Biffy Clyro na desce "The Myth Of The Happily Ever After" zachytili frustrace a trápení posledních měsíců

"Takhle to pose*eme hned na začátku," zazní z úst Simona Neila hned v otvíráku "DumDum". To přesně shrnuje náladu celé desky včetně prostředí a doby, ve které vznikala. Optimismus a těšení se z loňské řadovky byly tytam poté, co Biffy Clyro museli i napodruhé přeložit turné. Koncerty jsou přesně tím, co je pohání, a to bylo během minulého roku mimo realitu. Neil a bratři Johnstonovi se tak raději uklidili na farmu v západním Skotsku, kde mají také hudební studio. Tam přepracovali několik zbytků z "A Celebration..." a přidali k tomu dalších osm nových skladeb.

Pilotním singlem se stala "Unknown Male 01" inspirovaná smrtí kamaráda Scotta Hutchisona z kapely Frightened Rabbit. Šestiminutová píseň ztělesňující jak temperament nahrávky, tak turbulentní změny nálad celého světa během posledních měsíců, cílí především na lidi nacházející se v nejtemnějších okamžicích života. Ještě před vydáním alba vyšla také pecka "A Hunger In Your Haunt", kterou napsal Neil sám pro sebe jako sebemotivační mantru. Během lockdownu se dostal do takové frustrace, že neměl vůbec chuť vstát ráno z postele a něco začít dělat.

Hudebně Biffy Clyro opět dostávají svému typickému rukopisu. Mísí tvrdé kytarové riffy a punkovou energii spolu s melodičností a silnými refrény ("The Errors In The History Of God", "Denier"). Nechybí však několik experimentálnějších kousků, ve kterých se projevuje kreativní volnost, se kterou se do studia během minulé zimy odebírali. Ať už je to synth-popová "Separate Missions", pompézní "Witch's Cup" okořeněná dechovými nástroji, "Haru Urara" inspirovaná dostihovým koněm označovaným jako zářící hvězda všech poražených, nebo folkem nasáklá "Holy Water", jež se po polovině promění v prog-rockovou řezbu, známou z prvních tří desek. Právě akustická část "Holy Water" zazněla již během Neilových pátečních "lockdown sessions" na jaře minulého roku.

Již tradiční kapitolou je nějaký ten ploužák. V baladické "Existed" se akorát proměnil tradiční vzorec - základ, který dřív tvořila akustická kytara, nahradily syntezátory. Jinak tu však po hudební stránce máme jen další zářez po bok "Re-Arrange", "God And Satan" či "Space".

Závěrem se přiřítí provokativní "Slurpy Slurpy Sleep Sleep". Její elektrizující úvod měl být původně dlouhý několik minut, nakonec se ovšem trojice rozhodla svým posluchačům trochu ulevit. V porovnání s předchozí řadovkou je možné ji dát bok po boku s "Cop Syrup". Zatímco ta se loučila s osvobozujícím křikem: "Fuck everybody!" na "The Myth..." Neil nabádá k přijetí lásky a přátelství a loučí se s naprostým opakem: "Love everybody."

Naprosto mimo původní plány se Biffy Clyro uklidili do studia a to, co původně mělo být b-side kolekcí, přetavili v promyšlenou a skvěle navrženou desku. "The Myth Of Happily Ever After" se i bez potřeby drahých studií v LA zařadí mezi nejpovedenější díla jejich diskografie. Stačil na to pouze klid a vlastní studio na farmě v Ayrshire. O tom, jak tyhle songy obstojí naživo, se přesvědčíme již v červnu na festivalu Rock For People, kde Skotové budou jedněmi z headlinerů prvního dne.