Olympic na krásné reedici "Jedeme, jedeme" působí i bez hitů fantasticky sehraně

Žádná z domácích kapel v současnosti neřádí na trhu s hudebními nosiči tolik jako Olympic. Na střídačku vydává zbrusu nová alba s reedicemi těch starých a legendárních. Po úspěšně přijatém novinkovém titulu "Kaťata" tak nyní přichází po padesáti letech s obnovenou studiovkou "Jedeme, jedeme" na obou v současnosti nejdůležitějších fyzických nosičích - CD i LP.

Deska jako taková rozhodně není tolik hitová jako první dvě řadovky kapely "Želva" a "Pták Rosomák". Objevuje se zde vlastně jenom jedna skladba, která rezonuje i po letech - "Bon Soir Mademoiselle Paris", výjimečně a skvěle sólově zpívaná Janem Antonínem Pacákem. Tím Pacákem, který po tomhle titulu dal Olympicu sbohem a začal se věnovat výtvarnému umění.

I do třetice je rovněž autorem netradičního obalu, tentokrát však vytvořeného z fotografické koláže. Supraphon podle původního mustru znovu utvořil rozkládací přebal, musel však na něj použít ty fotografie, které Alanu Pajerovi nezabavila StB, případně si pomoci moderní technikou a oscanováním kvalitních originálů vlastněných samotnými fanoušky. Povedlo se to více než dobře.

Jaké další skryté drahokamy kolekce nabízí? Třeba "Danny", který jsem poprvé slyšel na sampleru "Balady". Nebo "Bláznivej Kiki", který tu zpívá Ladislav Klein, pro nějž to byla také svým způsobem derniéra. Později se právě tato píseň stala předlohou coveru Aleše Brichty na jeho třetí sólovce "Hledač pokladů".

Těch zajímavostí je však daleko víc. V "Když jsem bejval tramp" hraje na banjo tehdy ještě neznámý Ivan Mládek, flétny obstarává Jiří Stivín, některé kytary a aranže má zase na starosti Ota Petřina a v polovině songů nechybí ani orchestr pod vedením Vladimíra Popelky. Výsledek je tím pádem dost pestrý a sehraná sestava působí velmi kompaktně.

Na vnitřním obalu LP nechybí ani dobová recenze Jiřího Černého z časopisu Melodie, CD zase obsahuje osm bonusů alternativních verzí skladeb, které sestavil autor vyčerpávajícího sleevenotu Oldřich Zámostný. A že bylo z čeho vybírat, vždyť například v roce 2011 v rámci jedné ze session v Malostranské besedě bylo naživo přehráno celé album!

Materiálu k poslechu i k prohlížení a čtení je na obou nosičích víc než dost. A byť je to ze zpětného hlediska spíš deska pro skalní fanoušky, je to příjemný poslech, prohlížení i počtení.