Předně hned na začátku je třeba se smířit s bolestným faktem, že Blue Effect včetně jeho varianty s násilím pozměněným názvem na M.Efekt nikdy nic nenatočí. Ano, zázraky se udát mohou, ale jistě už ne v sestavě Radim Hladík, Oldřich Veselý, Vlado Čech a Lešek Semelka. Poslední jmenovaný, jediný žijící účastník nahrávání a pamětník oné éry, by čistě teoreticky mohl držet linii kapely v naději. A taky tak činí a hrdě na svých koncertech mává praporem vzpomínek. Přesto nelze očekávat, že by pod touto značkou vzniklo cosi nového.

Ostatně to řekli natvrdo jak Luboš Pospíšil, tak David Koller. Radim Hladík si už tak nějak hrál pro sebe a vystupoval s omlazenou verzí skupiny, už ale neměl zájem točit další desky. Měl tak trochu pocit, že asi vše zásadního řekl. A o tom je i "Svět hledačů".

Loni v listopadu vyšla vytoužená reedice uvedeného díla. Ta poslední vinylová byla vydána v polovině osmdesátek. Uspokojila však jen nově narůstající posluchače, kteří nemohli tento skvost československého art rocku sehnat - první pressy totiž byly beznadějně rozebrány. S rozmachem CD vyšla na stříbrném kotouči první opravdová remasterovaná verze. Ta však měla několik much - především absolutně nesouvisející bonusové skladby, které zcela nabourávaly jak hudební, tak duchovní poselství původní nahrávky. Nyní se k rukám posluchačů dostává opravdu zrestaurovaný vinyl.

Když si kytarista Radim Hladík vyhlédl brněnského klávesistu, varhaníka, zpěváka a skladatele Oldřicha Veselého, aby s ním znovu oživil rozpadající se Blue Effect, psal se rok 1975. Zalátal tak díru po odcházejícím Lešku Semelkovi, který tehdy s Josefem Kůstkou, Janem Kubíkem a mladým kytarovým talentem Michalem Pavlíčkem zakládal kapelu Bohemia, ke které se přidala i legenda české basové kytary Vladimír Guma Kulhánek a Pavel Trnavský.

Nově sestavený Blue Effect mění název na Modrý Efekt (proč asi?) a společně s baskytaristou Fedorem Frešem (Collegium Musicum) a stálicí za bicími Vladem Čechem natáčí výtečné artrockové dílo "Svitanie"(1977). Po nuceném Frešově odchodu se vrací do sestavy Semelka, a ustanovuje tak vůbec poprvé model dvou zpěváků doprovázených mohutnou baterií klávesového dvojzápřahu, hojně podporovaného sólovou kytarou a bicími. Vznikají základy pro kompozice na novou řadovku, která nesla všechny atributy art rocku sedmdesátých let.

Ač ve srovnání se světem, kde nastupoval už spíš punk rock, heavy metal a art byl na ústupu (vznikal neoprog), u nás tento řekněme zpožděný příchod žánru měl své opodstatnění. Žili jsme (byť nedobrovolně) ve svém světě / na svém ostrově, kde měl nejen ten hudební život své vlastní podhoubí a životní podmínky. Někdy však nedostatek světla způsoboval naprosté divy. Ze známých, světem opouštěných hudebních odnoží vznikaly nové druhy hudebních stylů. Jedním z nich je i československý art rock a jedním z nositelů - hned vedle Progres 2, slovenské Fermaty a Collegia Musica - byl i M.Efekt.

Jako by to, co začínalo klíčit a postupně bujet na desce "Svitanie", Radim & spol. na "Světě hledačů" přesadili, naroubovali a dali tomu onu (v té době místními aparátčiky nenáviděnou) hudební kapitalistickou tvář. Své kompozice rozšířili na mnohaminutové záležitosti, při jejichž poslechu mohli a dodnes mohou lidi rozjímat a nechat se unášet do jiných snových (a snad i šťastnějších) světů. Další realitu jim nastavovaly texty Pavla Vrby a jeden od Jaroslava Hutky. Ono spojení se střetávalo ve vesmíru Blue Effect s vizemi kdesi v dálných souhvězdích inspirovaných formacemi jako Pink Floyd, Yes či Rush.

A tak ze společné dílny vzniky těžko napodobitelné skvosty "Za krokem žen", "Hledám své vlastní já", "Rajky", "Zmoudření babím létem" a samozřejmě finální "Zázrak jedné noci".

Zvuková rekonstrukce už nemohla přidat o moc více, než co bylo v původních drážkách. Původní nahrávka vydavatelství Panton se zdá staženější a basově usedlejší. Nový mastering jí dal vykvést. Pomohlo kompletní vyčištění a prostorově nástrojová oddělenost. Nyní je sluchově i pocitově zřejmější, které party hraje Semelka a které Veselý, a když k tomu přičteme celkově čistější Hladíkovou kytaru, dostáváme navýsost kvalitní věc podpořenou skladatelským umem všech zúčastněných, včetně technických bicích Vlado Čecha.

Mám snad jedinou připomínku a ta je k vlastnímu obalu. Již na tu dobu skvělý vnější přebal je v pořádku a chápu, že se nedochovalo jeho původní grafické ztvárnění. Co moc nepochopím, jsou naprosto podprůměrně působící grafické modré středové kotouče vlastního vinylu. Nejvíce mě však drásá velmi necitlivě až odtažitě působící vnitřní část s texty. Je zde pouze jediná fotografie M.Efektu (druhá je s Radimem Hladíkem), ale jen jako tria bez Oldřicha Veselého. Je to neúcta k jeho památce, neboť Veselý desku natáčel, podílel se na ní jako interpret a skladatel. Toto se nepovedlo a nechce se mi věřit, že žádné jiné dobové fotky z archivu neexistují.

Kompozice na vinylu znějí i dnes nadčasově. Jejich složitost jde ruku v ruce s melodičností. Baskytara je plně nahrazena Semelkovým moogem a harmonie jsou doplňovány klavírem, Hohner Clavinetem včetně Veselého ARP Omni a samozřejmě plnohodnotně dokreslovány barevně formátovanou kytarou. Zajímavý je i model dvou plnohodnotných zpěváků, který do té doby nebyl u nás příliš používán.

Tehdejší Československo mělo (a obě republiky dodnes mají) mnoho výtečných muzikantů a instrumentalistů. Nutno však říci, že ne mnohým se podařilo to, co těmto čtyřem pánům z Blue Effect (M.Efekt). Vytvořili skutečně konkurenceschopné dílo napříč žánrovými i geografickými hranicemi. I po letech neexistuje nic jiného než absolutní hodnocení.

P. S.: Tento výjimečný vinyl lze pořídit na stránkách vydavatelství Supraphon. Byť vyšel už v listopadu loňského roku, svého velkého křtu se kvůli covidovým opatřením dočká snad letos v březnu.