Zatímco předchozí počin "Black 'N' Roll" nasměroval partu kolem zpěváka Oty Hereše novým směrem a ta spíš než blackmetalovým křepčením zaujala rockovějším zvukem, letošní Inkvizitörr" je návratem zpět do temných vod. A návratem zdařilým. Album nabízí hned dvanáct nových písní a mnohé z nich patří k tomu lepšímu, co jsme od TÖRR mohli za poslední dekády slyšet.

Lze říci, že napotřetí to sestavě Ota Hereš, Honza "Bart" Bartoš a Radek Sladký konečně plnohodnotně sedlo. Návrat k syrovější tváři skupiny je uvěřitelný a připravený s náležitou pečlivostí. Skladby mají vesměs stopáž okolo tří minut, nic moc neřeší a charakterizuje je až starosvětsky metalový groove. Což značce TÖRR prostě sluší (vzpomeňme si na špatně přijaté experimentování na "Tanci svatýho Víta"). Skvělá je třeba kazatelsky temná "Černá hvězda" i úvodní divoká "Bůh temnoty". Vrcholem pak je pecka "Vítej ve snu", kde si prostě chcete zařvat společně s Otou.

"Inkvizitörr" je veskrze povedenou deskou, která kapelu zastihla v autorsky plodné době. Takhle vyváženou nahrávku - navíc se skvělým zvukem - jsme tu od našich temných veteránů neměli už dlouho. A palec nahoru zaslouží i povedený přebal.