Co je podle vás mezi světlem a tmou?

Žijeme ve světě, který se zdá být čím dál tím víc černobílý. Věříme, že takový svět ale není. I my všichni se často pohybujeme kousek od propasti a hledáme naději. Vždycky jí tam kousek je. Často nám ji ukáže právě muzika. Společná práce nás vždycky spojí a vlije energii do žil. V písničkách se často objevuje ten kontrast, aniž bychom o to usilovali. Prakticky neustále jsme v čase mezi dobrem a zlem, světlem a tmou. Ani světlo, ani tma ale nikdy nezůstanou natrvalo. O to aktuálnější je to právě v této době.

Na svých webovkách ve zprávě o čerstvé desce "Mezi světlem a tmou" příznivcům vzkazujete: "Máte se na co těšit. Nebo nemáte. Možná budete i brečet." Proč by měli?

Máme fanoušky z řad nadšenců irských, skotských nebo bretonských tradicionálů. Na debutu je ten vliv cítit nejsilněji. Album "Mezi světlem a tmou" má mnohem víc našich vlastních barev. Zestárli jsme a víc jsme toho prožili. Necháváme zaznít víc to, co z nás samo vypadne, méně se ohlížíme. Naši přátelé v sukních můžou tradicionál postrádat. Otevírá se ale prostor pro širší publikum. Sami jsme ale nakonec byli překvapení, kolik vlivu keltské muziky nakonec zůstalo. Těšíme se, až nám posluchači vystaví kritiku.

Velkou radost nám dělá opět i grafické zpracování CD, jehož základem je malířská tvorba Vladimíra Wagnera. Chápeme, že dnes už fungují úplně jiná média pro distribuci muziky. Na iTunes a Spotify nás najdete taky. Připravovali jsme ale design tak, aby se CD stalo artefaktem, který budete chtít mít doma ve své sbírce CD a s chutí si prolistujete booklet. Líbí se nám myšlenky propojení hudebního a výtvarného projevu. A nakonec i to, že i přes černobílý název jsou design alba i hudba v něm velmi barevné.

Nahrávku vydáváte téměř po deseti letech. Proč taková prodleva?

Prošli jsme uvnitř řadou změn. Nakonec jsme se ale semkli, domluvili studio a donutili se dotáhnout, co roky zrálo, a přidali pár úplně nových věcí. Všichni doufáme, že v nové sestavě budeme produktivnější a další deska nebude trvat tak dlouho. To, co jsme dali dohromady, je z našeho pohledu posun kupředu a ve výsledku jsme si práci užili. Uvědomili jsme si, jak důležitá práce na muzice pro nás je. Jak zásadní ventil v tom máme.

V čem to bylo jiné než předtím?

Základ písniček jsme dělali u Tomáše doma v obýváku a pak odjeli zkoušet na chalupu do Krušných hor. Do naší oblíbené Přebuzi. Písně nevznikly jamováním ve zkušebně. Vždy byl impulsem základ hudby jednoho ze čtyř. Tomáše a Jirky nejvíc, Radima a nakonec i Kryštof se přidal s písní "Poklad".

Dočetla jsem se, že některé věci zrály léta, některé vznikly za krátkou dobu. Můžete být konkrétnější?

Je to tak. Pár věcí skutečně zrálo hodně dlouho, jako třeba "Vlaštovky" nebo "Už jsi dozpívala". Jiné vznikly velmi rychle a impulsem bylo samo plánované natáčení, jako třeba "Cháron", "Lída" nebo "Války". Několik přezrálých písní jsme nakonec ani nenatočili. Nezapadaly do našeho aktuálního hudebního rozpoložení.

Vyměnili jste dlouholetého kytaristu. Co bylo důvodem odchodu? A jak se vám nyní tvoří?

Je to hlavně Radimovo rozhodnutí a my ho respektujeme. Bude nám chybět, je to přítel, vynikající textař a skladatel. Chceme jít dál i bez něj. Se situací se snažíme vypořádat nejprve tak, abychom mohli hrát živě, co již máme. Věříme ale, že změna bude impulsem k intenzivnější tvorbě. Už delší dobu se na skládání aktivně nepodílí ani Pepa Kůstka, takže na pozici houslí nově uvidíte Honzu Veselého. S Pepou jsme teď dohodnuti na volnější spolupráci při živém hraní. Může kdykoliv skočit na stage a doplnit nás. Těšíme se, že třeba vytáhne elektrickou kytaru, která je jeho rukou na novém CD zastoupena. Živě to bude ale pro všechny vítaná novinka. Pepa hraje party jak z Dire Straits! A akustické kytary se nově chopil Honza Hradec, jehož hra má disciplínu, říz i muzikálnost.

Debut jste nazpívali převážně v cizích jazycích - bretonsky, francouzsky a anglicky. Nelákalo vás teď se k tomu vrátit a zaexperimentovat si?

Čeština nám k vlastní tvorbě prostě sedí. Zdařilými texty nám přispěl i básník Petr Maděra, který tomu vnuknul osobitý a nám blízký pohled.

Vaše hudba čerpá z keltské a folkové hudby. Nemyslíte si, že je tento styl už tak trochu passé?

Vlastně nevíme, co je passé a co frčí. Nikdy jsme se aktuálními trendy moc neřídili. Hudbu děláme pro radost. Jestli v tom bude slyšet vliv folkové hudby z regionů ovlivněných keltskou kulturou a bude nám to blízké srdci, tak to rádi použijeme.

Dle svých slov jste se posunuli směrem k vlastní autentičtější tvorbě. Znamená to, že se vzdalujete od své škatulky?

Naše škatulka je tak široká jako svět sám. Jsme otevření a přijímáme nové styly, něco zní více popově, jako například "Nové horizonty". Ale pak tam máme "La Rochelle", což je klasický chant des marins, námořnický song. A píseň "Baroko", kde se přidávají klasické prvky i instrumentace, kterou dokonale zajistili naši hosté.

Při poslechu desky mi přišlo na mysl, že tvoříte klidné písně do neklidné doby. Cítíte to taky tak?

Jsou nám blízká stará známá témata, která sami prožíváme. Láska, zrada, dobrodružství, dálky, cesty, snění, napětí, touha, ztráta, zklamání, naděje.

To je otázka k zamyšlení... V songu "Baroko" můžeme slyšet i jiné doprovodné hlasy. Komu patří?

Malí Nedělkové jsou to. Tomáš děti zapojuje do všech svých rozličných aktivit a muzika k tomu patří. Bavíme se tím společně. Sekýrujeme děti, ať zpívaj', sami u toho popíjíme červené a klikáme stopy v Logicu. Práce s dětmi je někdy impulsem i k dospělým písním.

Skladbu "Marlowe" jste pojmenovali podle anglického dramatika, nebo podle postavy amerického detektiva, nebo jsem úplně vedle?

Je to ten detektiv a je to taková skočná vypalovačka. Tématem je rozervaná duše detektiva toužícího po vášni a ženách a možná lásce, kterou nemůže najít. V písni ho nacházíme uprostřed hospodské přestřelky s padouchy. Vůbec z toho nevyvázne dobře a hlavou se mu honí ženská. Píseň naznačuje hospodské vyprávění o hrdinovi, který za dobrou věc položil život. Toho každý z nás občas potřebuje.

Je zde slyšet neobvyklý zvuk připomínající nějaké rozzuřené zvíře. Jaký nástroj ho vyloudil?

Na konci písně zazní baskická dulzaina, což je typ šalmaje, podobné bretaňskému bombardu, hlasité variantě hoboje. Když jsme ale u nástrojů, tak zaručeně nejstrašnější zvuk v našem repertoáru mají Tomášovy mini dudy zvané biniou koz, jejichž hlas se podobá strašně hlasitému bzučení komára.

Kolikrát jste navštívili La Rochelle, o kterém zpíváte ve stejnojmenném songu?

Všichni svorně milujeme atlantské pobřeží Francie, jeho proměnlivé počasí a atmosféru, jak v Bretani tak v Charente-Maritime, kde se La Rochelle nachází. Část z nás tyto oblasti navštěvuje pravidelně. A máme tam své příběhy. V té písni jsme ztratili lásku, na kterou vzpomínáme, a když si to uvědomíme, je už pozdě.

O kom je "Už jsi dozpívala"?

Ve skladbě "Už jsi dozpívala" se odehrává klasická hádka mezi mužem a ženou okořeněná ironií a cynismem, který ledacos zničí. Tomáš hraje sebe, uřvané dudové party pak ženu hysterku. Tu ale samozřejmě mužská postava velmi miluje a touží po ní. A fakt je, že některé holky prostě nemají rády akustický jazz.

Desku jste měli křtít začátkem prosince, teď se kvůli epidemii křest posunul na 25. května. Jak vám tato změna narušila plány?

Dali jsme si spoustu práce s přípravami a těšili jsme se na velkou oslavu. S ohledem na současnou situaci a zdraví fanoušků jsme se ale rozhodli datum křtu posunout. Kolegové z Paláce Akropolis nám v tom vyšli maximálně vstříc, takže jsme vděční za férovou spolupráci. Vydání alba nebudeme kvůli křtu protahovat, takže už nyní jsou CD dostupná.

Jako host vystoupí ZOO, což je kapela, ze které jste původně vzešli (Dick O'Brass byl založen koncem roku 2001 bývalými členy kapely ZOO - pozn. red.). Proč právě tento host? Mám to chápat tak, že se určitý kruh uzavírá?

ZOO je s námi propletené do hloubky. Vždyť Tomáš a Jirka jsou sami členové ZOO a Kryštof teď doplňuje Jirku Chlumeckého za bicíma, když pan profesor Chlumecký pěje. Na CD "Mezi světlem a tmou" se jako hosté podíleli Honza Kolář a Vladan Malinjak ze ZOO. Zkrátka Dick O'Brass a ZOO je jedna rodina. Mimochodem díky ZOO začal Tomáš Nedělka aktivně vystupovat už jako holobrádek. Tenkrát hleděl na Chlumeckého jak na boha. Později spolu honili děvčata.

Se ZOO budete oslavovat třicet let od vydání alba "Čas sluhů". Jak na to vzpomínáte?

ZOO pro nás mladší členy byla úžasná kapela. Vzpomínáme, jak jsme jako malí kluci na sídlišti zpívali: "Kani kani kanibal má hlad, bude lidičky žraaaaaát," nebo: "Můj syn tlustoprd…" Jsme skutečně dlouhodobě kamarádi a bude krásné vzpomínat a hrát.

Neuvažujete, že byste pracovali na filmové či jiné hudbě?

Do několika celovečerních filmů jsme již přispěli, buď celá kapela nebo individuálně. Něco se ještě chystá, ale fakt je, že nás živé hraní a pódia baví nejvíc.

V čem bude křest ještě jiný oproti pravidelným koncertům, které máte prakticky jednou měsíčně v úterý ve Vagonu?

Ve větším prostoru s lepším zvukem se lépe vyřádíme. Máme pozvanou řadu hostů, mimo jiné hobojistu Honzu Koláře, zazpívá si s námi i bretaňský kamarád Fred Jacq a Didier Rogasik. Na pódiu budeme mít energie jako málokdy! A jméno křtitele budiž ještě zahaleno tajemstvím...