". Zpívá takříkajíc o něčem, což tuzemskému, česky zpívanému popu poněkud schází (čest výjimkám, samozřejmě). Jenže tahle osobní témata, kterých je album plné, halí do textů, které bijí do uší vyprázdněnými frázemi a rýmy, které doslova bolí. A hloubka sdělení se rozplývá ve formě. Tady chybí nějaké kritické oko, které by texty dokázalo zahladit a zbavit je alespoň těch nejočividnějších lapsů. "Umami" chce být o textech, o sdělení - a právě tam to nejvíce skřípe. Pro samotnou interpretku je novinka nicméně nahrávkou, na které vykračuje dále, chce nabídnout přesah a pop s obsahem. Je nejsilnější v momentech klidu, tam, kde se obrací sama do sebe, nikoliv když skrze svou optiku pojmenovává šířeji platnou problematiku. Koneckonců, několikrát se vrací motiv jakési sebejistoty a nakonec ze skladeb stejně vyplyne to, že všechno dopadne tak, jak má. A to na mě moc sebejistě nepůsobí. A podobně rozpolcená je i samotná deska. Má nakročeno, ale do cíle přes veškerou snahu nedojde.
Milan Menčík - Čím blíž je mi Ewa jako člověk, tím vzdálenější je mi hudbou (5/10)
Vztah k interpretce: Znám a sleduju celou její tvorbu od první desky po současnost. Ewu Farnou sleduji od naprostých začátků její kariéry. Už během turné k albu "Ticho" jsem postával v Třebíči za hordou pištících teenagerů a zvukařem a se zájmem sledoval tu energickou holku z polského pohraničí. Vždycky mě bavila barva jejího hlasu, spousta jejích písniček, líbí se mi jako žena, její osobnost staví na hlavu všechny trendy o nemožnosti propojení aktivní kariéry s rodinou, neschovává se za hradbu PR marketérů. Bohužel už na předchozí řadovce "Leporelo" jsem nenašel krom titulní moc dalších dobrých písniček. V mezidobí si některé singly typu "Všechno nebo nic" či "Boky jako skříň" ke mně cestu našly, nová deska však uhýbá někam do směrů, které jsou mi na hony vzdáleny. Současný (obzvlášť zahraniční) pop je pro mě častokrát beztvarou přeprodukovanou hmotou bez chuti a zápachu, kde chybí to nejhlavnější - opravdu nosná melodie. Na desce "Umami" jsou naprosto uvěřitelné texty a silná témata, která častokrát cílí na dřeň. Farna je v takové pěvecké formě, že strká celou domácí scénu (snad s výjimkou Lucie Bílé) úplně do kapsy, ale kromě singlu "Verze 2.0" tam není jediná skladba, která by mi po několika posleších vlezla do hlavy. Vůbec nic dalšího na ní mě neláká si tu desku pouštět znovu a stále dokola, jak je tomu třeba u jejího v roce 2020 vydaného vinylu "Live at O2 Universum". To je úplně jiná písnička.
