Putovní festival Barvy léta jede v punku i kolem něj, pořadatelé zřejmě zaslechli, jak země duní. A nějaká revoluce visí ve vzduchu. To množství energie, jež se zatím vybíjelo ve všudyprostupující agresivitě - koukněte se občas do novin -, je totiž daleko lepší "vyřvat" do mikrofonu, připojenému k "PAčku", co zvládne minimálně 150 kW. Punk model '77, neopunk, metal, numetal, "hácéčko"... vzpomenete si na mě, až TO vypukne s plnou silou. Slyším bubny, bubny v hlubině!

Ne že by nebylo na čase. Z toho obrovského výronu energie, který vyslala do éteru šedesátá léta, se živí muzika svým způsobem dodnes. O nějakých patnáct let později už měli teenageři dost "Make love, not war" a vystřelili ze všech šesti pistolí najednou (fakt, že je během poměrně krátké doby "požral" hudební byznys, neznamená, že jejich "řev" nebyl slyšet do všech koutů světa...). Osmdesátky - alespoň nová vlna; ale léta devadesátá - NUDA! Ať mi všichni "elektrikáři" laskavě prominou... Takže je na sakra čase.

Tohle tvrzení jsem jen tak mimochodem vypustila v Lesním divadle v Řevnicích, kde se konalo "druhé kolo" Barev léta (monstrózní zahájení minulý víkend na Štvanici jsem propásla, takže můžu jen přispět informací, že si mi pár pankáčů stěžovalo, že na U rampě se fakt blbě sedí). A to prosím u stolu, náležejícímu stánku s vegetariánským občerstvením (?!). Přítomní muzikanti - kapelník Tří sester Ing. Magor i jejich nový kytarista, který přišel z ryze punkových P.S., Zdeněk Petr, plus vedoucí postava kultovní punkrockové formace E!E - Petr "Bakča" Bakalerov - se po chvíli chytili a přispěli do několikaminutové diskuze. Magor (s plnou pusou... a všemi běloskvoucími zuby, takže jsem ho nepoznala, ač jsem s ním před osmi lety dělala rozhovor): "Zeptej se mě, na co chceš, vím všechno!" Výsledek? Neutrál, mírně se klonící k mé teorii počínající punkové revoluce (dále jen PPR). Bakča, jeden ze služebně nejstarších echt undergroundových punkerů příbramské kapely E!E, která vydala už pět desek, a to výhradně "samopalem" (s výjimkou alba "Mrtvák" se každé nahrávky prodalo přes tři tisíce kusů..., závist není hezká vlastnost, ale trochu to svádí, že?), s tříletým synem na klíně: "V žádným případě, jede to furt stejně, energie je všude a furt." Čili - proti. Jedině nový sesterský kytarista, který obsadil post Mirka Cvance Cvancigra (rozhodl se věnovat jen Letům mimo, kteří právě vydali druhé album), Zdeněk Petr, se mnou souhlasil, a to tak, že fest: "Když jsme hráli nedávno v Abatonu, přišlo tam minimálně čtyři sta mladejch, skvělejch pankáčů."

Další rozhovor se točil už jen kolem chlastu. Ano, je to tak, Tři sestry STÁLE žijí jako správní punkeři, jen Magor vyměnil zelenou za tequillu, a proto teď vypadá tak dobře. Ještě dodal, že vloni "Švestry" odehrály přes devadesát koncertů a odjel na další kšeft, který měli večer někde v Jižních Čechách. Tranzitem, náležitě vyzdobeným logem kosočtverce (dámy prominou) a obrovskými nápisy po obou stranách: "Jezdíme do světa!" "Některý kapely hrajou těch koncertů třeba dvě stě, jenže ty u toho nechlastaj," dodal.

Ať tak nebo tak, já pořád tvrdím, že PPR se už plíží křovisky, prolézá škvírou pode dveřmi, profukuje netěsnícími okenními rámy... A prodavačka v bufíku k tomu dodala, že nejvíc se prodalo "zelený", i když sponzor akce, firma Jelzin, nabízela všeliké jahody, meruňky a bůh ví, co ještě (měli by, hoši, v tom sponzoringu pokračovat - zatím se chytá jen "jablíčko"). "Dám si sedum piv a jednu zelenou," řval svorně s Fanánkem celý kotel; takže inspirace by tu byla.

Tři sestry projely všechny hitovky, včetně těch nejstarších; na "Sovy v mazutu" se dostavil i Sahula, na "Pijánovku" ("Láďa jede autobusem, je fuck highway king...") si pozvali zmíněného Láďu Mafunu, Supice (v pořadí myslím už třetí) hrála a zpívala tradičně falešně - zkrátka všechno, jak má být. S totálním nasazením. Což je u Sester důležité - hrají furtumfurt totéž, takže jednotlivé koncerty se liší právě drajvem, jenž z muzikantů vyzařuje.

Mně se asi nejvíc líbili E!E (punk jako řemen), což bude možná tím, že jsem je nikdy předtím naživo neslyšela. Obzvlášť mě pobavil mix coverů na závěr. Počínaje písní "Kleš" ("Tak už kluci, tak už jdou, všichni v řadě za sebou, každej má svůj ideál, jak svoji vlast chránit má, a jak ti kluci mladý sou, stále blíž k smrti jdou..." - komu to náhodou necvaklo, nechť se pídí po TV reklamě nejmenovaného mobilního operátora, kde kreativci taktéž použili přezpívanou legendární hitovku Clash "Should I Stay Or Should I Go"), po "krylovku" "Král a klaun" (v podání E!E se jmenuje "O králi"). Je až neuvěřitelné, jak tomu Krylovi punkové provedení sluší.

I když - takové klasicky punkové Totální nasazení taky vůbec nebylo špatné; zahajující (a v programu neuvedený) Deliquent zase čapal místní "muzikantské Lidušky", neboť jejich lídr s jedovatě zeleným čírem na jinak černé palici se nestačil podepisovat (moji propiskou..., není nic moc, nicméně holky tvrdily, že si ty ruce a břicha mýt nebudou), což má na začínající muzikanty vždycky dobrý vliv - o důvod víc cvičit. Už zmíněné Lety mimo, jež se původně samy definovaly jako space rock, zase vyhodily elektroniku (byť pár samplů zbylo, rozhodně nerušily), takže šlapaly jak víno a navíc mimoděk potvrdily moji teorii PPR.

Vůbec celá dramaturgie jednodenního festiválku, poctěného nádherným počasím a půvabným prostředím řevnického Lesního divadla, se mimořádně vyvedla. Kapely nastupovaly jedna za druhou, každá trochu jiná, přitom k sobě padnoucí jak sako ke kalhotám stejné, vysoce kvalitní značky. Bubeník Marek Brodský ze šraml-pub-punk-rockové formace Nahoru po schodišti dolů band k tomu podotkl, že coby bytostný panikář zpočátku trpěl obavami, že je pankáči vypískají, ale po druhé "štaci" už je spokojený jako blecha: "Na léto úžasný..." Schodiště na rozdíl od Sester předvedlo repertoár z nové desky, opepřenými snad dvěma staršími kousky, a publikum řádilo, až se pod pódiem prášilo. Doslova. Je tam písek a bylo horko.

Kapely si i půjčovaly muzikanty - "schodištní" klarinetista Martin "Jaroušek" Roušar zařídil svým saxofonem Sestrám dechovou sekci, půvabné bylo i zakončení festivalu, kdy hlavní hvězda, Divokej Bill, musel předskočit opozdivší se Znouzectnost, a tak si během zvukovky jejich kytarista střihnul slavnou píseň "Krysař" z nedávno vydané první desky "Obludný Neználek" (do té doby existoval jen jako MC)... pochopitelně Znouzectnosti.

Moc pěkný festival. A punková revoluce bude, na to vemte jed!

Barvy léta, Lesní divadlo, Řevnice, 24.5.2003